14°C
Zdá se, že právě Ondra dodal letitému podniku švih, který už postrádal.
Legendární hudební anketa Český (dříve Zlatý) slavík, jež přežila i totalitu, chytila druhý dech. Jistě i zásluhou Ondřeje Brzobohatého, který šanci podílet se na této akci, plně zúročil - jako autor vtipné upoutávky, spoluautor scénáře a moderátor večera pojatého coby let nad českou scénou populární hudby.
Stylizovaná runway, vrtule, letušky, stevardi a kapitán letu, mladý Brzobohatý. Zdařilé i křečovité metafory, různé alegorie, kterých bylo na začátku víc než dost. V úvodu to trošku drhlo, ale pak se vše srovnalo a Brzobohatý se předvedl jako kultivovaný průvodce večera. Vystoupení, která překlenovala vyhlášení vítězů v jednotlivých kategoriích, nebyla estrádní vatou, ale mnohdy zajímavým momentem v programu.
Za připomínku rozhodně stojí veršovaná shakespearovská etuda, kterou textař Michal Horáček uvedl vyhlášení mužského Slavíka, Karla Gotta. Osobitá byla i vzpomínka charismatického fotografa Roberta Vana na setkání s Andy Warholem na newyorské toaletě. Dara Rolins na pódiu předvedla, jak dokonale umí propojit zpěv, vzhled, tanec. Její výkon byl komplexní, trendy, v kvalitě světového formátu. Lucie Bílá působila oproti Rolins ukřičeně, Aneta Langerová byla bez playbacku v interpretaci dost nejistá. S Darou byl srovnatelný jen zážitek s Terezou Černochovou, která s aranžovaným hitem Help Českého slavíka při piánu končila. A opět připomněla, jak skvělou zpěvačkou je.
Jednoznačnou hvězdou se ve Státní opeře stal Karel Gott, i když na Slavíku, kde se vystupovalo bez playbacku, nic nezapěl. Vynahradil to vtipem, šarmem, nadhledem. Mistr, který zvítězil v kategorii zpěvák a navíc dostal absolutního Slavíka, byl uvolněný, přirozený, ve formě. Uznáním, jehož se mu v poslední době dostává, omládl. Čišel z něj elán a vůbec nevypadal jako relikvie, která si jednou ročně zaslouží poctu v podobě Slavíka. Mimochodem ten letošní byl už pětatřicátý.
K podívané přispělo i oblečení zúčastněních – na pódiu i v hledišti, kde se vandrácký, zejména pro kapely typický civil prolínal s alternativní kreativitou a outfity hodnými plesu v Opeře. Bezkonkurenčně nejlepší jevištní kreaci předvedla Dara Rolins. Její poloprůsvitná kombinéza doplněná botami na podpatku byla efektně minimalistická a sofistikovaně dráždivá. Z pánů byl výborný Karel Gott – černé kalhoty, milovaná obleková vesta plus sametové sako doplněné bílou rozhalenou košilí. Sedmdesátník Karel dobře ví, že kravata se stává jistým přežitkem...
Lucie Bílá se bohužel ve výběru šatů sekla. Její róba působila jak tělo svírající skafandr s večerním dekoltem opatřený průsvitným, peříčky zdobeným a do živůtku všitým závojem sukně. Ewa Farna, která v módě tápe podobně jako Aneta Langerová či Lucka Vondráčková, příjemně překvapila modelem s dominantní asymetrickou krinolínou. Nejúděsnější kreaci na pódiu měla operní diva Andrea Kalivodová předávající stříbrného slavíka Lucii Vondráčkové. Lucka nepřišla v crocskách, ale v elegantních balerínách, ovšem její trčící minibalónový model patřil po Kalivodové k nejhorším outfitům jeviště.
Největším exotem večera byl stylově ležérní Robert Vano. Rocker Vojtek vyměnil rozvlátý plášť za jiný, elegantnější kabátec. Hudebnímu skladateli a producentovi, bývalému členu skupiny Lucie, Michalu Dvořákovi, byl antracitový oblek těsný. Ženská skokanka roku, Marta Jandová se pokusila být rockovou dominou. A mužský skokan Vojta Dyk plus jeho oceněná kapela Night Work se stali fešáky večera.
V zásadních kategoriích ankety Českého slavíka se žádné překvapení nekonalo. Věrná veřejnost opět poslala nejvíc hlasů Gottovi, Bílé a kapele Kabát. Ale přesto byl poslední Slavík jiný. Živější, aktuálnější, emotivnější, přirozenější. Jak už bylo na začátku řečeno: tahle legendární akce, která by zřejmě přežila i třetí světovou válku, chytila druhý dech.
