Jmenuji se Veronika Žilková a nechci už žít v osamění. Rozhodla jsem se proto každé pondělí, s vámi společně, probrat pár drbů, novinek, prostě to, co mě NAštvalo, PŘEkvapilo a způsobilo TŘES mých rukou. Dnes to je... Pořádnej chlap Jedna z výhod zaměstnání "herečka" je občasný odvoz taxíkem do práce. To nastává, když produkce - organizační filmový či televizní tým - se rozhodne, že pro natáčení je výhodnější v pět ráno herečku dovézt na místo natáčení, na tzv. plac, než ji nechat bloudit za svítání Prahou. I já měla jednoho rána před domem taxi. Pán seděl a jak jsem vyšla z branky, tak... kdepak, nevyskočil, aby mně galantně otevřel dveře, ale zapálil si. Usedla jsem do vozu a významně mlčela. "Copak, my nekouříme?" Ticho. "Počkejte... To snad nemyslíte vážně, to TO mám típnout?" Ticho. "Tak dobře. Kam to bude?" Konečně jsem promluvila. "Nevím." "Jak nevím, vy nevíte, kam chcete jet?" "Tam, kam vám řekla produkce. Oni to mají na starosti." "To jsem neposlouchal. Normální zákazníci totiž vědí, kam jedou, jasný?!" "No... ve scénáři je napsáno: Vilma leží v nemocnici, tak asi do nemocnice." "A do který?" "To fakt nevím. Od toho je ta produkce..." "A nevíte, s čím tam budete ležet? Podle toho to snad trefíme." "Néééé!!" Už toho bylo na mě po ránu moc. Vytočila jsem telefon do produkce a podala ho řidiči. Konečně jsme měli adresu. "Něco vám řeknu, ten váš produkční byl teplej." "Jak jste to poznal, proboha, po telefonu?" "Byl zdvořilej!! A jak je chlap zdvořilej, tak to není pořádnej chlap!" Vystoupila jsem a s velkou chutí tomu "pořádnýmu chlapovi" řekla: "Na neshledanou."