Zprávu o skonu umělce Hlavatého na své sociální síti zveřejnil Maxim Velčovský. „Dozvěděl jsem se smutnou zprávu a to že zemřel v 91 letech Vratislav Hlavatý. Hlavatý byl autorem mnoha filmových plakátů a dětských knih. Díky jeho ikonickým ilustracím ikonických filmů (ale i braků) se jeho tvorba stala součástí kolektivní paměti,“ uvedl a přiložil i řadu plakátů z dílny pana Hlavatého. Například se jednalo o materiály k filmům Bony a klid či Buldoci a třešně, ale i mnoho dalších, často i zahraničních snímků.
„Jednou jsem v antikvariátu narazil na knihu Venuše o vzpomínání české mulatky na normalizační Československo. Byl to pro mne velký zážitek číst o dceři cirkusáka a krotitele tygrů, o modelce, o české bohémě, drogách, o Umprumce, o prostituci a umělcích, s kterými chodila. Vratislav Hlavatý byl jedním z jejích milenců a v knize se také dočtete o jejich životě a vztahu, velmi tuto knihu doporučuji! Vždycky je mi strašně líto, že se s některými lidmi nestihnu potkat a zeptat se na tolik věcí,“ posteskl si designér.
Zmíněná Venuše Samešová, jejíž otec byl Čech a matka napůl Afričanka, se stala milenkou výtvarníka Hlavatého v patnácti letech. On byl už o dvě desítky let starší, a tak vztah nebyl vyrovnaný, on ji prý ovládal a využíval. Přivedl ji také do domu spisovatele Jiřího Muchy na Hradčanském náměstí a postupně ji seznamoval s řadou osobností. Stala se ozdobou Muchových večírků, kam chodili disidenti, Václavem Havlem počínaje, ale také fotografové, malíři, spisovatelé, zpěváci a herci, jako Pavel Landovský, Karel Gott, Ladislav Štaidl, Felix Slováček, Ondřej Soukup, Petr Hapka, František Ringo Čech, Miloš Kopecký, ale i třeba Jitka Zelenková.
Později Venuše kvůli muži, s nímž měla syna, odešla do Německa. Když se na ni ale tehdejší láska vykašlala, zůstala náhle s dítětem sama a bez prostředků. Začala si tak vydělávat v nevěstinci, kam jednou přišel i Karel Gott. Vybral si právě Venuši, která na to pak vzpomínala jako na zásadní životní moment. „Vlastně mi to setkání s ním hodně pomohlo! V tom bordelu jsem si totiž přece jen občas zoufala: Kam až jsem to klesla?! Ale když se tam objevil i Gott, najednou jsem si říkala: Když do takových míst chodí i Karel, tak asi nejsem tak špatná. Přestala jsem mít pocit oběti. Díky němu jsem pak získala chuť toho nechat a začít zase žít normální život.“
Vzpomínky mezi mraky
Pod příspěvkem Velčovského o smrti výtvarníka se objevila i krásná vzpomínka na něj a na jeho další velkou vášeň. „S Vráťou jsem v letech 1996-98 byla ve vzducholoďovém týmu (NOVA tehdy zakoupila vzducholoď). Zúčastnila jsem se pár fiest s červeným balónem Teta Marta, taky mistrovství světa v kanadském Quebecu, nedaleko Ottawy. Vráťa se tehdy při jednom ze soutěžních letů trochu zakoukal nad ústředním ottawským hřbitovem… a klesl tak nešťastně, že gondolou vzducholodi vytloukl asi 10 nebo 12 pomníků!“ popisovala na facebooku Eva Svobodová.
„My, tříčlenný tým, jsme s vysílačkou vždy pilota doprovázeli po zemi autem. Během asi hodiny nás přijela zatknout krásná, dvoumetrová, černošská policistka… druhý den jsme se na hřbitově omluvili, vše vyřešila vysoká pojistka a renomé pořadatele: Swissair. Skončili jsme na 8. místě. V Kanadě jsme se potkali s jedním českým houslařem, emigrantem. Když pak příští rok přijel do Prahy, požádal mne, abych ho vyzvedla na letišti a pozval mě na oběd do Slavie, kde měl schůzku se svou sestřenicí. Bydlela jsem v Ostrovní, takže jsem ráda přijala. Takhle to probíhá už 27 let. Zrovna příští měsíc tu spolu zase poobědváme. U oběda jsme tehdy klábosili, Pavla Řezníčková, sestřenice, byla moc fajn a pamatovala jsem si ji, jako naši první porevoluční velvyslankyni ve Španělsku… Ptala jsem se, co dělá teď a ona mi říkala, že se vrátila ke kreslení. Vypravovala mi, že jako mladičká holka se šíleně zamilovala do jednoho výtvarníka, kvůli němu i vystudovala výtvarné umění (nepamatuji si zda UMPRUM nebo AVU). Dělala i animovaný film, ilustrovala knihy… byla to prý velká láska a On ji nechal. Trápila se, ještě při vzpomínání se jí chvěl hlas. Tak jsem si to její povídání nějak poskládala a přímo se zeptala… samozřejmě, že tím vysněným milencem byl Vráťa Hlavatý! Pavlína Řezníčková ilustrovala například O Dorotce a psovi Ukšukovi od Violy Fischerové,“ popsala.
A na závěr ještě smutně dodala: „Dovolila jsem si vám popsat tu neskutečnou náhodu tohoto setkání. Budu na Vráťu Hlavatého, průkopníka vzduchoplavectví a mistra plakátu, taky milovníka žen, kterému jsme doma láskyplně říkali Eagle from Náchod, vždycky vzpomínat.“
