Brigitte Bardotová byla sexsymbolem své doby. Cítila jste se někdy jako sexsymbol?
„A víte, že ano!!“
Kde?
„Třeba při představení divadla Sklep Mazaný Filip. Na Divadelní pouti, ale tam jsem se necítila jako sexy symbol, ale jako svobodný komediantský symbol ženství a mateřství. Ve hře A. P. Čechova Strýček Váňa.“
Takže hlavně na jevišti?
„Něco vám prozradím, na divadle poddaní dělají krále, tam je to jednodušší. V životě tomu musíte sama uvěřit a pak o tom přesvědčíte ostatní. Já ovšem nevidím metu v tom být sexy symbol. Brigitte Bardotová byla taky symbolem odvahy být svobodná a postavit se čelem proti konvencím.“
Rozhodla jste se někdy být takto svobodná?
„Já jsem musela být svobodná od začátku, neboť nemám konvenční předpoklady pro hereckou dráhu. Prostě jsem se nesnažila být někým jiným, protože jsem to ani nedokázala, byla jsem vždycky svoje, nevyšlo to pokaždé, ale většinou ano.“
Kdy jste ve svém životě zažila nejsilnější pocit svobody?
„Když jsem vědomě skončila něco, co mě trápilo. Práci, vztah… Samozřejmě v listopadu 1989‘. Ale já svobodu prožívám na břehu moře, potůčku, na horách i v lese…“
Vybavíte si situaci, kdy jste jednala svobodně, ale vyžadovalo to od vás opravdu velkou dávku odvahy?
„Ano, za minulého režimu, když jsem roznášela Lidové noviny, chodila na zakázané demonstrace s podmínkou na krku, výslechy na StB, shánění tiskárny pro Chartu 77, doufala jsem a věřila, že ten, kdo ji přivezl, není estébák… atd.“
Ve filmu zaznívá, že nikdy není pozdě něco změnit. Řekla jste si někdy: „Odteď to bude jinak.“?
„Celý život!!! Někdy se to povede, jindy ne. Někdy se o to pokouším znovu a znovu, jindy to vzdám.“
Co vás v posledních letech na sobě samotné nejvíc překvapilo?
„Že jsem dokázala svou vůlí, tedy vyváženou stravou a cvičením zhubnout 20 kg.“
To je úžasné. Jsou chvíle, kdy si připadáte, jako by vám bylo zase dvacet?
„Ve dvaceti jsem si připadala na šedesát, takže ano.“
Mladý člověk zažívá spoustu věcí poprvé. Stává se vám i dnes, že něco děláte poprvé?
„Ano. Celý život začínám s angličtinou. Začala jsem meditovat. Před časem jsem uvěřila v Boha a dala se pokřtít. Abstinuju několik let a stala se ze mne nekuřačka. Přestala jsem řídit auto… Chci začít psát. S dcerou Karolínou jsme začaly točit podcasty Dcera a matka roku.“
Roky, kdy jste absolvovala divoké párty, stejně jako hrdinky filmu, jsou už asi minulostí. Vzpomenete si, kdy jste naposledy pořádně zapařila a jak to probíhalo?
„Vzpomínám si na to málo, ale někdy i s láskou. Teď mne baví mít střízlivý mozek, opilý pouze radostmi bez etanolu, tedy pohybem v přírodě, zpěvem a tancem, což je za střízliva mnohem zábavnější.“
Vaše postava Iva je smířená s tím, že se musí s některými věcmi rozloučit, zatímco jiné vítá. Jak snášíte loučení vy?
„A víte, že poměrně lehce! Snažím se najít něco nového, adekvátního době, kterou procházím.“
Co naopak dnes ve svém životě ráda vítáte?
„Jejda!!! Mír a zdraví. Boží požehnání, vše ostatní, zbytečné i nezbytné, přijde samo.“
Ve filmu říkáte: Každá žena může být Bardotka! Věříte tomu osobně?
„Věřím, že každá žena může být tím, kým chce být, nemusí to být zrovna Bardotka, nemusí mít konkrétní vzor. BB je pro mě jednou z představitelek svobodné ženy, jako konkrétní filmová hvězda patří k dalším vynikajícím a úspěšným herečkám, osobně ji v tomto ohledu nijak nepreferuji. Velký respekt ovšem mám k jejím aktivitám na ochranu zvířat, v tom je mi blízká a velmi si jí vážím.“
Vážíte si určitě i svých blízkých. Máte také nějaké celoživotní kamarádky, jako vaše postava Iva?
„Mám kamaráda z gymnázia, čas od času se vídáme, píšeme si i voláme. Svěřuju se mu a nechám si i poradit. Taky s lidmi z divadla Sklep mně vydrželo naše přátelství. Z okruhu mých kolegů kamarádů to je Bohoušek Klepl a Bolek Polívka. I s mým mužem jsme ještě za totality byli kamarádi.“
Souhlasíte s tím, že přátelství může být někdy víc než láska?
„Ano, klidně, já o tom nepřemýšlím, své přátele svým způsobem miluju a můj manžel je i mým přítelem.“
Vaše postava Iva prožívá manželskou krizi. Jak vy zvládáte krizové situace?
„Různě, podle toho, jak moc jsou krizové a jak mi na nich záleží. Ale vždycky se je snažím pochopit, vykomunikovat a pak nějak uchopit. Snažím se o nadhled a humor. Někdy je tedy hodně černý. Snažím se vidět sklenici poloplnou.“
Věříte na přátelství mezi mužem a ženou?
„Jistě, já ho praktikuju.“
Dokážete přátelům odpustit, když vás zklamou?
„Jak kdy, někdy ano, někdy sice odpustím, ale s tím člověkem pak přeruším styky.“
Jak se vám spolupracovalo s Pavlínou Pořízkovou a Dagmar Veškrnovou Havlovou? Vzniklo mezi vámi díky filmu silnější pouto?
„Určitě, s Dášou se známe dlouho a ne jenom pracovně, s Pavlínkou to je, jako když ji známe odnepaměti. Zkrátka jsme si sedly.“
Myslíte si, že se budete více potkávat i v budoucnu?
„Přály bychom si, abychom se potkávaly častěji, ale nemohu to potvrdit.“
Prohlásila jste o sobě, že jste vysoce citlivý člověk. V čem je to pro vás výhoda?
„Že si ty krásné a úchvatné chvíle v životě užívám opravdu naplno.“
A nevýhoda?
„ Že si ty těžké a zničující chvíle v životě užívám opravdu naplno.“
Dokážete vycítit, když vám někdo něco tají?
„Já se o to nesnažím, protože pak si zaděláte na paranoiu. Prostě to nechám být, nepátrám, ale jsem trochu obezřetnější a vyčkávám.“
Vyčkávání je častou činností během natáčení. Co bylo na roli Ivy nejtěžší?
„Nejtěžší byla moje zdravotní indispozice, která se občas objevila během natáčení, ale všichni mi vycházeli vstříc a díky nim jsem vše překonávala.“
A co vám bylo nejbližší?
„Ivu jsem nevnímala odděleně, ale jako třetinu společenství našeho tria. Díky autorkám jsem přesně věděla, koho Iva zastupuje, sama mám velmi silný osobní vztah, takže v tom mi Iva byla blízká, pouze jsem neprošla pochybnostmi, jaké měla ona. Ale znám je ze svého okolí, z filmu, z literatury. Říká se, že věk je jen číslo.“
Iva je v důchodu, ale film ji ukazuje spíš jako ženu na začátku. Jak jste si vyložila tuhle postavu?
„Přijde mi, že to je jasné, v našich životech stále něco končí a něco začíná, na nás je, zda se upneme k loučení nebo k vítání, Iva projde vývojem a díky kamarádce Val se přikloní k druhé variantě.“
Iva žije s manželem Karlem, který přirostl ke gauči, a ten vztah je plný jemného humoru i frustrace. Jak jste tu tenkou linii na hraně komiky a empatie nacházela?
„Na tohle neumím odpovědět. Zásluhu má režisérka a Ťulda Brousek, Hanička mě vedla a Ťulda inspiroval, já byla pouze otevřená.“
Co byste si přála, aby si divačky z filmu vzaly?
„Nemám ambice cokoliv komukoliv nutit, pouze nabízím: Nepodceňuj, co máš, nepřeceňuj, co nemáš. A není bohatý ten, kdo má hodně, ale ten, komu stačí málo. Je to pocta přátelství, svobodě a odvaze. Val přináší svobodu, Iva a Meda ji přebírají.“
Máte něco společného s trojicí ve filmu?
„Snad že jsme věčně mladé v přístupu k životu.“
