S režisérem Parťáka na baterky Karlem Janákem se prý znáte už dlouho. Opravdu jste měl hrát už v jeho Snowboarďácích?
„Je to tak. Byl jsem ve třeťáku na konzervatoři, z Brna jsem přijel autobusem na pražskou Florenc, a podle papírové mapy – za což jsem se styděl – hledal, jak se dostanu k Bílé labuti, kde byla castingová agentura. Je to tak dávno, že ještě nebyly telefony s navigací… .“
Ta role vám prý utekla o fous.
„Když jsem na casting přišel, seděl tam už Vojta Kotek, byl tam Jirka Mádl a pak přišel ještě Vláďa Polívka, kterému bylo snad dvanáct nebo třináct. Karel se nás ptal, jestli umíme na snowboardu. Vojta ani Jirka neuměli vůbec, já jezdil rok, a Vláďa na něm dokonce závodil. Producenti dali dohromady Jirku a Vojtu a mě s Vláďou, Snowboarďáky se stali Kotek s Mádlem, a já si po letech říkal, jak by asi můj život vypadal, kdyby vyšla jiná kombinace.“
Mrzelo vás, že vám utekl takovýhle fenomén?
„Fenomén se z toho stal až časem. Když jsem na tom byl v kině, což bylo asi rok po castingu, mě spíš napadlo, jaké to mohlo být super natáčení někde ve Špindlu. Ale že bych litoval, že jsem v tom nehrál? To ne.“
V případě Parťáka na baterky za vámi šel Karel Janák najisto?
„To nevím. Nabídl mi to v cateringu při natáčení vánoční pohádky Klíč svatého Petra na Sychrově. Zeptal se mě, jestli by mě bavilo hrát robota, stručně mi popsal, o co by šlo, a já mu na to řekl, že je to nejkrásnější dárek, jaký mi mohl dát.“
Seriál se začal vysílat letos v dubnu, krátce po vašich 40. narozeninách, takže teď je to takový dárek na druhou. Jsou pro vás kulatiny milníkem?
„Čtyřicátiny jsem nijak zvlášť neslavil. Bylo toho moc a ani jsem neměl na oslavu chuť. Vadilo mi očekávání, že člověk musí udělat párty. I ženě jsem zakázal, aby neměla nápad s večírkem jako překvapením a podobně. Šel jsem jen s pár kamarády v rámci baráku na pivo.“
Když se vrátíme k Parťákovi a k té prvotní otázce Karla Janáka – jak vás bavilo hrát robota? Jak se robot hraje?
„My se asi dva měsíce před natáčením všichni sešli, Honza Dolanský, Tereza Ramba, Karel a já, kde jsme řešili postavy, a s Karlem jsme se bavili, jak by si to představoval. Museli jsme si ujasnit žánr. Ukázal jsem mu tři varianty, jak chodí, jak hýbe hlavou a podobně.“
Tereza Ramba o průsvitných šatech: Proč ne?! Včera mě doktor uschopnil Markéta Reinischová
Kde jste se inspiroval?
„Trošku jsem nakoukával seriály, ze kterých jsem něco obšlehnul. (směje se) Nejblíže je mému Emilovi C-3PO ze Star Wars. On by měl působit jako člověk, ale pro diváka musí být zřejmé, že na tom týpkovi je něco divného. Problém pak byl s kontinuitou, protože jak se točí na přeskáčku, já se do těch pohybů dostával stále víc, a na konci natáčení, kdy už jsem to měl zvládnuté precizně, se třeba točily záběry do prvních dílů. Nikdo jiný to asi nepozná, ale já to vidím.“
Co je největší výzvou při hraní robota?
„Dýchání. Robot totiž nedýchá. Při mluvení je to celkem problém, protože jsou tam delší pasáže, třeba replika o pěti a více větách, a musíte vymyslet, kdy a jak se nadechnout, aby to nebylo vidět. Pomáhala mi ale i kamera.“
Objevil jste se v řadě seriálů, v Raplovi, v Agrometalu, ve Specialistech, baví vás práce na nich?
„Natvrdo říkám, a nechci, aby to znělo blbě, že divadlo vás v dnešní době moc neuživí. Bez natáčení a práce kolem se to moc nedá, navíc když má člověk rodinu. Miluju divadlo, ale potřebuju, aby mi vycházelo vstříc. Protože bez natáčení si ho nemohu dovolit.“
Kvůli Raplovi jste svého času prý odešel z Divadla na Vinohradech.
„Když jsem dostal nabídku na Rapla, byla to práce na celý rok. Navíc první série se natáčela na místech jako Jáchymov, Karlovy Vary a podobně, takže dojíždět, večer hrát a do toho ještě zkoušet nové věci by nemělo smysl. Pokoušel jsem se v divadle dohodnout, jestli lze udělat, že bych alespoň nezkoušel a jen hrál, ale zjistilo se, že to nelze. Tak jsem dal výpověď a bylo to rozhodnutí, kterého nikdy nebudu litovat, protože bylo správné.“
Teď jste v Dejvickém divadle, kde záříte třeba v Richardovi III., tam máte lepší časové podmínky?
„Po odchodu z Vinohrad jsem si řekl, že budu na volné noze užívat si klidu, ale vlastně mi nikdo ani nic nenabízel. Pak se chystala druhá sezona Rapla, už jsem měl podepsanou smlouvu, a do toho přišel umělecký šéf Dejvic Martin Myšička, abych k nim šel. Už jsme se znali, dělal jsem s nimi Čtvrtou hvězdu, tak jsem si s ním dal sraz v hospodě a vysvětlil mu, že už mám podepsané pokračování Rapla. Myslel jsem si, že tím to hasne. Ale on řekl, že ok, ať to natočím a k nim nastoupím v sezoně 2018/19. A mně spadla brada.“
Daří se vám práce kloubit s rodinou?
„Snažím se, aby všechno neměla na hrbu manželka. Malvíně budou tři roky a podle mě nemá pud sebezáchovy, tak je k ní zapotřebí nonstop dozor. Adamovi je šest, v září půjde do první třídy, takže to už je trochu parťák.“
Vaše žena je taky z branže?
„Je produkční, takže rozumí tomu, co dělám, a jaké jsou tam časové možnosti.“
Poznali jste se na natáčení?
„V rozhlase, kde jsme četli nějakou hru naživo. Mohli se tam do studia podívat i lidé, a jeden kamarád nás tam představil. Od té doby jsme spolu.“
