Eva Jeníčková, kterou si diváci dodnes spojují především se svůdnou Marikou ze Sněženek a machrů nebo nezapomenutelnou „Vendulkou utěšitelkou“ z Básníků, se na sociální síti svěřila s bolestnou životní ztrátou. Její tatínek honosící se titulem profesora a inženýra, kterého ocenil sám bývalý prezident Václav Klaus (85), zesnul 14. července, pár měsíců před svými 94. narozeninami… a herečka neskrývá, že se s jeho odchodem vyrovnává dost těžce. Její otec pro ni byl velkou osobností, o které se vyjadřuje jenom v superlativech.
„Úžasný, laskavý, super chytrý, štědrý, ostrý jako břitva, s rentgenovým zrakem, který dokázal vidět skutečné charaktery lidí, kreativní, neuvěřitelně oddaný a obrovský profesionál ve všem, co dělal, který české vědě přispěl tolika věcmi, že by to mohlo trvat několik životů. Vtipný, hravý a asertivní, spravedlivý a pokorný, úžasně silný bojovník, který se nikdy v ničem nevzdal, pro kterého selhání nebylo možností…“ napsala o něm Jeníčková pohnutě.
Nijak se netajila ani tím, že jí tatínek „strašně a hluboce chybí“, a na sociální síť přidala dojemné video, které je kompilací společných fotek i videí z jeho minulosti a soukromí, z nichž je patrné, že svůj dlouhý život prožil skutečně naplno. Neopomněla sdílet ani parte, kde je mezi truchlícími zmíněn dokonce i rodinný pejsek, fenka Gioia. Píše se v něm také, že její otec podlehl krátké nemoci, přesto však prý „odešel bez bolesti“. A nechybí ani verš, co bere za srdce: „Miluji tě víc dnes než včera, ale méně než zítra.“
Poslední rozloučení s ním již proběhlo, a to v pátek 24. července v 15 hodin. Konalo se v bazilice sv. Markéty Antiochijské v pražském Břevnově. Právě tam se s uznávaným vědcem přišli rozloučit rodinní příslušníci, kromě Evy také její bratr, její maminka Irena, tetička a další příbuzní, ale také Jeníčkovi přátelé i kolegové ze všech možných oborů, kterým podle slov sympatické herečky její otec během svého života předal nesmírně mnoho. Podle truchlící herečky se jednalo o „uklidňující, důstojný a krásný obřad“.
Ani po pohřbu však bolest ze ztráty nepolevuje. Eva se se svými pocity svěřila v emotivním vyznání, v němž mimo jiné poděkovala i všem, kteří jejímu otci vzdali poslední hold. „Můj zármutek je bezedný. Slova selhávají. Kdekoli je jeho krásná a laskavá duše v této říši ohromujícího vesmíru, pořád je tady. Měla jsem velké štěstí, že jsem ho měla a znala ho jako svého tátu, jako přítele a jako lidskou bytost tak dlouho, jak mu to jeho tělo dovolilo. Jeho duch byl nezlomný,“ stýská si.
