A jak vůbec budoucí mateřství zapadá do jejího hektického tempa, jehož součástí jsou státní zkoušky na FAMU a organizace tří velkých výstav?
Jak se stavíte ke spekulacím, že otcem miminka je Jaroslav Brabec?
"Bavím se. Je to legrační, s panem Brabcem jsme připravovali výstavu jeho fotografií Orbis Artis, která je nyní v Brně, a pochopitelně jsme se museli vídat. A teď společně chystáme film Odcházení. To je vše."
Podle všeho jste těhotenství neplánovala. Nepřišlo maličko nevhod?
"Ale ne, to tak média interpretují. Já jsem ráda, že to tady je. Nebylo to úplně tak, že bych říkala: A teď to chci. Ale je mi třicet a nevím, na co bych měla čekat. Není to plánované ve smyslu, že teď zrovna to musí být, protože mám opravdu hodně práce a myslela jsem, že by to mohlo přijít až..."
Až jindy.
"Až po výstavě (velkoformátových fotografií zvířat na náměstí Republiky v Praze - pozn. red.). Jenže moje kantorka Eva Měřičková, ředitelka Dejvického divadla, mně jednou řekla velmi chytrou věc: Ono se to totiž člověku, který je aktivní, nikdy nehodí."
Manžela to překvapilo?
"Myslím, že ani ne. Protože už jsme o tom mluvili nějakou dobu... Možná byl překvapený, že to přišlo teď, v tomhle blázinci. Ale ono se vás to neptá, prostě to přijde a hotovo."
Je něco, co vás na těhotenství děsí?
"Jediná věc. Včera jsem byla vzteklá, protože jsem vyndala ze skříně desatery kalhoty a ani u jediných jsem nedopla knoflík. Říkám si ježíšmarjá, co budu nosit, za chvilku budu muset chodit jen v teplákách. To budu muset nějak řešit, ale jestli tohle má být na těhotenství ta nejhorší věc, tak je to docela dobrý."
Teoreticky byste mohla být protivná a náladová...
"Vidíte! Ale to je výhoda! Škoda, že jste mně to neřekla dřív (směje se). Musím říct, že ničím netrpím, žádnými nevolnostmi, žádnými komplikacemi. Někdy jsem vzteklá, ale to jsem byla i předtím, to jsem byla i v dětství. Ale mám fakt tolik práce, a to si nestěžuju, naopak jsem ráda, že by náladovost byla neprofesionální vůči mým partnerům."
Chystáte se jíst za dva?
"Podle mě jíst za dva je úplný nesmysl, hloupá pověra. Jím pořád stejně, i předtím jsem jedla poměrně zdravě kvůli sportu. O výživě něco vím, poslouchám svoje tělo, jak radí jóga, kterou cvičím. Ale hlavně jsem se ptala mámy, jsem totiž její první dítě, kolik se mnou nabrala kilo. Ona říkala: Odešla jsem s takovým batohem vepředu na břiše do nemocnice, a pak jsem se vrátila bez toho batohu. Batoh jsem měla v ruce a vážila jsem stejně jako předtím. Vzhledem k mému pracovnímu vytížení asi ani nebude čas ztloustnout."
Pověstnou závislost na sportu budete muset asi přibrzdit, že?
"Až budu mít to břicho? Jestli s tím budu bruslit? Minulý víkend jsem ujela na bruslích čtyřicet kilometrů. Člověk, který je navyklý na pohyb, si ho úplně odepřít nemůže."
A potkáváte někoho, jak bruslí v pokročilém stádiu těhotenství?
"Ne, ne (směje se). Jenom já budu takovej blázen. Ono je to nebezpečné z jediného důvodu: kdyby člověk upadl. Ale jinak si myslím, že žádné nebezpečí nehrozí. Ještě jsem zapomněla říct, že jsem vlastně do toho všeho dělala kurs potápění, ale musela jsem ho ukončit, protože s miminem to není úplně dobrý."
Odváží se manžel být u porodu?
"Ježíš, o tom jsme zatím vůbec nemluvili, mně to přijde všechno tak daleko... Já moc neplánuju."
Jak myslíte, že by porod snášel?
"Jirka dokonce u porodu byl, dvakrát. Ano, ve Hře o jablko. Tam si zahrál gynekologa a říkal, že to pro něj byl tak silný zážitek, že ho to dokonce rozplakalo, i když to dítě nebylo jeho. Byl u císaře i u klasického porodu. On už to má za sebou, on už ví, jaké to je, na rozdíl ode mě." (směje se)
Vzhledem k vašemu stavu - rozmazluje vás?
"Pořád mi dělá snídaně do postele, tak, jako tomu bylo dřív. A naučil se prát v pračce. Nakupuje, když já nemám čas. Teď má většinou míň práce než já, takže musí zastávat i ty role, které nejsou tak úplně typicky mužské."
Už jste, jako správní rodiče, promysleli, jakou školu bude miminko studovat?
"To tedy úplně ne, ale určitě chci, aby chodilo do anglické školky, aby mělo odmalička přístup k cizím jazykům, budu ho všude brát. A jakmile vyroste, byla bych ráda, aby vyrazilo studovat do světa. To je to nejlepší, co můžete dítěti dát, že vyjede za hranice a může porovnat, jak to vypadá jinde. Aby pak mohlo lépe posuzovat zemi, kde se narodilo."
Dětský pokojíček máte připravený?
"Ale ne, nemáme, to přijde. Když se vytvořilo místo pro moje boty, tak se vytvoří i pro dítě." (směje se)
Straší vás kamarádky porodem?
"Nestraší. Může to znít namyšleně, ale já se ničeho moc nebojím. V tomhle mě ten sport pomáhá, ten přístup k životu je, myslím, zdravější. Že se nebojím věcí dopředu."
