Byl třetím dítětem v řadě, maminka ho čekala během války a rodina měla existenční starosti. Překvapivé detaily uvádí v nové knize nazvané Už dlouho šlapu po světě (nakladatelství Cosmopolis). Publicistovi Tomáši Malečkovi svěřil věci, o kterých nikdy nemluvil!
To, že si rodiče nepřáli, aby se narodil, je poměrně šokující. A rozhovor, který s Malečkem vedl, je velmi otevřený! Dozvíme se např. o tragické smrti sourozenců, Jaroslav Uhlíř také odkrývá příčiny svého celoživotně špatného zraku…
Narodil se v mezaninu
Narodil se na Žižkově a pikantní je, že v mezaninu činžáku, když se rodiče vraceli z kina. „Dodnes netuším, do jaké porodnice jsme pak s maminkou jeli,“ krčí rameny Jaroslav Uhlíř. Rodiče, kteří se shodou jmenovali Jaroslav a Jaroslava, se brali mladí, na děti nebyli připravení a nejstarší Petr se narodil v maminčiných dvaceti. „Maminka to s péčí o nás nezvládala. Byla krátce plnoletá, navíc měla blízko k umění. Tíhla tímto směrem, nikoli k dětem a rodině,“ vylíčil Uhlíř v jedné z prvních kapitol. Tatínek měl hodně práce v pekárně, kterou si otevřel a kterou mu také komunisté později znárodnili. A maminka chtěla ještě do světa, měla jiné představy o své realizaci než prát plínky.
Jaroslav Uhlíř (76): Bez práce bych se musel zbláznit! David Turek
Zpívala v operetě! Psala texty, básničky. Což s dětmi zrovna nešlo. „Už když čekala prostřední Jiřinu, šla na kliniku na Karlovo náměstí a chtěla těhotenství ukončit.“ Chodila tam pravidelně na chininové injekce, což byla tehdejší praxe interrupce, aby se plod vstřebal. „Naštěstí se to nepodařilo. A totéž se pak ale opakovalo i v mém případě!“
Byla válka. Jak dlouho bude trvat, nikdo nevěděl. A když byl po Jiřině na cestě Jaroušek, byla už skutečně nervózní. „Maminka prý tomu doktorovi opakovala, že má pocit, že její těhotenství pokračuje. On ji ale uklidňoval slovy: ‚Klid, paní Uhlířová, ten plod se vstřebá.‘ A já jsem se nevstřebal. Tak jsem tady!“ hlásí dnes hrdě slavný skladatel.
Byla by to škoda, přišli bychom nejen o Hodiny zpěvu, také o Není nutno, Holubí dům atd. Ale netušili bychom navíc, jak krutý může být severní vítr.
Ulice 4 Jaroslavů
Vtipná historka, na dokreslení, jak moc musel zabojovat, aby tu byl, je o místě narození Jaroslava Uhlíře. „Rodiče byli v kině Aero, načež maminku přepadly porodní bolesti, proto honem utíkali domů. Nedoběhli, a tak Zdeněk Svěrák vtipně říká, že jsem nedonesený. Narodil jsem se někde mezi druhým a třetím patrem.“ Teprve pak maminku odvezli i s Jarouškem do porodnice. Jenže dodnes neví, kam to bylo. V rodném listu to není uvedeno. Až dodatečně zjistil, že to bylo buď v Bubenči, nebo na Štvanici. Ani jedna porodnice už ale v dnešní Praze neexistuje.
Narodil se v pražské Bořivojově ulici, což je významná žižkovská třída. Však také připomíná, že to tak asi mělo být. Jde totiž o ulici čtyř Jaroslavů! Bydlel zde Jaroslav Ježek, přistěhoval se sem Jaroslav Hašek. A básník Seifert je asi nejslavnější rodák z této ulice! Čtvrtým v řadě je Jaroslav Uhlíř.
Starší sestra Jiřina byla asi ještě odolnější než Jaroslav, třetí děcko Uhlířových. Drsné chininové injekce ji nijak nepoznamenaly. Zato Jaroušek byl křehký. „O Vánocích jsem byl ještě hodně neduživý, maminka se mnou běhala po špitále, ale odmítli ji tam slovy: ‚My nechceme, aby nám tady na Vánoce umřelo dítě.‘ Táta byl chlap jako hora, máma taky nebyla nijak drobounká. A oproti nim jsem já drobný. Tam se asi podepsal ten chinin,“ uvažuje Jaroslav Uhlíř v knížce.
