Martine, ve Všechnopárty jste teď prozradil, že máte třetí dítě. Gratuluji.
„Děkuji! Je to tak. Já jsem povil, tedy spíš moje žena povila, třetího syna. Teď má devět měsíců.“
Jak to všechno ve spojení s prací a dojížděním z Plzně zvládáte?
„Já si moc nestěžuju, to spíš žena to má těžký. Snažím se zapojit, co to jde, i když času je hrozně málo. Nějaké věci jsem musel omezit, třeba zahrát si hokej už se skoro nedostanu. Ale nechci v tom manželku nechávat úplně samotnou.“
To chápu, máte toho moc.
„Snažím se, co to jde, ale je to něco za něco. Musím všechno nějak skloubit. Prázdniny jsem rozbil tím, že jsem natočil pohádku, to byl trošku masakr. Stihli jsme i nějakou dovolenou, ale tím se na mě nabalila další práce, kterou jsem teď na podzim musel zvládnout.“
Ale zase vás může těšit, že máte doma už tři kluky.
„Přesně tak. Nejstarší má jedenáct a půl, prostřední čerstvě deset a nejmladší tři čtvrtě roku. Je to krásný, ale samozřejmě náročný.“
Co na sourozence říkali kluci, nechtěli sestřičku?
„Původně ano, ale nakonec byli rádi, že je to brácha. Oba jsou fotbalisti, jeden brankář a druhý obránce. Říkali, že kdyby s nimi ségra musela chodit na fotbal, tak by z ní byl takový divný babochlap. Takže další kluk k nám domů zapadne mnohem líp.“
Zmínil jste, že jste v létě natočil pohádku, jakou?
„Jmenuje se Princezna stokrát jinak a bude mít v kinech premiéru na konci ledna. To bylo moc příjemný natáčení.“
Jakou tam máte roli?
„Je to taková tichá síla, která řeší průšvihy hlavního hrdiny. Trošku loupežník a trošku ne, kdysi patřil ke dvoru. Ale musím říct, že kromě toho se mi povedlo natočit ještě jednu úžasnou věc. Jmenuje se Léčivé účinky sebeklamu a bude mít premiéru na začátku února.“
Martin Stránský alias Ota z Počátků: Porucha mozku! Sandra Apostolidisová, Jan Jedlička,Petr Soukup
A tady hrajete co?
„Tam jsem takový vzteklý dědek, slavný spisovatel, který má spoustu ocenění. Je to samotář, na samotě i žije a přijede za ním novinář, toho hraje Ondra Sokol, se kterým si povídají o ženách. Pak se začne odvíjet hodně zajímavý příběh.“
Takže jste čerstvý táta a hrajete vzteklého dědka?
„Tak samozřejmě že je to pro mě trochu protiúkol!“ (směje se)
Točíte stále Ordinaci?
„Ještě jo, nechali si mě tam jako takovýho chárona. (směje se) Nenapsali ke mně žádnou ženskou, tak tam alespoň nemám starosti.“
Pořád ne?
„Furt ne. Ota Kovář je sólista. Jsem tam už asi patnáct let s tím, že jsem si na tři roky odskočil do Doktorů z Počátků. To měl být původně jen seriál na léto, asi šestnáct dílů, a nakonec nám to vydrželo tři roky. Ale mám díky němu jedno prvenství.“
Jaké?
„Jsem první herec u nás, kterému se stalo, že mu napsali tazvaný spin off. Vytáhli mou figuru z jednoho seriálu a udělali s ní druhý. No, a když skončil, tak mě do Ordinace zase vrátili.“
S doktory jste spojený nejvíc, jste také českým hlasem doktora House. Jaký k němu máte vztah?
„Mám moc rád jeho humor. Navíc Hugh Laurie je to z mého pohledu nesmírně renesanční člověk – píše knížky, scénáře, dělá muziku, výborně hraje divadlo a točí filmy i seriály.“
Setkali jste se osobně?
„Bohužel ne, ale bylo to na spadnutí. Měli jsme se potkat, když měl dva koncerty v Praze, ale pak z toho sešlo. Nedohnali jsme se s produkční, která měla koncert na starosti. Zůstali jsme stát v předsálí a dozadu nás nepustili. Ale nevadí, seděl jsem ve druhé řadě a měl ho na dosah. Maximálně jsem si to užil. Ale potkal jsem se s někým jiným.“
S kým?
„Asi před dvěma lety jsem se na pražském Comic-Conu setkal s Richardem Deanem Andersonem, kterého jsem kdysi daboval jako MacGyvera. To byl můj odrazový seriál do dabingového světa. A musím říct, že je to krásný, když se naživo potkáte s člověkem, se kterým jste strávil tolik času ve studiu. Tady to bylo asi sto čtyřicet dílů.“
