Jste vyvolená?
„To je nadsázka. Když se mě lidé ptají, co dělám pro to, že tak dobře vypadám, vždycky odpovídám: Stačí, když se načančám a jdu. Teď už můžu říkat i to, že za tím stojí geny. A asi na tom něco bude. Moje teta zemřela ve třiadevadesáti letech, a nikdo by jí ten věk nehádal.“
Čančáte se někdy, když jdete k vodě?
„Moc ne. U vody se všechno stejně smyje. Maximálně použiju opalovací krém, abych předešla pigmentovým skvrnám na obličeji. Jinak nic. Když se koupu, namáčím si i obličej a vlasy, takže se opravdu nečančám.“
Někde jste dokonce řekla, že do plavek nehubnete, a když se do nich nevejdete, koupíte si větší. Platí to pořád?
„Pořád. Už jsem dorostla do velikosti L, ale nijak to neřeším. Každá značka má velikosti nastavené trochu jinak. Zkrátka se ze mě stala žena, už nejsem ta drobná holčička.“
Chodíte cvičit, když tak dobře vypadáte?
„Já už zase tak dobře nevypadám. Když se svléknu, není to žádná sláva. Celý život jsem byla spíš drobnější postavy. Poslední dobou mě trápí bříško a střed těla, takže jsem musela trochu obměnit šatník. Ale cvičení opravdu nemám ráda a nikam pravidelně nechodím.“
Nebaví vás to?
„Nebaví. Dřív jsem cvičit chodila, protože problém s bříškem řeším už několik let. Snažila jsem se ho vycvičit, ale v určitém věku to už nejde tak snadno. A u mě je to určitě i tím, že mě cvičení jednoduše nebaví.“
Občas ale sdílíte fotografie z dovolené v plavkách. Je vidět, že jste se sebou asi spokojená…
„Nic jiného mi ani nezbývá. Už jsem sice začala uvažovat o liposukci, ale protože jsem zbabělec, myslím si, že na ni nikdy nedojde. Mám obavu, že by výsledek mohl být horší, než jaké je to teď.“
Takže je lepší smířit se s tím, co člověk má?
„Asi ano. Je mi tolik, kolik mi je, a stáří je pro odvážné. Zaplať pánbůh, nemám žádné zásadní zdravotní problémy, kromě jedné diagnózy (autoimunitní onemocnění tlustého střeva, pozn. red.), se kterou se léčím. Jsem léčená, i když ne úplně vyléčená, a momentálně jsem v klidu. A to, že mám větší bříško? Z toho se člověk přece nezblázní.“
Kvůli diagnóze musíte dodržovat jiný jídelníček než zdravý člověk, že?
„U mé diagnózy se příliš nedoporučuje vláknina, naopak vhodnější je bílé pečivo, buchty nebo knedlíky. Kdybych se tím ale měla řídit doslova, vypadala bych mnohem hůř. Vždycky se držím hesla, že všeho má být s mírou.“
S mírou i cestujete. Plánujete letos nějakou dovolenou?
„Nedávno jsem byla s partou známých na prodlouženém víkendu ve Francii a teď se chystám s kamarádkou do Chorvatska. Pronajmeme si apartmán a užijeme si týden u moře.“
Stává se vám u moře, že za vámi přijde fanoušek a chce se s vámi vyfotit?
„Občas se to stane. Lidé bývají spíš překvapení, protože mě tam nečekají. Někdy jim chvíli trvá, než zjistí, kdo jsem. A protože se k vodě nijak neparádím, možná mě ani hned nepoznají.“
Dvoří se vám cizinci?
„V Chorvatsku se to moc nestává. Když ale občas vyrazíme do baru nebo si vyhodíme z kopýtka, tak se k nám lidé rádi přidají. S kamarádkami tvoříme veselou partu, takže společnost máme většinou zajištěnou. Neřekla bych přímo, že se nám dvoří, ale občas si k nám někdo přisedne a je to příjemné.“
Jste zamilovaná?
„Ano. Do svého knírače Edy.“
Kolikrát se podle vás může člověk za život zamilovat?
„To je velmi individuální a záleží na povaze každého člověka. Myslím si ale, že zamilovat se můžete kdykoliv. Otázkou je, zda jsou city opětované. V mém věku už zamilovanost příliš neprožívám. Mnohem hodnotnější mi připadá, když má jeden člověk druhého opravdu rád, protože takový cit jen tak nevyprchá.“
Minulý rok jste natáčela klip s Janem Bendigem (32), ve kterém jste hrála jeho nevěstu. Dokázala byste si představit po svém boku takhle mladého manžela?
„Manžela asi ne, ale partnera proč ne? Staršího partnera už jsem měla, tak bych to teď třeba pro změnu obrátila.“
Tak to je hozená rukavice pro mladé nezadané muže. V minulosti jste říkala, že v létě někdy vystupujete i třikrát denně. Platí to stále?
„To už jsem omezila. Dnes si dávám maximálně dvě vystoupení za den. Většinou si totiž sama řídím a některé přejezdy bývají náročné. Kdybych měla řidiče, zvládla bych toho víc. Ještě před dvěma lety jsem absolvovala i takzvaný čtverák.“
Čtverák? Jak takový den vypadal?
„Bylo to opravdu náročné. Vzala jsem si s sebou kamarádku, která řídila. Dopoledne jsem začínala v Praze na akci Blesk tlapky, odtud jsme jely do Beskyd, kde jsem měla vystoupení pro děti. Následoval přesun na Opavsko, kde mě čekal koncert s kapelou. Poté jsme se vracely zpátky do Prahy, protože jsem slíbila kamarádce, že jí zazpívám na svatbě. Takže ještě kolem jedné nebo druhé hodiny ráno jsem stála na pódiu a zpívala.“
Takové tempo asi není úplně zdravé, ne?
„To není. Po tomhle maratonu jsem pak dva dny jen odpočívala a prakticky nic nedělala.“
V mládí jste zpívala i s Pavlem Novákem. Když jste se ucházela o místo v jeho kapele, údajně rozhodlo, že jste měla hezčí nohy než vaše konkurentka. Pomohly vám fyzické předpoklady i v dalších etapách kariéry?
„Myslím, že ano. Dokonce si myslím, že mi nohy pomohly i k tomu, že si mě vybral Ivo Pavlík. Vždycky s nadsázkou říkal: Zpěvačka nic moc, ale nohy dobrý. Takže bych řekla, že mi nohy trochu pomohly nejen v osobním životě, ale i v kariéře.“
Máte je pojištěné?
„Nemám. Chtěla jsem si kdysi pojistit hlasivky, protože kdyby se mi s nimi něco stalo, musela bych přestat zpívat. Tehdy to ale nebylo možné. A nohy bych si asi stejně nepojistila. Jsem totiž takový smolař, že si pořád něco dělám. Loni jsem si zlomila malíček na noze.“
Vypadá to, že jste stále velmi aktivní. Kolik koncertů vás letos čeká?
„Odhadem kolem sedmdesáti až osmdesáti.“
Předpokládám, že na každém koncertě zpíváte píseň Když se načančám. Kolikrát jste ji za svůj život mohla zazpívat?
„To opravdu netuším. Zpívám ji prakticky na každém vystoupení, takže když to vynásobíte všemi těmi lety, mohlo to být klidně čtyřtisíckrát.“
Váš manžel prý říkal, že pokud budete tuhle píseň zpívat ještě v sedmdesáti, bude vás chodit strašit. Nebojíte se toho?
„Zatím mě nestraší a já ji pořád zpívám. Musím ale říct, že jsme se s kapelou chtěli posunout dál, a tak jsme před měsícem vydali novou písničku. Je to takové malé pokračování Když se načančám a jmenuje se Milé ženy.“
Už ji můžeme někde slyšet?
„Ano, je dostupná na Spotify, Apple Music i YouTube. Už třetí týden se také drží v hitparádě Česká dvanáctka. Teď jednáme o zařazení do vysílání některých rádií, takže doufám, že se dostane k ještě většímu počtu posluchačů.“
Povedl se hit?
„To nikdy dopředu nevíte. Můžete napsat nebo vyprodukovat skvělou písničku, ale o tom, jestli se z ní stane hit, rozhodnou až lidé.“
Jak zní celý refrén?
„Milé ženy, to jsou holt geny, někdo je prostě vyvolený. Milé ženy, to jsou holt geny, mám to tam nahoře domluvený.“
Teď bych navázal několika otázkami inspirovanými písní Když se načančám. Zpívá se v ní: „Nic mě netíží, jen si prohlížím všechny šperky, co mám.“ Jaký máte vztah ke šperkům?
„Asi jako každá žena – kladný. Nejsem ale nijak rozhazovačná. Mám sice plný šuplík různých cetek, ale šperků s opravdu vysokou hodnotou tam najdete jen minimum.“
Takže jste nikdy nedostala prstýnek za miliony?
„Ne, prstýnek za miliony jsem nedostala. Ale kdo ví, třeba ho ještě někdy dostanu. Ve své sbírce mám jedny diamantové náušnice, které jsem vydražila v charitativní aukci. Mám z nich radost, protože peníze pomohly konkrétním lidem.“
Kolik jste za ně zaplatila?
„Tři sta šedesát tisíc korun.“
Páni. Další verš zní: „Hosty přijímám, jen se zajímám, copak ušít si dám.“ Necháváte si ještě šít šaty?
„Dnes už ne. Dříve jsem měla švadleny, které mi šily kostýmy i běžné oblečení. Dnes je nabídka tak široká, že to není potřeba. Kdybych ale například chystala velké turné, možná bych nechala ušít kostýmy nejen sobě, ale i celé kapele. My ale většinou vystupujeme na venkovních akcích, kde úplně stačí džíny, kraťasy nebo tričko.“
Vzpomenete si, kdy jste byla úplně nejvíc načančaná?
„Asi když jsem moderovala různé televizní pořady. Televize totiž vyžaduje mnohem výraznější líčení. Vizážisté mě vždycky dokonale připravili a někdy to bylo až trochu přehnané. Jenže televizní světla velkou část líčení pohltí. Běžně jsem proto strávila i hodinu v maskérně, než jsem byla připravená.“
Jak dlouho myslíte, že budete ještě moct zpívat Když se načančám?
„To opravdu nevím. Nejlepší zpětnou vazbu vidím na lidech. Občas se dospělému publiku na plesech omlouvám, že jde o trochu dětinskou písničku, ale zároveň vím, že kdybych ji nezazpívala, fanoušci by mi to neodpustili.“
Dokážete si představit, že byste odešla do důchodu?
„V nové písničce zpívám: ,I když beru důchod, strašně ráda pařím, odmítám se trápit a strašit vlastním stářím.‘ Na důchod se chystám, ale pouze v tom smyslu, že ho budu pobírat. Pracovat chci dál. Budu takový ten PRDUCH – pracující důchodce. Nedovedu si představit, že bych přestala zpívat. Dokud mě budou lidé chtít poslouchat, budu vystupovat. Jen doufám, že mi to ještě nějakou dobu vydrží.“
Píseň Když se načančám poprvé zazněla v pohádce Co takhle svatba, princi? v roce 1986. Po natočení se z ní žádný hit nestal. Pak přišla revoluce. „Píseň fungovala, ale myslím, že až díky fenoménu travesti show, který se k nám v 90. letech dostal, se z ní stal hit,“ vzpomíná Heidi Janků a dodává: „Je to moje osudová písnička.“
