Jistě každý bude souhlasit s tím, že politik má být silnou osobností. Mít výraznou image, gesta, pevné názory. Musí to být zkrátka vyhraněný typ - v dobrém i špatném provokovat, vzbuzovat emoce. A to platí i pro přechodného premiéra, byť nemá politické ambice.
Z tohoto hlediska pak není až tak rozhodující míra elegance, noblesy, citu pro oblékání, i když jsou samozřejmě důležitým kritériem celkového mediálního obrazu. Jinými slovy růžové manžestráky Jiřího Paroubka a jeho sako z lakované kůže (viz šatník premiérů v Módní policii Blesku.cz) jsou stále lepší, než outfity zvané šedý mor.
Ne nadarmo se přece říká, že šaty dělají člověka. Minimálně o něm leccos prozrazují, a to se týká i zdánlivě uniformního, profesně povinného obleku. Modely, barevné kombinace, které volí Jan Fischer, jsou stylem kancelářské myši. Nečnít a neprovokovat… Ne náhodou jistý politolog prohlásil: „Na Fischerovi se shodli všichni, protože nikomu nepřekáží. Je maximálně přizpůsobivý.“ Jan Fischer je prostě tak trochu úslužně poctivý pan Nikdo. A svým šatníkem tento dojem jenom pečetí.
Dvouřadový oblek z éry sedmdesátých let, jemuž i retro odzvonilo. Příliš těžký materiál, široké klopy, které jsou out. Humpolácké boty na příliš silné, zřejmě mechově gumové podrážce.
Dost výrazná a dost dobrá kravata, která se ale do téhle módní kompozice nehodí. Holubičí šeď saka je smrtonosně asexuální a zazdívá i hezky bleděmodrou košili. Chce to jiný účes, chce to začít od hlavy…
