Na přebalu knihy Konečně menopauza! je ilustrace od vašeho manžela Káji. Koho zachycuje?
„Ta holka je Olina Schoberová z fi lmu Kdo chce zabít Jessii?, ve kterém jsem měla titulní roli hrát já. Macourek s Vorlíčkem chtěli původně Olinku, protože ji znali od mého muže, který s ní chodil přede mnou. Ale ona dostala nějakou nabídku na natáčení od Němců a oni měli najednou rozdělaný fi lm a začali hledat jinou holku, která by se hodila do komiksu. Chtěli určité vnady a proporce a já jsem je měla. Tenkrát jsem byla na vodních lyžích na Slapech a oni si mě tam všimli, ale já jsem zprvu nechtěla. Dělala jsem drahoty, protože jsem byla hodně mladá a styděla jsem se.“
Kolik vám tenkrát bylo?
„ Asi šestnáct a přitom jsem už chodila s Kájou. Oni mě šíleně přemlouvali. Když mě konečně zlomili a já už prošla kamerovými zkouškami, tak Olina skončila natáčení v Německu a vrátila se. My měli už hotové dva natáčecí dny a ona přijela a řekla, že ten film bere.“
Nebylo vám to líto?
„Vůbec ne. Já jsem ještě nebyla otrkaná a měla jsem hroznou trému. Dokonce jsem se těch režisérů tak trochu bála. Samozřejmě bych se otrkala, pak jsem v nějakých štěkách i byla, ale to mě Kája dokopal. Byla jsem například ve fi lmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Měla jsem jedenáct natáčecích dnů a nakonec mě z toho téměř úplně vystříhali.“
Když jste měla manžela umělce, netáhlo vás to také do uměleckého světa?
„Ne, já byla v normálním zaměstnání, chodila jsem pravidelně do práce, tím pádem jsem měla peníze na složenky a on dostával nárazově honoráře a pak jsme za to třeba jeli na dovolenou.“
Jaký byl život s Kájou?
„No, on uctíval ženy a záletničil. Ale my jsme spolu taky byli asi od mých šestnácti let a brali jsme se, když mi bylo devatenáct.“
Nevadilo vám, že běhal za děvčaty?
„On byl v podstatě plachý. Spíš za ním ty ženy běhaly samy. Neustále za ním chodily redaktorky na rozhovory a vždycky si vybraly den, kdy jsem byla v práci. Já jsem se tomu jen smála. Pak se do něj ty ženy třeba zamilovaly a jemu to dělalo radost, tak proč bych mu to brala.“
A co vy? Měla jste taky takové tendence?
„Neměla, protože Kája mě saturoval. Jednak byl krásný chlap a byl výkonný. Zároveň byl trochu žárlivý a já jsem věděla, že bych mu nevěrou ublížila. Moji věrnost si ale nevynucoval. Já jsem akorát ráda fl irtovala a pak jsem to Kájovi vyprávěla.“
Měla jste hodně nápadníků?
„Ano. To bylo dané tím, že jsem pracovala na poliklinice pro vysokoškoláky a ti byli tenkrát stejně staří jako já. Dnes a denně za mnou chodili a někteří stále chodí. Když zjistili, že Kája odešel, tak se zase objevili. Mezitím se rozvedli, ovdověli. Nezapomněli na mě a občas mě pozvou na víno. Dokud jsem měla Káju, tak to respektovali. Můžete mít sto chlapů, a když nebudete mít ani s jedním intimní vztah, tak vám všichni zůstanou. Když si jednoho vyberete, tak ti ostatní se naštvou.“
Johana Saudková Blesk TV
Co říkáte na moderní seznamování?
„Doba se mění a je to trochu škoda. Lidi se už moc neoslovují, ale tenkrát se mi to dělo denně. A nebyli to jen nějací pošuci, ale občas se nějaký zvláštní člověk objevil. Jednou mě nějaký muž sledoval až do domu. My bydleli v prvním patře a on pořád za mnou, tak jsem vyběhla do posledního patra, zazvonila jsem na nějaké zvonky a naštěstí mi otevřela jedna paní. On se lekl a utekl.“
A jak to teď máte s muži?
„No tak mám přátele a mezi nimi jsou i muži a občas se stane, že se nějaký ten chlap zamiluje. Ale mně to nějak nejde. Nechci si zvykat na žádné zlozvyky, které muži mají od předchozích žen. Já se chci bavit, ale nechci s nimi žít. Kája je skoro dvacet let pryč a žádný takový se už nenašel. Oni jsou hezcí a zábavní, a to jsem tenkrát všechno doma měla. A k tomu Kája ještě vytvářel něco, co druzí neuměli a já jsem na to zvyklá. A co má být, bude. Nikdo mi nebrání, moje děti mi přejí a jsou rády, že se bavím.“
Co říkáte na otevřené vztahy nebo polyamorii?
„Mně by se to nelíbilo, já jsem byla šťastná v tom rodinném životě. I když Kája vypadal, že je samá slečna, ve skutečnosti byl rodinný typ. Staral se o děti a hodně se jim věnoval. Naučil je pracovitosti. Kája byl všelijaký a jako každý měl kladné i záporné vlastnosti, ale hlavně byl nesmírně pracovitý.“
Celý život ve zdravotnictví
Johana Saudková působila po ukončení studií dlouhá léta jako zdravotní sestra. S panem docentem Faitem pracovali u Apolináře na klimakterické ambulanci, která byla ve své době ojedinělá a zakládala si na individuálním přístupu k pacientkám. „Tam jsem dělala pohovory s pacientkami a nabírala jsem vzorky před samotným lékařským vyšetřením. Potřebovali jsme se o těch ženách něco dozvědět, aby se jim napsaly správné léky.“ Dnes už tam nepůsobí, ale měla tu čest být kmotrou publikace Konečně menopauza!
