„Malý krok pro lidstvo… no ale velký pro jednu holku,“ pochlubila se Andrea z úřadu, kde si právě vyzvedla pořadové číslo, aby podala žádost o udělení státního občanství. „Moje osobní motivace byla ta, že tu žiju 20 let a platím poctivě daně, sociální i zdravotní pojištění, zkrátka všechno. Mám českého manžela, dvě děti a vlastním tu nemovitost,“ popsala s tím, že v Česku prožila polovinu svého života, a tak usoudila, že je čas stát se oficiální občankou.
Rychle ale zjistila, že to nebude jen tak. Když byla Andrea seznámena se vším, co celý proces obnáší, propadla naprostému zoufalství. „Až přinesu všechny papíry, které jsou k tomu potřeba, budu šedivá. Byla jsem tam pět minut a jsem úplně zahlcená. Vůbec nevím, kde začít,“ posteskla si krátce poté a veškerý optimismus byl ten tam.
Hrozně ji navíc mrzí, že i když češtinu ovládá plynule, musí dělat jazykové zkoušky. „Dvacet let působím v češtině, v českých a slovenských seriálech,“ dodala Andrea, z odkazem například na svou roli Evy v seriálu Vyprávěj. Čekací doba na testy je navíc nesmírně dlouhá. „A k tomu prostě potřebujete výpisy z každého jednoho úřadu a tak dále a tak dále,“ dodala.
Celou akci, ze které byla zpočátku nadšená, tak začala herečka pomalu, ale jistě přehodnocovat. „Až se aspoň třikrát vyspím, zvážím, jestli se do toho vůbec pustím. Protože ve výsledku mi to nic nového nepřinese, bude to jen papír. Já jsem se ale těšila hlavně na ten pocit, že sem definitivně patřím a nebudu už cizinka,“ dodala s tím, že se ale cítí Česku ještě vzdálenější.
