Vypadá to, že vaše rodina je rozptýlena po celém světě. Je to tak?
„My jsme hodně kosmopolitní. Táta žil a sestra stále žije ve Švýcarsku, dcera Klárka projezdila svět, moje teta, lékařka Anna Gregor, dostala medaili od královny Alžběty II. za pomoc při prevenci proti rakovině ve Skotsku. Pak mám taky příbuzné z matčiny strany ve Spojených státech. V Las Vegas měli varieté, chovali vzácné bílé tygry a orangutany a dělali veliké show.“
Připomeňte, jak se vaše sestra dostala do Švýcarska?
„Táta tam v roce 1968 emigroval s novou rodinou. Vzal s sebou sestru, protože nás před tím takto soudně rozdělili. Já jsem chtěl k mámě, sestra k tátovi. Soud to neřešil a řekl: Nechme děti tam, kde chtějí být. Což udělal dobře. Protože já bych u táty možná ani nebyl muzikantem.“
Proč?
„Protože on velmi dbal na disciplínu, byl pedant, kdežto já jsem potřeboval frivolní, spíše komediantskou výchovu. Takže mně to vyhovovalo. Sestra je naopak víc na režim, chce mít všechno v cajku. Myslím, že se tehdy rozhodlo dobře.“
Jak dlouho jste se pak neviděli? Opravdu to bylo deset let?
„Přesně tak, deset let. Za to, že jsme se pak setkali, může herec Ivan Vyskočil. Jeho sestra Eva byla totiž druhou manželkou mého táty. Bylo to v roce 1978, on hrál v Divadle ABC a my jsme tam byli na představení. Náhodou jsem ho potkal a on se mě ptal: Že ty seš Vláďa? To jsem ještě nebyl Michal David, ale Vladimír Štancl. Říkám mu: No jo. Mám pro tebe dopis od táty, nemůžu tě najít. Ale věděl jsem, že se někdy potkáme, protože jsem o tobě už slyšel.“
Jak dlouho ho nosil u sebe?
„Dva a půl roku.“
A vy jste pak tátovi napsal?
„Ano. Až na základě toho dopisu jsem měl jeho adresu, předtím jsem nevěděl, kde bydlí. Psal mi, ať ho určitě kontaktuju, že by mě chtěl vidět, že se vazby sice zpřetrhaly, ale nic to nemění na tom, že by se se mnou chtěl zase setkat. V roce 1978 jsme se sešli v Německu, on mě vzal k sobě na tři dny do Švýcarska a tím se mezi námi začala vazba obnovovat.“
Co říkal na to, že jste muzikant?
„Měl obrovskou radost. Byl nadšený, že jsem jako on, že hraju jazz, že jsem dobrý muzikant, pianista, že jdu v jeho šlépějích, protože on tohle, co já, nikdy nedokázal.“
Zahráli jste si spolu?
„Jasně, hráli jsme. On už hrál spíš klasiku, ale jazz jsme si spolu občas dali. Hrál jenom podle not, neuměl moc improvizovat, takže jsme si dali třeba Tmavomodrý svět od Jaroslava Ježka a dobře jsme si zamuzicírovali.“
Tatínek prý pocházel z vyšších společenských poměrů, je to tak?
„Ano. Babička Drachovská, maminka mého táty, byla původně Kebrdlová a Kebrdlovi vlastnili továrnu na harmoniky v Hořovicích, slavné »kebrdlovky«. Tehdy byly heligonky a kebrdlovky, klávesové harmoniky. Když přišla revoluce a v osmačtyřicátém komunisti zabavovali majetky, tak jim fabriku sebrali. Táta měl problém, protože byl z buržoazních kruhů a v padesátých, šedesátých letech nemohl studovat, protože mu to nedovolili.“
Takže nakonec emigroval.
„Několikrát chtěl utéct na Západ. Jednou ho chytli, za což pak seděl dva roky. A například s panem režisérem Jaromírem Vaštou společně dláždili Karlův most. Pak se to ale podařilo a táta utekl do Švýcarska, kde zůstal. Vždycky říkám, že když o mně lidé říkají cokoli, tak vůbec neznají naši historii.“
A že je bohatá.
„To je! Rodina Kludských z maminčiny strany, to byli v podstatě podnikatelé v cirkusovém prostředí. Můj pradědeček Karel Kludský založil slavný cirkus Kludský, který potom potopili Němci.“
Jak to?
„Když začala druhá světová válka, chtěli zachránit zvířata. Celý zvěřinec převáželi lodí do Afriky, aby je dali do rezervace. Němci ale tehdy loď potopili, takže takto neblaze celý cirkus skončil. A to byl obrovský! Měl tři manéže, čtyřiadvacet slonů a spoustu dalších zvířat.“
To jsou neuvěřitelné osudy.
„A to zdaleka nejsou všechny! Babička Kebrdlová, o které jsem už mluvil, byla automobilová závodnice, měla závodní aerovku. Už tehdy v letech 1928 – 1930, to byla éra, kdy se začínalo závodit, byla členkou Československého automobilového klubu společně s Eliškou Junkovou. Ta se pak stala slavnou, protože závodila dál. Moje babička se provdala a nechala toho. Ale byla to elegantní dáma, která se znala i s Tomášem Baťou.“
Osobně?
„Ano, chodíval dokonce za nimi i domů, to byla hezká doba. Já jsem samozřejmě ještě nebyl na světě, ale historie našich dvou rodin znám z vyprávění. Je to pomalu na román, co všechno jsme prožili.“
Vrátím se ještě k vaší sestře. Deset let jste se neviděli, nechyběla vám?
„Tím, že jsem v roce 1968 vycestoval s mojí rodinou Kludských na dva roky do Itálie, tak se to celé zredukovalo. Chodil jsem tam do školy, měl jsem skvělé kamarády, začal jsem se učit na varhany. Byla to skvělá doba, na kterou rád vzpomínám. Ale samozřejmě jsem byl moc rád, když jsme se se sestrou znovu potkali.“
Ona se pak ve Švýcarsku i vdala.
„Ano, vzala si svého spolužáka ze školy, který však má neuvěřitelný původ. Je to Tibeťan, potomek jednoho z deseti tibetských králů. A když je obsadil Mao Ce-tung, tak děti museli vyexpedovat někam do Evropy, aby je nezavraždili, tam to byl masakr, genocida. Takže můj švagr je jeden z tibetských princů.“
Dostal se pak s rodinou do kontaktu?
„Byl tam zpátky za maminkou, tatínek už nežil. Maminka tam ale žije stále. Říkal, že tibetsky neumí a už k tomu nemá žádný vztah.“
Sestra se švagrem za vámi často jezdí, je to tak?
„Ano, mají byt na Smetanově nábřeží. Rádi se všichni vidíme, když nám to vyjde a oni přijedou sem nebo já za nimi do Švýcarska. Já i můj švagr Gonpo máme rádi červené víno, otevřeme si nějakou dobrou láhev, povídáme si. Nedávno tu prezentovali nejstarší cestovní kancelář z Asie, kterou švagr zafinancoval a koupil. Není to typická cestovka, kde si kupujete zájezdy, ale taková, která vám nabízí servis.“
Hodně času v poslední době trávíte na Tenerife. Čemu se tam věnujete?
„Relaxujeme, chodíme na tenis, zajdeme na pláž, ale nejsme typ »pipigril«, že bychom si tam ráno lehli a odcházeli večer. Přijdeme třeba kolem druhé třetí odpoledne, na půl hodinky se svlažit do moře, pak si dáme malé pivečko a jedeme domů. Nebo jdeme s přáteli na večeři, vyjedeme na výlet, tam je pořád co vidět... Občas dělám něco na domě, jsem takový kutílek, takže když je třeba něco opravit, všechno si udělám. Manuální práce mě baví a hodně se u ní odreaguju se od té své...“
Vy jste kutil?
„Jsem! Dokonce mi tam říkají hodinový manžel! Kamarádům chodím občas něco spravovat, pověsit obraz, vyměnit žárovku... Ale zvládnu i instalatérské věci, takže občas někomu přijdu pomoct.“
To děláte i tady, nebo to je specialita Tenerife?
„Tady ne, tady kamarádům nechodím měnit žárovky. (směje se) Ale na domě si i tady udělám spoustu věcí. I když mám svého majordoma, který se mi pěkně stará o dům, pár věcí si občas udělám sám.“
Michal David (64): Vnuk (14) mu přerostl přes hlavu! Markéta Reinischová, Lukáš Červený
V poslední době jste hodně zhubl, stále si váhu držíte?
„Pořád. Nejím přílohy, vyrušil jsem sacharidy, cukry... A hlavně pivo a tvrdý alkohol. Ani nepamatuju, kdy jsem si dal naposledy koňak. Víno můžu, tím dotuju cukry. Ale jak říkají páni vinaři, to jsou zdravý cukry!“
Co vlastně bylo tím impulzem k hubnutí?
„Příprava nové desky Život je náš, kterou jsem tentokrát točil v Londýně. Přiletěl jsem do studia a hned jsem tam potkal Robbieho Williamse, Adele a Jamese Blunta. Měl jsem o osmnáct kilo víc a viděl jsem, jak oni dobře vypadají, jak jsou hubení. Připadal jsem si nekomfortně – proti nim jsem stál já, takový »kluk« z Prahy, při těle a tehdy ještě blbě oblečený. Nevěděl jsem, že někoho takového potkám.“
A to vás »nakoplo«?
„Ano. Tehdy jsem si řekl – ne, takhle to nejde – a rozhodl jsem se, že zaprvé zhubnu a zadruhé, že se dobře oháknu. Když jsem přiletěl podruhé, potkal jsem Adele. Měl jsem takovou dobrou bundu, ona na mě uznale koukala a já si řekl: Jo, tak tahle to funguje!“ (směje se)
Kde oslaví pětašedesátku?
Novou desku Život je náš vydal Michal David po neuvěřitelných třinácti letech. Texty většiny písní si napsal sám, o produkci se postaral Martin Terefe, světově proslulý hudební producent, jenž spolupracoval s hvězdami jako James Morrison nebo Coldplay.
Hudební nahrávky vznikaly v Londýně za účasti kapely Robbieho Williamse. Několik písniček z nového alba můžete slyšet na koncertech v O2 areně 13. a 14. června, kde Michal David oslaví 65. narozeniny. Dědečka tu na baskytaru doprovodí i vnuk Sebastian (14).
Momentálně je Michal David zaneprázdněn psaním muzikálu o módní návrhářce Coco Chanel. „Bude o jejím životě, efektní, protože to bude módní přehlídka všech jejích kostýmů, což je hezká látka pro ženské publikum. Měla velký osud, pestrý život, pro muzikál je velmi zajímavý,“ říká skladatel.
„Třetina už je hotová, ale chtěl bych to mít do konce roku dokončené celé, abychom mohli mít příští rok na podzim premiéru,“ dodává. Momentálně také jedná o uvedení svého muzikálu Kleopatra na Tenerife.
