Obsah filmu Malá mořská víla

Malá mořská víla je oblíbený příběh Ariel, překrásné a zvídavé mladé mořské víly toužící po dobrodružství. Nejmladší a zároveň nejsvéhlavější z dcer krále oceánů Tritona touží poznat svět na souši, a tak vyplouvá na hladinu. Při jedné z takových výprav se zamiluje do šarmantního prince Erika. Přestože mají mořské víly zapovězeno stýkat se s lidmi, Ariel se rozhodne poslechnout své srdce. Uzavře dohodu se záludnou mořskou čarodějnicí Uršulou, která jí umožní poznat život na souši, ale přitom tajně usiluje o Arielin život, jakož i královskou korunu jejího otce.

Obsazení filmu Malá mořská víla

Halle Bailey - Ariel

Narodila se 27. března 2000 a vyrůstala v Mabletonu ve státě Georgia se svými staršími sestrami Ski Baileyovou (nar. 1991) a Chloe Baileyovou (nar. 1998) a mladším bratrem Bransonem Baileym (nar. 2005), později se společně přestěhovali do Los Angeles.

Jako děti začaly Chloe a Halle skládat vlastní písně a učily se hrát na hudební nástroje prostřednictvím sledování výukových programů na YouTube. Jejich otec a spolumanažer Doug Bailey, který je "učil dělat všechno sám", je začal učit psát písně ve věku 8 a 10 let. Nyní je americkou zpěvačkou, skladatelkou a herečkou. Proslavila se tím, že je se svou sestrou Chloe Baileyovou polovinou hudebního dua Chloe x Halle.

Vydaly alba The Kids Are Alright (2018) a Ungodly Hour (2020) a společně získaly pět nominací na cenu Grammy. Jako herečka hrála Baileyová vedlejší roli v televizním sitcomu Grown-ish (2018-2022). V roce 2023 měla svou první hlavní roli Ariel v Disneyho hudebním fantasy filmu Malá mořská víla.

Jonah Hauer-King - Eric

Anglický herec se narodil 30. května 1995. Vyrůstal v Hauer-King House v Canonbury v severním Londýně jako syn Debry Hauerové, americké psychoterapeutky a bývalé divadelní producentky původem z Walnut Creek v Kalifornii, a Jeremyho Kinga, významného londýnského restauratéra původem z Burnham-on-Sea v Somersetu.

Hauer-King má dvojí britsko-americké občanství a byl vychován jako Žid. Jeho prarodiče z matčiny strany přišli do severní Kalifornie v roce 1950; babička z matčiny strany byla třetí generací torontských Židů a dědeček byl polský Žid, který emigroval z Pacanowa do Toronta v roce 1928 ve věku 7 let. Hauer-King navštěvoval Eton College a poté St John's College v Cambridgi, kde vystudoval první třídu teologie a religionistiky a během studia žongloval s hereckými rolemi na divadelních prknech a filmovém plátně.

Nejvíce se proslavil rolí prince Erika v hrané adaptaci Disneyho hudebního fantasy filmu Malá mořská víla (2023). Objevil se v televizních minisériích Howards End (2017), Malé ženy (2017) a Svět v plamenech (2019) a ve filmech Poslední fotografie (2017) a Psí cesta domů (2019).

Melissa McCarthy - Uršula

Americká herečka, komička, producentka a spisovatelka, narozená 26. srpna 1970 v Plainfieldu, Illinois, USA. Proslavila se zejména svými komediálními rolemi a vyniká v improvizaci, což ji často přináší uznání kritiky i diváků.

Jednou z jejích prvních významných rolí byla účast v populárním televizním pořadu "Gilmore Girls" (2000–2007), kde ztvárnila postavu Sookie St. James. Její filmový průlom přišel v roce 2011 v roli Megan v komediálním filmu "Dámy a chlapi" (Bridesmaids), za kterou byla nominována na Oscara. V roce 2011 získala cenu Emmy za vynikající herecký výkon v pořadu "Mike & Molly", kde hrála hlavní roli Molly Flynnové.

Melissa McCarthy získala další uznání za roli v komedii "Spy" (2015), za kterou byla opět nominována na Zlatý glóbus. V roce 2016 hrála vedlejší roli ve snímku "Zločiny pákistánských učenců" (The Boss), kde také působila jako producentka a spoluautorka scénáře. Její vlastní televizní talkshow "The Melissa McCarthy Show" měla premiéru v roce 2019.

V roce 2020 získala svou druhou cenu Emmy za výkon v televizním pořadu "Saturday Night Live". Melissa McCarthy je členkou komediálního týmu The Groundlings, který je známý svými improvizačními vystoupeními.

Javier Bardem - Král Triton

Španělský herec, který se narodil 1. března 1969 v Las Palmas de Gran Canaria, Španělsko. Jeho filmový debut přišel v roce 1990 ve snímku "The Ages of Lulu," který mu přinesl první pozornost. Bardem získal svou první nominaci na Oscara za roli ve filmu "Before Night Falls" (2000), kde ztvárnil kubánského spisovatele a umělce Reinalda Arenase.

Prvního Oscara získal za roli padoucha Antonia v Cormac McCarthyho adaptaci "No Country for Old Men" (2007), za kterou byl oceněn jako nejlepší herec ve vedlejší roli. Javier Bardem je jediným španělským hercem, který získal Oscara za herectví. V roce 2010 si zahrál v romantickém filmu "Eat Pray Love" po boku herečky Julie Roberts. Jeho dalším významným úspěchem byla role záporáka kapitána Salazara v pátém díle filmové série "Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta" (2017).

Bardem také hrál ve snímku "Skyfall" (2012), kde ztvárnil záporného agenta Raoula Silvu, a stal se tak prvním španělským hercem, který hrál hlavního padoucha ve filmu Jamese Bonda. Mimo filmu se Bardem věnuje také divadlu a má úspěšnou kariéru na divadelních jevištích. Jeho manželkou je také slavná herečka Penélope Cruz, se kterou má dva syny.

Malá mořská víla - podrobné informace o filmu

Pohádka "Malá mořská víla" (The Little Mermaid) je známým dílem dánského autora Hanse Christiana Andersena. Byla poprvé publikována v roce 1837 a stala se jednou z nejoblíbenějších pohádek po celém světě. Díky svému silnému a dojemnému příběhu oslovuje lidi různého věku a stala se inspirací pro mnoho filmových a divadelních adaptací.

Malá mořská víla je hranou verzí Oscarem oceněné animované klasiky. Snímek se inspiruje nadčasovou pohádkou, kterou v roce 1837 napsal dánský spisovatel Hans Christian Andersen, a jedná se o klasický příběh outsidera, který osloví naprosto každého. Děj se odehrává ve 30. letech 19. století v prostředí fiktivního ostrova v Karibiku a ve vodách kolem něj. Ariel (Halle Bailey) je temperamentní osmnáctiletá mořská víla s krásným hlasem a touhou po dobrodružství. Je nejmladší dcerou krále Tritona (Javier Bardem), který vládne oceánům ze svého podmořského království, a mezi jeho dcerami Sedmi moří je tou nejvzdornější.

Ariel, frustrovaná z omezení, která její život přináší, je fascinována světem nad hladinou. Jde ovšem o svět obývaný lidmi, se kterými Triton zakázal veškerému mořskému lidu kontakt. Ariel tráví čas se svým rybím přítelem Šupinkou (Jacob Tremblay) sbíráním lidských artefaktů z vraků lodí roztroušených po dně oceánu, které ukládá do své tajné jeskyně. Jednoho dne se však navzdory otcovým nařízením – a prosbám Šupinky a Sebastiana (Daveed Diggs), korýše a královského majordoma - neubrání a vyplave na hladinu, kde narazí na majestátní loď dobrodružného prince Erica (Jonah Hauer-Kin).

Tomu následně během bouře, ve které je jeho loď zničena, zachrání život. Když Triton zjistí, že se Ariel vydala do světa nad hladinou, rozhněvaně zničí všechny lidské poklady v Arielině jeskyni. Ariel je zoufalá a její touha dozvědět se o lidském světě více tím jen posílí. Protože chce své touhy naplnit, uzavře dohodu s Tritonovou sestrou, zlou Uršulou (Melissa McCarthy), mořskou čarodějnicí, které se všichni obyvatelé moře obávají. Ariel se rozhodne vzdát se svých darů mořské panny, včetně jejího krásného zpěvu, výměnou za možnost vydat se do světa lidí a poznávat ho.

Než skončí třetí den, musí ji však políbit někdo, kdo ji upřímně a doopravdy miluje, jinak bude navždy patřit Uršule. Jakmile se Ariel ocitne na souši, vydává se do hradu na Královnině ostrově, kde se s princem Ericem seznámí oficiálně. Eric si jí však zpočátku nevšímá, protože se soustředí na hledání mladé ženy s krásným hlasem, která ho zachránila, a netuší, že to byla ve skutečnosti Ariel.

Eric se do Ariel ovšem nakonec zamiluje a uvědomí si, že jsou skutečně spřízněné duše. Když si Ariel uvědomí, že se ji Uršula pokusila podvést, pokusí se krab Sebastian, rybí kluk Šupinka a terejka Rudla (Awkwafina) Uršulino kouzlo zlomit. Jejich snaha vyústí ve velkolepý souboj mezi králem Tritonem a Uršulou, který má jednou provždy rozhodnout, kdo bude vládnout všem mořím, a Ariel s Ericem jsou nuceni pokusit se překonat propast mezi svými dvěma rozdělenými světy.

Pohádka "Malá mořská víla" je silným příběhem o touze po svobodě, o lásce, oběti a odvaze. Znázorňuje významné životní hodnoty a učí nás, že skutečná krása spočívá nejen v zevnějšku, ale i vnitřní síle a lásce k ostatním.

Hans Christian Andersen byl dánský spisovatel, básník a pohádkář, narozený 2. dubna 1805 v Odense, Dánsko. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších pohádkářů a autorů dětské literatury všech dob. Jeho díla jsou populární po celém světě a inspirovala mnoho filmových, divadelních a televizních adaptací. Andersen byl nejstarším synem chudého obuvníka a jeho manželky, a vyrůstal v skromných podmínkách. Jeho dětství bylo poznamenáno nedostatkem a těžkostmi, ale to ho neodradilo od psaní a uměleckého vyjádření.

První literární úspěch zaznamenal v roce 1829, kdy vyhrál soutěž s básní "The Dying Child" (Umírající dítě) a získal podporu bohaté šlechtičny, která mu umožnila studovat. Andersen studoval na královském divadelním institutu v Kodani, ale jeho první snahy o divadelní kariéru nebyly příliš úspěšné. Pravým průlomem se pro něj stala cesta do Německa, kde se seznámil s významnými spisovateli a básníky. Zde začal psát pohádky, které ho později proslavily. Mezi jeho nejslavnější pohádky patří "Malá mořská víla," "Ošklivé káčátko," "Holoubek," "Císařovy nové šaty," "Sněhová královna" a mnoho dalších.

Jeho pohádky se vyznačují nejen bohatou fantazií a poutavými příběhy, ale také hlubokými morálními a filozofickými myšlenkami, které se dotýkají životních hodnot, lidských charakterů a osudu. Andersen se v nich často zamýšlel nad tématy jako je láska, lítost, obětavost a snaha dosáhnout lepšího života. Jeho práce měla velký úspěch u dětí i dospělých a byla přeložena do mnoha jazyků.

Andersen také psal romány, divadelní hry, cestopisy a autobiografii. Byl uznáván jak v Dánsku, tak i ve světě, a přátelil se s významnými umělci, spisovateli a monarchií. Hans Christian Andersen zemřel 4. srpna 1875 v Kodani ve věku 70 let. Jeho odkaz žije dodnes a jeho pohádky jsou stále oblíbené a často citované. Jeho rodný dům v Odense je dnes muzeem, které připomíná jeho život a dílo.

Rob Marshall (režisér/producent) se může za své filmy pochlubit celkem 30 nominacemi na Oscara. Devět z nich, včetně Oscara za nejlepší film, se mu také podařilo získat.

Jeho nejnovější film Mary Poppins se vrací, který režíroval, podílel se na něm jako spoluautor scénáře a produkoval ho, získal čtyři nominace na Oscara, čtyři nominace na Zlatý glóbus (včetně nominace jako nejlepší film), cenu National Board of Review, cenu Top Ten organizace AFI, cenu Humanitas za scénář a také nominace na ceny BAFTA, SAG a Critics Choice.

Mezi jeho režijní úspěchy patří filmy Chicago a Gejša, které oba získaly Oscara.  Za svou práci na filmu Chicago, který získal celkem šest Oscarů včetně Oscara za nejlepší film, získal Marshall cenu Directors Guild Award, byl nominován na Oscara, Zlatý glóbus a cenu BAFTA a získal ceny National Board of Review a New York Film Critics Online Award (obě za nejlepší režijní debut), stejně jako i cenu American Choreography Award. Jeho výpravný film Gejša získal celkem tři Oscary, tři ceny BAFTA a také Zlatý glóbus.

Marshallova filmová verze muzikálu Nine byla celkem čtyřikrát nominována na Oscara, pětkrát na Zlatý glóbus, v deseti kategoriích na cenu Critics Choice Awards a dočkala se také nominace na cenu SAG pro nejlepší herecký tým. Jeho snímek Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna s Johnnym Deppem a Penélope Cruz v hlavních rolích utržil celosvětově přes 1 miliardu dolarů. Marshallova adaptace Sondheimova muzikálu Čarovný les s Meryl Streep v hlavní roli byla nominována ve třech kategoriích na Oscara i Zlatý globus (včetně nominací za nejlepší film) a organizace AFI ji vybrala jako jeden z nejlepších filmů roku.

Podle režiséra a producenta Roba Marshalla (Chicago, Mary Poppins se vrací), nominovaného na Oscara, se společně s Mageem a Johnem DeLucou inspirovali Andersenovou předlohou a objevili v ní „velmi moderní příběh o dívce, která má dojem, že do svého okolí nezapadá, a představuje si svůj život jinak, než jak si ho představují ostatní. S velkou dávkou vášně a odvahy se vydává na velkolepou cestu sebepoznání proti proudu zaběhlých očekávání a učí se nemít strach z „těch druhých“, tedy v jejím případě ze světa lidí,“ popisuje Marshall. „Tato velice aktuální témata mi připadala výstižná, co se tendencí na rozdělování světa týče, a šlo také o zásadní připomínku toho, že všichni ve skutečnosti sdílíme jediný svět.“

Marshallův tvůrčí partner a dvojnásobný držitel ceny Emmy producent John DeLuca (Čarovný les, Mary Poppins se vrací), dále upřesňuje: „Vlastně jsem celý příběh vnímal jako příběh ve stylu Romea a Julie o nepochopených mladých lidech ve světě, ve kterém dochází ke střetu dvou ideologií. Naše hrdinka je klasický outsider, ne nepodobný samotnému Hansovi Christianovi Andersenovi, a poté, co přijde o hlas, se ho snaží najít, což se jí nakonec díky nezdolné vytrvalosti také podaří.“

Vedoucí výroby Jeffrey Silver (Lví král) k tomu dodává: „Motivy tohoto filmu se dotýkají něčeho, co je v dnešním světě velice důležité, a to sice způsobu, jakým vnímáme ostatní lidi a kultury, a existence předsudků a předpojatých představ. Malá mořská víla tyto problémy řeší velice krásným způsobem, a to prostřednictvím lásky, porozumění a prolínání kultur.“

„Byl to nejnáročnější film mé kariéry. Vlastně si nemyslím, že bych to zvládl, kdybych neměl zkušenosti z práce na všech svých dosavadních filmech,“ tvrdí Marshall. Když společnost Disney a třikrát na Oscara nominovaný producent Marc Platt (La La Land, Most špiónů, Chicagský tribunál) poprvé oslovili Marshalla a DeLucu, aby se tohoto projektu ujali, jejich první reakcí bylo zamyslet se nad tím, jak natočit něco tak neobvyklého, jako je muzikál, který se odehrává pod mořskou hladinou.

DeLuca říká: „Věděli jsme, že se ocitáme na neprobádané půdě.“ Na otázku, jaké tři věci jsou při natáčení filmu nejdůležitější, režisér a producent Rob Marshall odpovídá: „Obsazení, obsazení a zase obsazení.“ Výsledkem je výjimečný, talentovaný a rozmanitý mezinárodní herecký tým, na který by byl každý filmový tvůrce pyšný. Třiadvacetiletá Halle Bailey, členka R&B dua Chloe x Halle, nominovaného na cenu Grammy, byla obsazena do role Ariel, odhodlané mořské víly.

Obsadit do tak ikonické role mladou černošku byla pro Marshalla naprosto snadná volba. „Naším cílem bylo najít někoho, kdo bude velice vášnivý, inteligentní, zranitelný, bystrý, s velkou dávkou nadšení i radosti,“ popisuje. „Když jsem Halle poprvé uviděl, působila velice mladě a tak trochu nadpozemsky a hlas měla jednoduše andělský. Navíc měla tak hluboký vztah k tomu, o čem zpívala.“

„Hledali jsme prostě pro tuto roli tu nejvhodnější herečku, tečka,“ pokračuje Marshall. „Na konkurzech jsme se setkávali s nejrůznějšími herečkami nejrůznějšího původu. Opravdu jsme se nesnažili záměrně hledat někoho konkrétního. Jako režisér doufáte, že narazíte na herce, který vám dá naprosto jednoznačně najevo, že je do té role předurčený, a přesně to se stalo v případě Halle.“

„Vzpomínám si, jak jsem se opakovaně dívala na Malou mořskou vílu a předstírala, že jsem Ariel, plavala jsem ve vodě a zpívala písničky, ale ani za milion let by mě nenapadlo, že si ji někdy budu moci zahrát,“ komentuje Bailey. „Na roli mořské víly je něco velice zvláštního, protože se v ní mísí mýtická, krásná bytost s vaší skutečnou osobností, a myslím, že právě proto je tahle postava tak blízká spoustě malých dětí. Protože ta postava víceméně sděluje, že někdo může být onou kouzelnou bytostí jen tím, že je sám sebou, a že je výjimečná taková, jaká je. Proto mě to skutečně velice silně oslovilo.“

O své postavě říká: „Ariel je vášnivá, má v sobě tolik moudrosti a je moudřejší, než by její věk mohl naznačovat. Ví, co chce, a neustupuje. Mám pocit, že naše příběhy si jsou velmi podobné. Obě se nacházíme na podobné cestě a já se jí nechávám inspirovat. Inspiruje mě, abych se nebála říkat, co si myslím.“

„Od chvíle, kdy jsme se s Robem s Halle setkali, jsme věděli, že má všechny vlastnosti naší vysněné Ariel,“ vysvětluje DeLuca. „Měla v sobě vzácnou nevinnost a půvab, které byly podpořeny vnitřní silou a inteligencí. A pak tu byl samozřejmě ten působivý hlas a její vnitřní krása. Okamžitě si získala naše srdce. Když nám zazpívala „Part of Your World“, otočil jsem se na Roba a viděl jsem, že má v očích slzy. A bylo rozhodnuto!“

„Halle je neuvěřitelně výrazná, má v sobě jistou auru, což znamená, že jde o velice nezkaženou lidskou bytost plnou dobra... ona zkrátka je Ariel,“ míní Javier Bardem. „Má skutečně neuvěřitelný talent. Velmi mě inspirovalo její odhodlání, její vůle a její povědomí o tom, čeho chce docílit a jak, a také to, jak rychle toho docílit dokázala.“ – „Halle je prostě všestranně úžasná,“ konstatuje Daveed Diggs. „Nejen po stránce povahové a toho, jak jí záleží na příběhu, na kterém se podílí, ale je to také skvělá herečka. A k tomu ještě ten hlas…to prostě není fér,“ směje se.

„Ve všech ohledech, ve skutečném životě i na filmovém plátně, je jako jedna z Disneyho princezen,“ dodává Awkwafina. „Halle si tu roli skutečně dokonale přisvojila,“ domnívá se Melissa McCarthy, „a viděla jsem spousty videí nejrůznějších krásných malých dětí, které na filmových plátnech nemají nikoho, s kým by se mohli ztotožňovat, takže vidět Halle Bailey jako malou mořskou vílu, to pro ně bude naprostým splněným snem.

Myslím, že to budeme vnímat po velice dlouhou dobu.“ Prince Erica si zahrál Jonah Hauer-King (Psí domov). „Eric je laskavý, soucitný, odvážný a temperamentní,“ popisuje herec. „Ale když se s ním poprvé setkáváme, je vlastně docela ztracený. Myslím, že neví, kým doopravdy je, a má v sobě jistý neklid. Proto ho tolik přitahuje moře. Láká ho neznámo a touha objevovat, nechce se soustředit jen na to, co má přímo před sebou.“

DeLuca k tomu říká: „Chtěli jsme, aby byl Eric plný vášně a srdce. Potřebovali jsme, aby měl stejně dobrodružného ducha jako Ariel, a vnitřní sílu, kterou má Jonah. Jonaha mají všichni rádi. Zajímá se o druhé lidi, je starostlivý, chytrý a prostě je to po všech stránkách skvělý chlap. A na plátně působí úžasně.“ – „Velice intenzivně jsme se zaměřovali na hledání způsobů, jak filmu dodat na hloubce, aby se jednalo o komplexnější zážitek,“ vysvětluje DeLuca. „Ale také na to, abych postavám, jako je například Eric, skutečně naplno definovali, na jakou pouť se vydávají: jaký je v tomto příběhu jejich účel. Takže jsme se rozhodli, že se potýká s podobnými problémy jako Ariel. I on se cítí poněkud vytěsněný a nevěří, že lidé kolem něj skutečně vnímají, co se jim snaží říkat.“

Na Oscara dvakrát nominovaná Melissa McCarthy (Ženy sobě, Můžete mi kdy odpustit?) si zahrála Uršulu, krutou a pomstychtivou mořskou čarodějku. Je to napůl žena a napůl chobotnice a král Triton ji vykázal za její prohřešky. Jakožto Tritonova sestra spřádá plány na pomstu a sní o tom, že se jednoho dne sama stane vládkyní všech moří.

„Nikdy jsem si nemyslela, že si zahraji takového ikonického padoucha,“ říká McCarthy. „Je to úžasná a zábavná role a upřímně řečeno si vždycky v duchu představuji, že neustále drží v jedné ruce martini a ve druhé cigaretu. Je neuvěřitelně nečestná a zákeřná, ale přesto s ní vždycky soucítím, protože je to vyvrhel a na samém počátku zlá nebyla. Myslím, že byla tak dlouho sama ve svém doupěti se svými úhoři, až jí z toho poněkud přeskočilo.“

McCarthy pokračuje: „V jejím doupěti se nachází sbírka všech jejích pokladů. Jsou tam lebky, škeble, perly a zbytky lidí, kteří se jí dostali do cesty. Je velice temné a ponuré a působí tak trochu jako budoár. Je svěží a zároveň zatuchlé, protože ona vnímá věci velice negativně a temně, doslova i citově. Mým cílem bylo vytvořit padoucha, kterého můžete milovat a zároveň jím opovrhovat.“

McCarthy si jako další klasický padouch ze světa společnosti Disney diváky jistě získá. „Melissa je svým charismatem a chováním pro roli Uršuly jako stvořená,“ míní Marshall. „Je to výjimečná herečka, která do této role vnáší úžasnou hloubku, zranitelnost, divokost a samozřejmě humor. Je to úžasný výkon, který se opravdu nepodobá ničemu, co jste od Melissy kdy předtím viděli. Diváci z ní budou unešeni.“

Krále Tritona si zahrál španělský herec Javier Bardem, držitel Oscara („Tahle země není pro starý“). „Zaujal mě zejména vztah, který má se svou dcerou,“ říká Bardem, „protože i když ji velmi miluje, ne vždy to dává najevo tím nejlepším způsobem. Musí se vypořádat se svými dilematy a s tím, čeho se nejvíce obává, a tím je svoboda jeho dcery a její nezávislost. Právě tenhle konflikt byl pro mě velmi zajímavý.“ – „Javier má jako herec obrovskou sílu,“ říká Marshall. „Vnímá vše velice intenzivně a vyjadřuje emoce s obrovskou jemností a upřímností.  Jeho mistrovské ztvárnění Tritona je upřímně velice dojemné a dynamické. Užíval jsem si každou vteřinu, kdy jsem s ním měl možnost spolupracovat.“ 

Držitel ceny Tony Daveed Diggs (Hamilton, Snowpiercer) propůjčil svůj hlas postavě Sebastiana, kraba, který slouží jako poradce krále Tritona. Často je nucen dohlížet na Ariel, aby mohl králi podávat zprávy, a přestože je mrzutý a úzkostlivý, v hloubi duše má pro Ariel slabost. „Sebastian je velice seriózní krab, který bere svou práci velmi vážně,“ prohlašuje Diggs. „Je vlastně tím jediným, s kým Triton konzultuje všechna důležitá rozhodnutí a žádá ho o rady.“ – „Daveed je tvůrčí génius,“ vysvětluje Marshall.

„Do své práce vnáší velkou dávku pestrosti a nuance a každý den mě překvapuje svou nekonečnou představivostí, vtipem a humorem.“ Trojnásobný držitel ceny Tony, producent a textař Lin-Manuel Miranda (Hamilton, Život v Heights), říká: „Daveeda znám opravdu dlouho a celé hodiny jsme společně improvizovali, takže jsem byl z jeho obsazení nadšený. Projev, jaký má Daveed, nikoho jen tak nenaučíte a je to znát i na jeho hlase. Obsahuje v sobě naprostou věrohodnost někoho, kdo ví, kým doopravdy je, a přenáší to i na postavu Sebastiana, který to ví také. A Sebastian je moje nejoblíbenější postava ve filmech společnosti Disney, tečka.“

V roce 2018 se Marc Platt věnoval postprodukci filmu Mary Poppins se vrací, když ho Sean Bailey, prezident filmové produkce, oslovil s možností vzniku hrané adaptace Malé mořské víly. Platt si okamžitě vzpomněl na Roba Marshalla, který se podle něj pro takový projekt ideálně hodil jako režisér, a ihned se ho pokusil pro tento projekt získat. „Rob je velmi výjimečný svou schopností skloubit hudbu s vyprávěním,“ míní Platt. „Lépe než kterýkoli jiný současný filmař ví, jak vyprávět příběh, ve kterém hudba tvoří další z postav, a jeho vášeň je na plátně jednoznačně poznat.“

Platt v minulosti s Marshallem a Johnem DeLucou spolupracoval na mnoha hudebních projektech a věděl tedy, že budou schopni na plátně stvořit úžasně krásný a hudebně svěží svět. „Tento projekt je pokračováním cesty, na kterou jsme se vydali v roce 2009, kdy jsme poprvé spolupracovali při natáčení snímku Nine,“ konstatuje. „Jde o spolupráci, která nás všechny tři baví, protože to, co děláme, opravdu milujeme.“

Mezi členy Marshallova oceňovaného tvůrčího týmu, který se na filmu podílel, patří mimo jiné Dion Beebe, ACS, ASC (Gejša), dvojnásobný držitel Oscara výtvarník John Myhre (Gejša, Chicago), střihač Wyatt Smith, ACE (Čarovný les, Mary Poppins se vrací), nominovaný na cenu Emmy, čtyřnásobná držitelka Oscara kostymérka Colleen Atwood (Fantastická zvířata a kde je najít, Alenka v říši divů, Gejša, Chicago), oscarový vedoucí týmu vizuálních efektů Tim Burke (Gladiátor, Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny, Pán prstenů: Návrat krále) a na Oscara nominovaná maskérka a vlásenkářka Camille Friend (Black Panther), která navrhla Arielin účes.

Při práci na filmu Malá mořská víla se sešla celá řada klíčových tvůrců a vedoucích oddělení, kteří se podíleli na filmovém hitu Chicago z roku 2002. Tento film režíroval Marshall a získal šest Oscarů, včetně ocenění za výpravu a kostýmy. „Bylo to poprvé, co jsem měl celý tým pohromadě od doby, kdy jsme natočili film Chicago,“ vzpomíná Marshall. „Věděl jsem, že na tento film potřebujeme kompletní tým těch nejlepších odborníků, takže bylo výtečné mít znovu možnost se všemi z nich spolupracovat.“ Natáčení filmu bylo náročné, a to nejen proto, že ho zkomplikovala pandemie a následný lockdown.

Udržet štáb pohromadě si vyžádalo mimořádné úsilí, ale více než 90 procent lidí se po skončení lockdownu na svou pozici vrátilo. „Bylo to prostě pozoruhodné,“ konstatuje vedoucí výroby Jeffrey Silver, „a poukázalo to jejich oddanost tomuto filmu. A myslím, že právě tato oddanost a láska, s jakou film vznikl, je na výsledku poznat.“

„Rob se společně se zbytkem týmu se všemi výzvami vypořádali čelem a zvládli to skvěle, za což jsem jim velmi vděčný,“ konstatuje Silver. „Byla to velká výzva a všichni jsme do filmu vložili srdce a duši a dělali ho s láskou.“

Přípravné práce natáčení filmu Malá mořská víla začaly v Los Angeles v roce 2019. Během této doby výtvarníci storyboardů úzce spolupracovali s Marshallem, producentem Johnem DeLucou a výtvarníkem Johnem Myhrem na vizualizaci návrhů počítačem animovaných postav a vzhledu kulis. Protože značná část filmu, konkrétně veškeré scény, které se odehrávají pod vodou, měla být vytvořena digitálně zásluhou týmu vizuálních efektů v čele s Timem Burkem až po dokončení samotného natáčení, bylo podstatné, aby tyto záběry byly naplánovány předem.

Vedoucí výroby Jeffrey Silver vše vysvětluje: „Začali jsme s předběžnými animacemi, pomocí kterých jsme vypočítali, navrhli a vytvořili veškeré potřebné podklady pro to, jak se budou scény odehrávat, a pak jsme se zaměřili na každý záběr a rozhodli se, jak ho nejlépe realizovat.“ Marshall od prvního dne zdůrazňoval význam reálnosti prostředí na souši a fantastického pojetí mořského světa. Chtěl zajistit, aby vše na souši vypadalo co nejrealističtěji a nejvěrohodněji, aby tak byl zdůrazněn kontrast mezi oběma světy.

„V našem příběhu figurují dva různé světy, svět nad hladinou, který je velmi reálný, a svět pod vodou, což je náš kouzelný svět, kde existují mořské víly, zpívají v něm krabi a vodní ptáci jako terejka Rudla v něm mluví,“ vysvětluje Marshall. „Podvodní svět je zcela digitální a nad vodní hladinou je vše naopak reálné a působí to dojmem klasického dobového filmu. A protože jsme natáčeli muzikál, v mnoha ohledech to vypadalo, jako bychom připravovali tři různé filmy najednou.“ Současně probíhalo natáčení dabingu hlavních počítačově vytvořených postav, včetně Sebastiana, Šupinky a Rudly, při kterém byl také pořizován referenční videozáznam pro tvorbu dialogů a pohyb na scéně.

Výkony Daveeda Diggse, Jacoba Tremblaye a Awkwafiny zaznamenalo šest kamer, které pak byly použity při práci na odpovídajících animovaných postavách během postprodukce výtvarníky, kteří zaznamenali herecké výkony již pro fotorealistický film společnosti Disney Lví král. K hercům se mimo kamery připojili i Halle Bailey, Jonah Hauer-King a Javier Bardem, aby jim pomohli s hereckými výkony, a nechyběla ani řada loutek a loutkoherců jakožto zástupců postav, které zatím nebyly vytvořeny.

Loutkáři s herci na place spolupracovali při přehrávání celého příběhu, což bylo důležité z několika důvodů: umožnili hercům danou scénu zahrát se skutečným hereckým protějškem, poskytli referenční informace pro počítačové práce, a pomohli s načasováním hudebních scén. Jejich pohyby pak byly vodítkem pro animaci jednotlivých postav.

Střihač Wyatt Smith pak sestříhal daný den natočené záběry, aby si je Marshall mohl prohlédnout, než je předal vedoucímu týmu vizuálních efektů Timu Burkovi a jeho týmu. Burke pak během postprodukce nahrazoval loutkové postavy jejich fotorealistickými verzemi.

„Neměl jsem žádné fyzické tělo, v rámci scén jsem byl přítomen jen jako hlas,“ říká Diggs, „ale společně se mnou se po scéně pohybovali loutkoherci s malými kraby na tyči, kteří realizovali kompletní choreografii, zatímco jsem je já následoval. Takže to byl neuvěřitelně přirozený proces. Bylo opravdu výjimečné podílet se na něčem, k čemu bylo přistupováno tímto způsobem.“

„Celé natáčení bylo opravdu kouzelným zážitkem. Rob mě povzbuzoval, abych improvizovala, což bylo opravdu nečekané, protože jsem předpokládala, že scénář bude naprosto nedotknutelný,“ svěřuje se Awkwafina. „Takže šlo o skutečně velice svobodné prostředí, ve kterém jsem se mohla naplno věnovat herectví.“

Práce na filmu s tolika fotorealistickými prvky byla pro většinu vedoucích oddělení prvním podobným zážitkem, ale Marshall tvorbu těchto světů všem svěřil zcela bezvýhradně. „Sebastiana, Rudlu i Šupinku představují počítačově animované postavy,“ vysvětluje Marshall, „ale nevypadají přitom jako postavy, které by vznikly prostřednictvím tradiční animace. Jsou fotorealistické. Spolupracovali s nám výjimeční loutkářští mistři, aby ostatní herci mohli s těmito postavami skutečně komunikovat a my mohli pro všechny jejich scény zaznamenat referenční záběry.“

Tři Arielini mořští kamarádi se pro potřeby tohoto nového hraného dobrodružství také poněkud změnili. Šupinka představuje rybu z korálového útesu, konkrétně se jeho podoba inspiruje sapínem. Sebastianovu podobu inspiroval kubánský suchozemský krab se specifickou „gestikulací“, kterou si vypůjčil od bílého kraba. A Rudla je v této verzi černobílým potápivým vodním ptákem zvaným terej. Marshall k tomu říká: „To konkrétně proto, aby se Ariel s Rudlou setkala pouze pod vodou, protože na začátku celého příběhu se Ariel neodvažuje vydat se nad hladinu.“

„Daveedovy hlasové výkony byly opravdu velice působivé,“ prohlašuje Javier Bardem. „Když jsem natáčel své scény, byl jsem obklopený loutkáři a celou řadou různých variant Sebastiana v různých velikostech podle požadavků záběru, ale za všech okolností jsem měl k dispozici jeho hlasový projev a mohl s ním komunikovat.“

Se Sebastianovým hlasem měl Diggs zpočátku problémy. „Byl to pro mě zajímavý proces, například jen přijít na to, čeho jsem po vokální stránce schopen v rámci své role a při zpěvu, bylo skutečně náročné,“ prohlašuje. „Zaměřil jsem se několik různých karibských dialektů a nakonec jsem se rozhodl pro trinský přízvuk,“ pokračuje Diggs. „Při hledání hlasového projevu jsem úzce spolupracoval se dvěma přáteli. Tony Hall byl trinidadský dramatik, který mi pomohl už na samotném začátku procesu. V roce 2020 bohužel zemřel a já mu chtěl tímto hereckým výkonem složit poctu. Mám také dobrého přítele Chrise Walkera, který je skvělým jamajským tanečníkem, vědcem a choreografem. Pomohl mi lépe porozumět karibským lidovým tradicím.“

Na začátku roku 2020 bylo natáčení kvůli pandemii přerušeno a na podzim 2020 došlo k jeho opětovnému zahájení. Hlavní fáze natáčení pak probíhala v ateliérech Pinewood u Londýna od prosince 2020 do jara 2021 a zahrnovala také tvorbu všech referenčních videí pro všechny postavy, které měly být následně plně digitální.

Zatímco na pozemcích ateliérů Pinewood a v ateliérech samotných vyrůstaly rozsáhlé dekorace, začal Marshall s herci procházet celý scénář. „Začali jsme pracovat na textu a společně si ho u jednoho stolu četli, abychom se ujistili, že budou scény ztvárněny správně,“ vysvětluje. „Pojali jsme to téměř jako divadelní hru, aby všichni pochopili vztahy mezi postavami a sžili se s dialogy, než do věci začnou zasahovat technické aspekty. Mým hlavním cílem po celou dobu bylo zajistit, aby technické aspekty filmu neurčovaly postup jeho vzniku. Byl jsem rozhodnutý, že nepůjde o nějaké cvičení v technice. Příběh, postavy a herecké výkony musely být na prvním místě.“

Poté následovaly zkoušky. Většina filmů se zkouší jen několik týdnů, pokud vůbec, ale herci a štáb Malé mořské víly zkoušeli téměř tři měsíce. „Zkoušek si ceníme,“ prohlašuje DeLuca. „Zkoušky vám dávají prostor dělat chyby a objevovat to správné pojetí scén.  A protože se jednalo o obzvlášť složitou skládačku řady jednotlivých prvků, bylo nezbytné, abychom měli čas každou sekvenci detailně zpracovat. Během zkoušek lze v rámci tohoto chráněného prostoru pracovat na hereckých výkonech, zpěvu, pohybu i tanci. Jen tak jsme připraveni chovat se energicky a přirozeně, jakmile Rob zavelí 'akce!“.

Diggs dodává: „Způsob, jakým Rob na tomto filmu pracoval, byl fascinující, protože jsme ho celé měsíce zkoušeli jako divadelní muzikál. Záběry kamer vycházely z našich hereckých výkonů, což je u takového filmu dost složité. Společně s námi měl Rob k dispozici i kameramany, kteří vše mapovali a vymýšleli, co by naše výkony podpořilo a co bude působit dobře po stránce samotných záběrů.“

Silver k tomu říká: „Říkává se, že Rob s Johnem natáčejí film třikrát: na zkouškách, na place a nakonec během postprodukce, a období zkoušek je pravděpodobně nejdůležitější. Každý takt hudby odpovídá nějaké akci na filmovém plátně, bez zásadnějších odchylek, a i když by se mohlo zdát, že půjde o velmi uzavřený proces, není tomu tak. Je to velmi osvobozující, protože vám to umožňuje pracovat na všem ostatním kolem. Známe geometrické rozložení scény, ale vše ostatní, co z něj vychází, lze doopravdy začít vytvářet až v den natáčení.“

Neodmyslitelnou součástí Marshallova procesu zkoušení je doplňování a úpravy kulis, ke kterým nepřistupuje jako k něčemu, co by bylo výslovně pevně dané. Jde o dynamický aspekt natáčení filmu a společně s Myhrem vytvořili systém, kdy veškeré kulisy na place zastupují kartonové krabice. „Má celé stovky kartonových krabic a zástupy lidí, kteří ty krabice k sobě různým způsobem lepí, aby pomocí nich mohl stanovit, kde se jednotlivé prvky dekorací nacházejí,“ popisuje Silver.

„Jakmile je s rozmístěním krabic spokojen, Myhre se svým týmem pak vytvoří provizorní dekorace.“ Pro potřeby příprav natáčení scén pod vodou, které se nakonec natáčely před modrým pozadím v západní části pozemků ateliérů Pinewood, byly ze stropu zavěšeny kusy lepenky, které pomáhaly vytvořit koncept dvacet metrů dlouhou jeskyni, ve které Ariel tráví spoustu času.

Jeskyně je pro ni místem, kam utíká před životem v paláci a kde si vystavuje všechny vzácné poklady, které z lidského světa nashromáždila. Na stejném místě pak vyrostly i Myhreho finální kulisy. Působivé a velice detailní kulisy pro sekvence odehrávající se ve světě nad hladinou byly postaveny ve zbrusu nových ateliérech ve východní části areálu Pinewood.

Podvodní scény se natáčely v ateliéru U a Ericova obří loď vyrostla ve venkovní nádrži. Kulisy vesnického tržiště byly postaveny v exteriérech na pozemcích ateliérů Pinewood. Myhre společně s výtvarným oddělením strávil nespočet hodin studiem podmořských snímků, dokumentárních filmů a statických snímků kouzelného, aby lépe poznal pestrobarevný světa, který se pod vodou ve skutečnosti nachází, a to vše posloužilo jako inspirace pro scény z podmořského světa, které zahrnují palác krále Tritona, Arielinu jeskyni a Uršulino doupě.

Každá tato lokace je koncipována specificky s vlastním designem, má mírně odlišnou barevnou paletou i stylizaci. Ať už jde o světlejší modré barvy oceánu poblíž hladiny u Arieliny jeskyně nebo temně fialové tóny, do kterých se noří Uršulin zlověstný svět v samotných hlubinách oceánu, umocňují barvy dojem z kulis a pomáhají vyprávět příběh celého filmu. Podmořské království krále Tritona používá intenzivní a výraznou barevnou paletu, která připomíná drahokamy, a inspiruje se skutečnými korály a sasankami.

Myhre navrhl prostředí, které působí jako rušné město a navozuje iluzi Manhattanu 30. let 20. století, přičemž je vše tvořeno nádhernými, velkými korálovými sloupy, sasankami, útesy a dalšími korálovými útvary. „Nechtěli jsme, aby toto prostředí vzbuzovalo dojem uměle vytvořeného nebo futuristického království, ale aby vypadalo, že skutečně vychází z něčeho reálného,“ vysvětluje Myhre. „Chtěli jsme se pokusit o zachování přirozené atmosféry, takže všechno ve scénách pod vodou skutečně pochází z moře.“

„I když jsme vytvářeli kouzelný svět, naším cílem bylo, aby v žádném případě nevypadal animovaně,“ říká Marshall. „Chtěli jsme náš podmořský svět pojmout oproti animované předloze fotorealisticky, aby vše působilo tak, jak to jen v hraném filmu působit může. To pro nás bylo opravdu důležité.“

Velké korálové útesy samotného království přecházejí v další části moře, včetně klidnějších vod Arieliny jeskyně, která je blízko hladiny a ona má tak možnost pobývat neustále v těsné blízkosti světa nad hladinou. Jeskyně není jen prázdný otevřený prostor, jedná se o nádherné prostory plné nejrůznějších prvků, které vypadají jako vlny, spirály, písek nebo korály, a mají teplé barvy, jako jsou oranžová, žlutá, růžová, červená nebo zlatá.

Jde o Arielino magické útočiště pod mořskou hladinou, kde má uloženy vzácné poklady, které našla (dalekohled, vidličku, stařičký svícen, kroužek s klíči, kovové krabičky, nejrůznější udělátka, rozbité lahve, listy papírů, malé a velké knihy, sošku a další).

Myhre jeskyni navrhl jako ojedinělé prostory s rozlehlými skalními útvary, které připomínají tříštící se vlny. Jejich tvary působí hudebním dojmem a voda má jemnou modrou barvu. Myhre se inspiroval měkkými pískovci kaňonu Antelope v severní Arizoně, kterým po tisíce let protékala voda oceánu a vytvářela zde podobně rytmické tvary. Pod Arielinou jeskyní se písek pomalu vytrácí až k místům plným lodních vraků.

Ještě hlouběji se pak nachází Uršulino doupě, zahalené do fialovomodré černi a obklopené ostrými, špičaté a příkrými skalními útesy, které se nacházejí nad propastí temných, sopečných útvarů, které se takřka kompletně utápějí v neprostupné tmě. Jako vchod slouží kostra obří prehistorické velryby a uvnitř najdeme rozeklané obsidiánové skály, které odrážejí žár, kouř a oheň a vytvářejí zlověstné, pokřivené tvary a výjevy. Podvodní scény se nenatáčely ve vodě, ale filmovou technikou zvanou dry-for-wet (v překladu něco jako „voda na souši“), a to před modrým pozadím. Herci využívali celou řadu nejmodernějších zařízení, mezi které patřila závěsná lana, nejrůznější kolébky a motorizovaná ramena. Často byli připoutáni k postroji s protizávažím na zádech, který jim umožňoval skutečně věrně předstírat pohyb pod vodou.

„Museli jsme vyřešit, jak zajistit, aby třeba Melissa McCarthy mohla být v jeden moment támhle nahoře a pak hned tady dole a pak zase támhle, aniž by vše ovlivňovala podlaha nebo gravitace,“ vysvětluje Marshall. „Šlo o jednu z prvních věcí, které musel John Myhre vyřešit, a samozřejmě také navrhnout všechno ostatní. Bylo třeba vymyslet, jak to realizujeme. Herci byli po většinu času upnuti na ramenech, což jsou takové velké kruhové disky, které herce obepínají.

Jsou do nich připoutáni a mohou na nich volně rotovat a pohybovat se nahoru i dolů. Vše ale muselo mít velice specifickou choreografii, na které asistoval rozsáhlý tým kaskadérů a kaskadérek, kteří pomáhali našim postavám s pohybem.“

„Celý kaskadérský trénink byl velmi náročný, ale byla to zábava,“ přiznává Halle Bailey. „V danou chvíli je to fyzicky náročné, ale čím víc trénujete, tím víc si na to vaše tělo zvyká, zejména v případě zavěšení na ramenech, která mi umožnila zažít pocity létání a nejrůznějších akrobatických kousků, které Ariel pod vodou dělá.“

„Použít pro natáčení tato zařízení bylo logické,“ říká Silver. „Umožňovala našim hercům pohybovat se v prostoru způsobem, který se podobal předloze. Adam Kirley, vedoucí týmu kaskadérů, musel s naším choreografem Joeyem Pizzim a svou kolegyní Tarou Nicole Hughes předem vypracovat každý záběr, aby měli všichni společně jistotu, že herci mohou vše provádět kreativně, bezpečně a v případě potřeby i opakovaně,“ popisuje Silver. „Za všechno pak odpovídal Adam, který odvedl skvělou práci.“

„Film si vyžádal rozsáhlé přípravy,“ objasňuje Jonah Hauer-King. „Absolvovali jsme nácvik jízdy v kočáru, kaskadérský výcvik, výcvik se psy, veslařský výcvik, výcvik na lodi, potápěčský výcvik a trénink v posilovně. Bylo to skoro jako nějaký výcvikový tábor.“

„Byly to úžasné dekorace,“ vzpomíná McCarthy. „Měli jsme k dispozici vybavení, které jsem nikdy předtím neviděla, například takové obrovské pohyblivé kolotoče, které obsluhovalo sedm lidí, nebo obrovské plošiny, které se točily a nakláněly. Občas jsem byla také připoutána na lanech, která mě vymrštila až ke stropu. Bylo to všechno prostě neuvěřitelné.“

„Uršula se pohybuje velice pružně, jako by se při každém pohybu sesouvala z barové židle. Moje chapadla ztělesňovali tanečníci, takže při každém pohybu jsem měla kolem sebe osm úžasných tanečníků, každý pro jedno chapadlo. Rob si přál, abych skutečně pozorně vnímala své okolí a představovala si rozpětí těchto chapadel a její celkovou velikost, a samozřejmě měl pravdu, protože to byl pro mě velký rozdíl. Byl to úžasný luxus, mít možnost se opravdu cítit jako chobotnice. Bylo to skvělé, protože to mělo zcela zásadní vliv na styl mých pohybů.“

Vzhledem k tomu, že se děj filmu odehrává ve 30. letech 19. století na fiktivním ostrově v Karibiku a v jeho okolí, představoval si ho Marshall jako multikulturní přístavní ostrov s královnou a vlastní samosprávou. Vlastně to byl právě krab Sebastian a styl písní, které jeho postava zpívá, co tvůrčí tým inspirovalo, aby se zaměřili právě na tuto geografickou oblast.

Krajina je zde spíše suchá než skalnatá a se svou paletou zemitých tónů hnědé, zlaté a šedé a architekturou v odstínech bílé, modré a zlaté působí velice přirozeně. Při návrhu Ericova hradu měl Myhre zcela volnou ruku, protože ve 30. letech 19. století v Karibiku žádné hrady neexistovaly. „Měli jsme to velice zábavné potěšení navrhnout první karibský hrad,“ směje se. „Jednou z prvních věcí, na které jsme mysleli, bylo to, jak přesně se celá budova větrá, takže kromě Ericovy knihovny nejsou v celém hradě prakticky žádná okna, a ty otvory, které budova má, se inspirují tvary vodního prostředí a vln. Vycházeli jsme z běloskvoucího stylu některých zámků z jižní Francie a italského pobřeží a chtěli jsme vytvořit něco, co by navozovalo atmosféru mořem omývaného zámku, ale zároveň působilo koloniálním, karibským dojmem.“

Myhre ukázal Marshallovi obrazy a ilustrace z 19. století a poté navrhl zámek na skalnatém ostrohu s výhledem na moře, se světlými a vzdušnými interiéry, četnými terasami a zelení přímo v budově i mimo ni. Nad průduchy do zámecké terasy a jídelny se vznáší velký vějíř a obrovské kusy měkké bílé látky. Některé návrhy interiérů ovlivnily výjevy portugalských hradů, což tvůrčí tým inspirovalo k využití plátěných panelů a vybudování kamenných a mramorových stěn a místností, ve kterých byly vchody a nástěnné malby rámovány modrobílými ručně malovanými dlaždicemi.

Vzhled Ericovy knihovny Myhre vypracoval na základě rozhovoru s Marshallem, který prohlásil, že si knihovnu představuje jako Ericovu verzi Arieliny jeskyně, s policemi plnými námořních map, vzácných knih a pokladů, které nasbíral na svých cestách. Následně tedy Myhre vytvořil návrh místnosti, která měla stejně naturalistické tvary plné plynulých křivek jako jeskyně samotná. Film začíná scénou, ve které se Eric se svou více než třicetičlennou posádkou ocitají na palubě majestátní lodi.

Eric se plaví od přístavu k přístavu a hledá obchodní příležitosti pro své ostrovní království, ale také poklady do své osobní sbírky. Na lodi se později odehrává námořnická hudební scéna „Fathoms Below“, a posléze se rozpoutá bouře a loď ztroskotá. „Loď jsme museli vybudovat jako reálné filmové dekorace,“ vysvětluje Silver, „a byly to dekorace úžasné, jaké ve filmech vídáme jen zřídka.“

Loď byla postavena na pozemcích ateliérů Pinewood v obrovské nádrži. Nádrž měla rozměry 70 krát 65 metrů a hloubku 1,2 metrů. Loď samotná byla vytvořena v reálném měřítku zcela od základů a měla krásné plachty a dřevěný trup. Byla 50 metrů dlouhá, přes 15 metrů vysoká, vážila 60 tun a byla obklopena modrým pozadím do výšky šestipatrové budovy. Ke stavbě lodi byli přizváni uznávaní lodní specialisté, kteří staví, restaurují a upravují tradiční lodě podle přísných historických pravidel. Od lan přes stěžně až po lodní ramena bylo vše postaveno tak, jako bychom se ocitli v 19. století.

„Stěžně, ráhna, plachty a veškeré lanoví jsou zcela realistické a funkční,“ konstatuje Myhre. „Loď má rozměry velké lodi z počátku 19. století, ale přidali jsme některé detaily, jako je obložení mahagonem a ořechovým dřevem a mosaznými lištami, aby vše působilo elegantněji. A hodně jsme využívali modré barvy, která je pro prince a jeho hrad charakteristická, a kromě toho jsme loď ještě dále vylepšili tím, že jsme vytvořili speciální dřevořezby, které jí skutečně dodaly na charakterističnosti.“

„Loď patří Ericově rodině, což znamená, že je to královská loď, ale najdeme na ní mnohem více drobných detailů než v případě běžné nákladní lodi,“ pokračuje Myhre. „V jistém smyslu ji ale proměnil v nákladní loď, protože cestuje po celém světě, jezdí do přístavů obchodovat a doufá, že najde něco nového, co by si mohl přivézt domů na svůj ostrov.“ Myhre navrhl loď tak, aby strana směrem ke kameře byla naprosto dokonalá. Z opačné strany byly viditelné části modrého pozadí a mechanika obrovské hydraulické plošiny. Vedoucí týmu speciálních efektů Steve Warner navrhl obrovský motorizovaný, mechanický systém, který lodí pohyboval pomocí řady převodů a hydrauliky, aby tak simuloval pohyby oceánu, od mírného vlnění moře až po rozbouřené, divoké vlny během bouře. Když se loď na plošině pohybovala, ozývalo se hlasité vrzání dřeva a stěžně a lana se pohybovaly přesně tak, jak by tomu bylo ve skutečnosti. Loď byla navržena i s ohledem na umístění kamer. Pro tvůrčí tým včetně kameramana Diona Beebeho zde byla k dispozici řada stavitelných plošin. Díky tomu mohli Marshall s DeLucou v případě potřeby konverzovat se štábem kdekoliv na palubě. Pohyblivé kamerové plošiny kolem lodi bylo také možné nastavit tak, aby umožňovaly natáčení širokoúhlých záběrů, a pro zajištění bezpečnosti herců na nich byly umístěny ochranné kaskadérské vaky. Loď byla také vybavena odnímatelnými panely, které bylo možné odejmout a nahradit je ohnivzdornými prvky pro potřeby natáčení scén, ve kterých loď začne hořet.

Kolem lodi se nacházela celá řada větrných strojů, vodních děl a výpustných nádrží, které pojaly tisíce litrů vody, rozlévané po palubě během scén v bouři. Když bouře na plátně zesílila, zaléval palubu prudký déšť a tříštily se o ni vlny. „Všechno bylo mokré,“ popisuje kameraman Dion Beebe. „Kamery, světla, herci i štáb, a to hovoříme o natáčení v Londýně přímo uprostřed zimy. Často jsme si připadali, jako bychom v té bouři na moři skutečně byli.“ – „Když jsem poprvé vstoupil na loď, bylo to ohromující,“ přiznává Hauer-King, „a neuvěřitelně mi to pomohlo vžít se do své postavy, protože se zcela přenesete do toho filmového světa. Déšť a vítr, který vyráběly osmiválcové automobilové motory osmiválců, mi práci hodně usnadnily. Bylo to ale docela náročné, protože se tyhle scény natáčely v noci a šlo o náš nejchladnější duben a nejdeštivější květen v historii.“

Vesnický trh, pestrobarevný bazar, který Ariel objeví poté, co převezme otěže Ericova koně a povozu, se stánky s ovocem, květinami, klobouky a šátky, košíky a rohožemi, miskami, kořením a šperky vyrostl v ateliérech Pinewood. Poté mu na životě dodala skutečná zvířata a muzikanti. Kulisy ikonické laguny, kde se Sebastian, Rudla a Šupinka zoufale snaží přimět Erica a Ariel k polibku, byly postaveny v ateliéru č. 7 ve východní části ateliérů Pinewood a obsahovaly skutečnou pláž, skutečné lodě, vodopád a 11 metrů vysokou vrbu. Dekorace vznikly za účelem pomoci s přechodem mezi záběry natáčenými v ateliérech s modrým pozadím a záběry, které byly natočeny v exteriérech na Sardinii.

V květnu 2021 se štáb přesunul na ostrov Sardinie u italského pobřeží, kde se natáčelo několik týdnů. Při hledání lokace pro scény z odlehlé pláže, kde Ariel Erica zachrání, a také pro scény emocionálního a triumfálního rozloučení na konci filmu, potřebovali tvůrci filmu najít v Evropě reálné místo, kde by mohl filmový štáb smysluplně pracovat. A muselo současně působit magicky a velkolepě. „Bylo důležité najít místo, které by dokázalo podpořit potřeby výpravného dramatu, které příběh filmu vyžaduje,“ vysvětluje Marshall. „Sardinie to všechno splňovala.  Křišťálově čistá a nádherně modrá voda, dramatické pobřeží, strmé útesy, pevnosti, rozlehlé pláže i venkovské cesty.“

To vše a řadu dalšího tedy tvůrci filmu nalezli na Sardinii, ostrově, který se nachází u italského pobřeží. Sardinie je proslulá velkolepou přírodou, výhledy na hory, útesy, plážemi a krásným mořem. Skalní útvary na ostrově umožňovaly natáčení jak záběrů, ve kterých voda jemně omývá pláž a tančí po písku, tak i záběrů, ve kterých se mohutné vlny tříští o skály.

Vše se však neobešlo bez problémů a finální scéna si vyžádala využití více než 100 komparzistů, z nichž polovina se nacházela ve vodě a polovina na souši, což je z tvůrčích i bezpečnostních důvodů vždy náročné. Všichni komparzisté, kteří ztvárnili zástupce mořského lidu, pocházeli z Velké Británie a našli se mezi nimi zástupci všech věkových skupin, etnické příslušnosti, pohlaví, tělesných tvarů i postižení. „Mořský lid žije ve stejných rodinách jako my, takže na konci filmu, kdy se koná obrovská oslava, jsme chtěli vzdát poctu všem lidem, kteří jsou součástí naší globální lidské rodiny,“ popisuje Silver.

Na práci se podílelo také téměř 100 členů štábu, z nichž mnozí byli přímo na vodní hladině na nejrůznějších vorech, člunech a pontonech, a obsluhovali jeřáby, což natáčení výrazně komplikovalo. „Když se nám všechno podařilo natočit, byli jsme nadšení,“ říká Silver. „Jedním z klíčových aspektů úspěšného natáčení scén ve vodě je mít dobrého vedoucího týmu pro natáčení ve vodě, jako je Neil Andrea (Tenet), který působí na Floridě a který na Sardinii přijel s předstihem několika týdnů, aby nachystal všechny natáčecí i kamerové čluny, bezpečnostní vybavení i týmy potápěčů, kteří byli po celou dobu na místě a starali se o naši bezpečnost pod vodou.“

Mezi lokace, na kterých se na Sardinii natáčelo, patřila Cala Moresca, rybářské přístaviště a zátoka na severovýchodním pobřeží, kde se natáčely scény z rybářské vesnice a scény v okolí hradního přístaviště. Arielinu pláž ve filmu zastoupila Rena Majore, kde se měly natáčet ikonické scény, v nichž Ariel zachraňuje Erica a vynořuje se z vody na vyčnívající balvan.

Samotný balvan byl vyroben na zakázku, převezen na Sardinii a umístěn zde do vody ještě před příjezdem herců. Scény s Ariel a Ericem, které se odehrávají v kočáře, se natáčely na divokém pobřeží Rena di Matteu. Spolupráce kostymérky Colleen Atwood s režisérem a producentem Robem Marshallem začala již před více než dvaceti lety při natáčení filmu Chicago. Přerodila se ve vzájemný respekt a obdiv, což dokládá i ocenění pro výjimečné spolupracovníky, které Marshall obdržel za spolupráci s Atwood od kostymérské organizace Costume Designers Guild. „S Robem jsme se vždycky shodli na tom, jak k projektu přistupovat,“ říká. „Rob je jako režisér, který si vše sám produkuje – ví, jak chce co udělat a ví, jak k tomu chce přistupovat, a reaguje na vizuální podklady. Takže vím, co mu mám předložit. Zároveň přijímá nápady a myšlenky jiných lidí, díky čemuž se s ním opravdu skvěle spolupracuje.“

Oceňovaná kostýmní výtvarnice začala na filmu pracovat na jaře 2019 a s vervou se pustila do studia mořského světa. Její prvotní inspirací byla krása moře a veškerého života v něm, stejně jako odlišné světelné podmínky a barvy oceánu. „Všechny tyto aspekty pro mě byly neustálou inspirací – jen z jediného pohledu na barvy uvnitř jedné mušle se mohly zrodit kostýmy pro celý hradní personál,“ popisuje Atwood. Největší výzvou pro ni bylo navrhnout vizuální podobu dvou různých světů. Svět na souši, který je tradičnější, a podmořský svět, ve kterém jsou všechny postavy od ramen dolů vytvořené digitálně. Producent John DeLuca k tomu říká: „Colleenina genialita spočívá v tom, že jako inspiraci pro vzhled mořských lidí použila skutečné tropické ryby. Místo toho, aby každé postavě přidala nějaký obecný rybí ocas, se pustila do práce s barevnou paletou, vzory i různým povrchem těla těchto exotických tvorů z podmořského světa.“

Nejúchvatnější a vizuálně nejúžasnější je pochopitelně Ariel se svými šesti sestrami, z nichž každá představuje jedno ze sedmi moří. Sedmi dcerami krále Tritona jsou tedy Kaspie, Indira, Karina, Mala, Perla, Tamika a Ariel. „Rozhodli jsme se skutečně naplno využít mytologie původu Tritona a jeho podmořského světa,“ vysvětluje Marshall. „Sedm sester zastupujících sedmero moří nám ostatně připadalo také globálnější.“

Atwood svou inspiraci pro vzhled každé z Tritonových dcer popisuje následovně: „Při návrhu ocasů a vlasů těchto podmořských dívek jsme se inspirovali exotickými rybami,“ říká Atwood, „a byla poměrně velká zábava takové ryby vyhledávat a polidšťovat je. Krásnější inspiraci než oceány a ryby, které v nich žijí, bychom si nemohli přát, a následně tuto inspiraci přeměnit v rybí verze šatů, to byla zkrátka úžasná tvůrčí výzva.“

Šatníky sester byly navrženy s využitím nejrůznějších mořských prvků od mušlí a zlatých pásků až po přírodní listy a kousky korálů, a stejně vznikaly i jejich doplňky. „Bylo třeba vytvořit více verzí ocasů, protože kamerové oddělení potřebovalo referenční podklady pro nasvícení a oddělení vizuálních efektů pro změnu potřebovalo verze v šedé barvě, aby je mohli jeho pracovníci naskenovat pro účely postprodukce,“ rozvádí Silver.

Atwood dále říká: „Pokud jde o základní barevnou paletu, chtěli jsme vzdát poctu původnímu filmu, ale zároveň jsme se chtěli posunout z jeho světa do světa nového a svěžího,“ vysvětluje. Atwood s Marshallem, DeLucou, vlásenkářem a maskérem Peterem Swordsem Kingem a Arielinou maskérkou a vlásenkářkou Camille Friend spolupracovala na tvorbě nové podoby Ariel již ve fázi příprav.

Protože v této hrané verzi Ariel ztvárnila mladá černošská žena, chtěli herečce Halle Bailey navrhnout její vlastní, autentický styl, a aby charakteristické zrzavé vlasy této postavy působily přirozeně a reálně. Společně proto vytvořili krásný nový vzhled, který funguje nad vodní hladinou i pod ní. V případě Arieliných vlasů museli Swords King a Friend zajistit, aby odpovídaly jejímu etniku, vypadaly přirozeně, byly použitelné i na souši a současně působily věrohodně i pod vodní hladinou. Nakonec se rozhodli pracovat s vlastními vlasy Halle Bailey, které obarvili různými odstíny tmavě červených, světle červených a jahodově blond vlasů, a vše doplnili pramínky vlasů umělých.

DeLuca na celý proces vzpomíná následovně: „Camille Friend nám byla neuvěřitelně nápomocná... věděli jsme, že chceme navrhnout něco, co by působilo étericky a zároveň moderně, a Camille pro nás byla neocenitelnou pomocnicí, pokud šlo o stylizaci vlasů a jejich charakter, ale také stran toho, jak bychom mohli tento styl co nejlépe realizovat při využití Halleiných vlastních vlasů.“ Kromě své podoby mořské víly se ve filmu Ariel objevuje také ve dvou kostýmech, které nosí na souši.

Hlavní šaty, které zde nosí, mají jistý mořský nádech akvamarínové modři, ale dobře ladí i s jejími vlasy a odstínem pleti. „Byla to barva, která podle mého názoru skutečně zvýrazňovala její přirozenou krásu a tak pomáhá jí poněkud vizuálně vyčnívat v obou světech, které obývá,“ vysvětluje Atwood. „Látku jsem nařasila a prošívala v opačném směru, což šatům dodává na určitém mořském charakteru, připomíná to způsob, jakým se v proudu ohýbají mořské řasy.“

Ve scénách loučení Arielin vzhled kombinuje styl vesnický, styl královského dvora a také styl podmořský. Atwood šaty ušila z ananasové látky, což je krásná, lehká a odolná tkanina z Filipín, která se vyrábí z ananasového vlákna. Na šatech jsou vyšívané květy v korálové barvě a drobné motivy mořských sasanek, které se mísí s květinami, rostoucími na souši. Po dokončení ručně vypracovaných výtvarných návrhů byly vzory vyšívány na stroji a jejich dokončení trvalo čtyři týdny.

Eric se ve filmu objevuje ve dvou různých stylizacích. Když se nachází na lodi, kde je součástí námořnického světa, nosí plátěnou košili, plátěné kalhoty ke kolenům a kožené boty, ale působí o něco málo vznešeněji než ostatní muži. Na královském dvoře pak nosí okázalejší variantu námořnického kostýmu se zkráceným sakem, vestou a kalhotami. „Je to v podstatě hezčí varianta toho, co nosí na lodi, poněkud reprezentativnější, která je každý den čistá a svěží,“ vysvětluje Atwood. „Pro formálnější scény jsme pak přidali sako a vázanku.“ Jonah Hauer-King, který Erica ztvárnil, byl ohromen komplexností kostýmů, které Atwood vytvořila. „Colleeniny kostýmy jsou samozřejmě krásné a krásně se nosí, ale navíc se podílejí na vyprávění příběhů,“ říká. „To je jedna z věcí, která umělce jako Colleen odlišuje od ostatních. Každé rozhodnutí a každý detail, které se na kostýmu podílejí, mají svůj důvod a vyprávějí nějaký příběh.“

Na Ericově lodi se pohybuje přibližně 50 lidí, a to včetně hlavních představitelů, tanečníků a kaskadérů. Jen pro námořníky samotné vytvořila Colleen Atwood se svým týmem téměř 250 kostýmů, protože každá postava potřebovala více verzí stejného kostýmu. „Měsíc jsme na lodi natáčeli po nocích, což znamená velké opotřebování kostýmů při scénách v bouři, s ohněm a obecně v akčních scénách,“ vysvětluje Atwood. Oblečení námořníků bylo ručně malované s mnoha proužky, protože nechtěla, aby kterákoliv část kostýmů vypadala uměle, a barevná paleta, kterou zvolila, se podobá barvám královské námořní pěchoty. „Barevná paleta pro Erica a námořníky vychází ze skutečných uniforem královské námořní pěchoty, ale nejednalo se o takovou královskou námořní pěchotu, jak ji známe z Velké Británie,“ vysvětluje Atwood. „Šlo tu zejména o střih kabátců.“

Během studia podkladů Atwood zjistila, že většina námořníků uměla šít, protože byli dlouho na moři, a tak její tým ozdobil většinu prvků námořnického šatníku ručními výšivkami. „Mnozí z námořníků uměli celkem dobře pracovat s jehlou a nití, takže různými výšivkami tak trochu dokumentovali příběhy o místech, která navštívili,“ vysvětluje Atwood. Oděvy bylo také nutné opotřebovat, což bylo úkolem oddělení, které se věnuje barvení tkanin a kostýmů. „Tihle námořníci si oblečení moc často neprali, takže jsme chtěli prostřednictvím kostýmů poukázat na jistou úroveň špíny, která na lodi byla,“ popisuje.

Pro kostým krále Tritona, který vládne oceánům ze svého korálového paláce, použila Atwood speciální pláty z lastur mořských ušní k vytvoření prsního plátu jeho zbroje, která byla stejně jako všechny kostýmy pro obyvatele moře navržena s předpokladem, že jsou tvořeny výhradně tím, co pochází z moře. Samotný kostým byl nejprve vymodelován z jílu a poté vytvarován z lastur, které byly nařezány na opravdu tenké plátky, aby připomínaly mořskou vodu.

„Byl navržen tak, aby připomínal mořská přírodní dřeva, která by mohla být potaženo zlatem,“ objasňuje Atwood. „Navrch jsme vytvořili pláty s charakterem mušlí, které vypadají tak, že by mohly pocházet ze dna oceánu a obsahují prvky mořských řas a dalších materiálů, které byly následně pozlacené,“ říká.

Tritonova koruna se inspiruje mořskými řasami a žraločími zuby. „Nechtěli jsme, aby to vypadalo, že svou korunu někde sebral na mořském dně,“ směje se Atwood. „Chtěli jsme navodit dojem, že jeho korunu vyrobili mořští lidé z jeho království. Takže je vyrobena ze žraločích zubů obrostlých mořskými řasami a ozdobená malými mušlemi a kousky lastur.“

Pro kostým Uršuly použila Atwood vrstvy fialové látky s flitry a překryvem z laserem nařezaného semiše. Výsledek skutečně připomíná chobotnici, protože dokáže téměř měnit barvy. „Ve finále ale tým vizuálních efektů nechtěl, aby se kostým blýskal, takže jsme nakonec semišovou vrstvu umístili navrch a kov zpod ní pouze prosvítá, čímž vzniká dojem lesklé kůže chobotnice,“ popisuje Atwood. „A navíc kostým zahrnuje ještě malé duhové úponky, které se jí upínají k límci.“ Hlavní inspirací pro kostým Uršuly byla pro Atwood jakási kombinace koktejlových šatů s kostýmem chobotnice. „Představovala jsem si ji jako někoho, kdo nosí koktejlové šaty po celý den,“ prozrazuje, „takže jsem použila korzet, který posouval linii Melissina pasu výš, než je obvyklé, takže měl odvážné křivky a Melissa v kostýmu vypadá skvěle.“

„Postava Melissy McCarthy je neuvěřitelně pozoruhodná a zajímavá,“ pokračuje Atwood, takže vám ani nepřipadá příliš divné, že by měla být tak trochu chobotnice, a následně tyto charakteristiky ztvárníte v podobě černých sametových šatů, takže ve výsledku jde spíše o koktejlové šaty než o kostým chobotnice.“

Královna, kterou ztělesňuje Noma Dumezweni, připomíná panovnici z tropických oblastí a její kostým zahrnuje odkazy na mořské prvky a další vlivy. „Noma na sebe v kostýmu strhává veškerou pozornost, a to i tehdy, pokud je v místnosti sama,“ popisuje Atwood. „Využili jsme tedy její přirozené elegance a uplatnili jsme ji na postavu královny karibského ostrova. Použitými materiály jsme se chtěli odkazovat na teplé podnebí a nenápadně i na moře samotné.“

Oblíbené písně z původního animovaného filmu Malá mořská víla, včetně skladeb Part of Your World, Under the Sea, Poor Unfortunate Souls nebo Kiss the Girl, jsou pochopitelně nedílnou součástí hrané verze filmu a jistě najdou oblibu u zcela nové generace fanoušků. Díky hudbě několikanásobného držitele Oscara Alana Menkena (Kráska a zvíře, Aladin) a textům taktéž několikanásobného držitele Oscara Howarda Ashmana (Kráska a zvíře, Malý krámek hrůz) jsou tyto písně nadčasové a získaly nespočet ocenění, včetně Oscara za nejlepší původní soundtrack a za nejlepší původní píseň (Under the Sea).

Producent a textař Lin-Manuel Miranda je velkým fanouškem původního animovaného filmu a vyjádřil se, že pravděpodobně právě díky tomuto snímku se zamiloval do hudebních vypravěčských forem. Režisér a producent Rob Marshall prohlašuje: „Alan Menken a Lin-Manuel Miranda napsali pro tento film tři nové písně a jednu novou alternativní verzi, což je úžasné. Je to vlastně naprosto výjimečné.“

„Vždycky jsem chtěl s Alanem spolupracovat, ale naše cesty se nějak nikdy nezkřížily,“ pokračuje. „Tentokrát se nám to naštěstí podařilo. A spolupracovat s Alanem nejen na zcela nové filmové hudbě, ale i na těch úžasných nových písních, bylo naprosto báječné. Samozřejmě nás velmi rmoutila skutečnost, že budeme v práci pokračovat bez skvělého a bohužel již zesnulého Howarda Ashmana, ale měli jsme to štěstí, že se našeho filmu jako textař ujal můj drahý a skvělý přítel Lin, který Howarda a hudbu k původnímu animovanému filmu velmi respektoval a miloval.“

Producent John DeLuca říká: „Nebylo dne, kdy by se Alan o Howardovi nezmínil a nehovořil o něm. Snažil se ze všech sil, aby jeho genialita nebyla opomíjena.“ Menken říká: „Nemohu mít nejmenší námitky, pokud se někdo chce znovu vrátit k věcem, které jsem v minulosti vytvořil, a pokoušet se přijít s jejich novými, přepracovanými verzemi. Malá mořská víla je pro mě jedním z nejcennějších klenotů. Byla zcela první. Když jsme na ní pracovali, byl Howard ještě zcela zdravý, když jsme ji dělali. Sice jsme věděli, že mu nezbývá příliš mnoho času, ale bylo to přesto velice veselé a krásné období.“

„Howard Ashman jako textař nastavil neuvěřitelně vysokou laťku,“ míní Miranda. „Myslím, že skladba Part of Your World je jednou z nejlepších charakterních písní všech dob, protože jde o působivou baladu, ale zároveň je jednoznačně konverzační, aniž by jedno bylo jakkoliv na úkor toho druhého. Myslím, že 'Co je to oheň a proč – jak se tomu říká – hoří?‘ patří mezi jedny z nejúžasnějších úryvků hudebních textů.“

„Podstatou Malé mořské víly je příběh otce a dcery,“ zamýšlí se Menken. „Vnímám to velice silně, protože moje dcery se narodily v době, kdy jsem pracoval na původním filmu, takže vnímat tenhle příběh po stránce vztahu otce a dcery mi zkrátka trhá srdce. Víte, jako otec, který se musí vzdát své dcery, ale přitom chce, aby žila svým vlastním životem.“

Miranda k tomu říká: „Poprvé jsem s Robem Marshallem jako herec spolupracoval na filmu Mary Poppins se vrací a tu roli jsem přijal, protože jsem chtěla vidět Roba Marshalla režírovat filmový muzikál. Bylo mi jasné, že se toho od něj hodně naučím. Ale o Robovi se nedá mluvit bez toho, aniž bychom hovořili o Johnovi DeLucovi... Spolupráce těchhle dvou je ve své podstatě opravdu výjimečná a pozoruhodná: oba mají vizi toho, jak by chtěli daný film zpracovat, ale zároveň nechávají prostor pro to, aby byly realizovány ty nejlepší nápady, a s těmi múže přijít od kdokoliv, kterýkoliv z jejich vážených kolegů, kteří se natáčení účastní.“

Práce na tak oblíbeném příběhu však byla pro Mirandu poměrně velkou výzvou. „Měl jsem z toho nemalé obavy,“ konstatuje. „Mnohokrát jsem se přesvědčoval o tom, že bych to měl přenechat někomu jinému, hlavně proto, že si tolik vážím původního filmu. Říkal jsem si, že pokud tenhle film nové písně opravdu výslovně nepotřebuje, tak je do něj nebudeme za každou cenu cpát.

Nechci napsat píseň, u které se diváci nemohou dočkat, až skončí, aby konečně přišla řada na očekávanou skladbu ‚Under the Sea‘. Ale jsem na výsledek skutečně hrdý, protože zejména náš režisér Rob Marshall, producent John DeLuca a scenárista David Magee měli skvělý vkus po stránce toho, které scény by si zasloužily novou hudbu a nové písně.“ Podle producenta Marca Platta je „na nových písních problematické to, že musí být pro příběh skutečným přínosem... musí existovat přirozený důvod, proč je do filmu zařadit.“

Film obsahuje tři nové písně od Menkena a Mirandy a také jednu přepracovanou původní. Patří mezi ně Wild Uncharted Waters v podání Erica, For the First Time v podání Ariel, The Scuttlebutt v podání Rudly a Sebastiana, a další přepracovaná skladba Part of Your World, kterou zpívá Ariel. Menken říká: „S Robem, Johnem a Davidem jsme vedli četné diskuse o tom, jaké nové scény by ve filmu mohly být, co v minulosti film neobsahoval, a jednou z nich je scéna, ve které je Eric, který v původním animovaném filmu nic nezpíval, okouzlen Arieliným hlasem. Vize tajemné dívky, kterou nemůže najít, mu nedá spát podobně, jako mu nedá spát moře. A tak jsme napsali skladbu Wild Uncharted Waters. A pak tu mám další scénu, během které se Ariel poprvé ocitá na souši a je překvapena svýma nohama a všímá si všech věcí, kterých si nikdy předtím nevšimla. A skladba pro tuhle scénu se jmenuje For the First Time.“

Miranda k tomu dodává: „Eric se s Ariel setkal jen jedinkrát a byl napůl v bezvědomí. Zahlédl její tvář a zaslechl její hlas, a melodii, kterou zpívala, nemůže dostat z hlavy, a je současně tím jediným, co mu z onoho setkání zůstalo.  Ale ví, že nebude mít klid, dokud ji znovu neuslyší, dokud se znovu nesetká s osobou, které ten nádherný hlas patří. A tak s přesvědčením, které je vlastní jen skutečně mladým a zamilovaným lidem, zpívá Wild Uncharted Waters. O Ericovi jsme se dozvěděli, že je to člověk, který se neustále snaží hledět někam dál. Je někým, kdo touží spatřit tajemství světa.  A v tomto smyslu jsou s Ariel tak trochu spřízněné duše.“

„Wild Uncharted Waters se velmi podobá písním Howarda Ashmana a Alana Menkena,“ říká Menken. „A to říkám to jen proto, že Lin měl trochu obavy se do takové písně a takovým stylem pouštět, což se mi líbilo. A já jsem se zase trochu bál převzít některé stylistické přístupy, kterými se proslavil on, protože nejsem zrovna zběhlý v rapu nebo hip hopu. Ale povedlo se nám myslím ty písničky, které jsou podle mě skutečným spojením obou našich světů, realizovat velice dobře, a byla to skutečně velká zábava.“ – „Lin je nedocentielný,“ pokračuje Menken. „Je neuvěřitelně talentovaný, inteligentní a má obrovské srdce. Znám ho už od dětství, takže jsem velice hrdý na to, čeho dosáhl, a protože vím, jak velkou roli v jeho životě sehrál původní film, skvěle jsme si užívali možnost spolupracovat takříkajíc v jedné kanceláři. A navíc se nenechá ničím zastrašit.“

„Hudbu v tomhle filmu jsem si skutečně zamilovala,“ přiznává Halle Bailey. „Ikonické písně, které zazněly v původním animovaném filmu, jsou prostě legendární... budou tu navždy a bylo opravdu výjimečné podílet se na jejich nové podobě, stejně jako i na vzniku těch zcela nových. Ariel ve filmu zpívá novou píseň s názvem For the First Time, kterou zpívá, když se ocitne na souši a objevuje všechny pro ni naprosto nové věci. Píseň v sobě kombinuje nejrůznější pocity, od děsu a hrůzy až po zvědavé nadšení.

Jde o krásný doplněk k původním skladbám a popravdě řečeno by mohla tahle píseň být mojí vůbec nejoblíbenější... tahle a pak ještě Part of Your World.“ Vedoucí výroby Jeff Silver o písních říká: „Když vytváříte novou, hranou verzi animovaného filmu, potřebujete v divácích probudit pocity nostalgie i svěžesti, a náš film v sobě má obojí. Alan písním dodává klasické prvky a Lin-Manuel zase svěžest, a když obojí spojíte dohromady, vznikne něco, co jste ještě nikdy neviděli (a ani neslyšeli). Hudba v sobě obsahuje prvky z původního příběhu, díky kterým se diváci při sledování filmu cítí příjemně a hudba na ně působí povědomým dojmem, a pak tu máme nové písně, které jsou společným dílem Alana a Lina a které jsou prostě okouzlující.“

Herci písně nacvičovali několik týdnů, než se pustili do nahrávání orchestrálních verzí, během kterého zpívali za doprovodu 100členného orchestru složeného převážně ze členů Londýnské filharmonie. Tyto skladby pak zaznívaly na place při natáčení odpovídajících scén. Orchestrální a vokální nahrávky vznikaly na začátku roku 2020 ve slavných londýnských studiích AIR. „Skladba Under the Sea představuje bezpochyby nejambicióznější a nejnáročnější hudební číslo, jaké jsme kdy s Robem vymysleli,“ prohlašuje producent John DeLuca.

Marshall s ním souhlasí: „Vzhledem k tomu, že se v celém hudebním čísle objevuje jen jediný živý herec, jako první jsem se zamyslel nad tím, co by asi udělal Walt Disney. Okamžitě jsem si vzpomněl, jak Disney přistoupil k taneční sekvenci Louskáčka ve snímku Fantazie, a vybavil jsem si, že do Disneyho studií v Anaheimu přizval baletní umělce, aby animátoři mohli jejich taneční pohyby použít jako předlohu při animaci tančících květin, hub a sněhových vloček.“

„Okamžitě jsem si vzpomněl na Alvin Ailey Foundation a byl jsem přesvědčen o tom, že by tihle neuvěřitelní tanečníci byli jako stvoření pro práci na komplexní choreografii celého čísla a dokázali zastoupit ty spoustu úžasných podmořských tvorů.“ Marshall a DeLuca úzce spolupracovali s choreografem Joeym Pizzim (Chicago, Mary Poppins se vrací) a spoluautorkou choreografie Tarou Nicole Hughes (Mary Poppins se vrací), aby společně určili, kteří mořští tvorové by se pro dané taneční kreace nejlépe hodili. DeLuca o tom říká:

„Popravdě řečeno, život pod mořskou hladinou se nepochybně dá vnímat jako jedno komplikované baletní číslo.“ Tanečníci z Alvin Ailey Foundation a ve velké zkušebně v ateliérech Pinewoodse pustili do práce. Pizzi s Hughesem zde začali chystat choreografie konkrétních tanečních kroků pro jednotlivé mořské druhy. Mezi mořské tvory, kteří byli pro scénu vybráni, patřili: lilijice, přílipky, murény nosaté, mořské želvy, chobotnice, ploštěnci a perleťové medúzy. „Začali jsme se storyboardy, pak jsme přešli k animacím a následně jsme se pustili do předběžných vizualizací,“ vysvětluje Marshall.

„Byl to nejsložitější proces příprav hudebního čísla, s jakým jsme se kdy setkali.“ I navzdory mimořádné pomoci vedoucího týmu vizuálních efektů Tima Burkeho a střihače Wyatta Smithe trvalo dokončení celé sekvence více než dva roky a na jejím vzniku se podílely stovky výtvarníků z celého světa. „V jednom ze záběrů celé sekvence se současně objevuje více než 500 mořských tvorů,“ vysvětluje Marshall. „Samozřejmě to celé muselo vypadat naprosto přirozeně a jednoduše, ale věřte mi, že realizace tohoto záběru si vyžádala nadlidské úsilí všech zúčastněných. A musím říct, že konečný výsledek je opravdu ohromující.“

„Malá mořská víla je v mnoha ohledech milostný příběh,“ konstatuje režisér a producent Rob Marshall. „Je to příběh o hledání spřízněné duše, o hledání někoho, kdo je vám blízký. A právě takový svůj protějšek Ariel s Ericem nakonec v našem filmu najdou. Společně začnou bořit zdi a bariéry mezi dvěma odlišnými světy a snaží se odstranit neopodstatněné předsudky, které existují vždy a všude.“  A nikdo jiný než Rob Marshall by takový mamutí projekt nebyl schopen zvládnout. Javier Bardem o něm říká: „Rob se orientuje naprosto ve všem, od šupin na ocase malé mořské víly až po koordinaci přesunů velkého jeřábu na Sardinii. Jeho vášeň pro to, co dělá a jak to dělá, a ještě za všech okolností s tím naprosto nejvstřícnějším a nepozitivnějším přístupem, to jsou zkrátka věci, které jsou na něm naprosto ohromující.“

„Rob s Johnem jsou skvělý tým a spolupracují už tak dlouho, že jsou jeden za druhého schopni dokončovat i věty,“ míní Daveed Diggs. „Pustili se do práce s obrovskou dávkou vášně a nadšení a byli neskutečně pozitivní, a proto se s nimi spolupracovalo velice příjemně. Rob ke všemu přistupoval ohromně pozitivně a byl zcela přístupný nejrůznějším experimentům při mé snaze odhalit, jak do své postavy mohu vložit kus svého srdce i já.“

McCarthy říká: „Tohle natáčení se absolutně nepodobalo žádnému jinému, kterého jsem se kdy zúčastnila. Mám svou práci opravdu hodně ráda a každé natáčení si užívám, ale na tomhle musím vyzdvihnout všudypřítomnou preciznost a vřelost. Všechno bylo dokonale promyšlené, osvětlovači odvedli nádhernou práci a kameramani byli úžasní. S Robem chtěl spolupracovat každý, kdo se na filmu podílel, v každém oddělení, a společně s ostatními herci jsem žasla nad tím, jak byl každý z nich dobrý ve svém konkrétním oboru. Každý den to na vás ohromně zapůsobilo. Věděli jsme, že něco takového už nikdy nezažijeme. Když jsme s natáčením končili, brečeli jsme jako malé děti. Atmosféra celého natáčení byla zkrátka velice přátelská, až nakažlivě.“

Fotogalerie

30 fotografií

Malá mořská víla

Autor: Disney