Vážení čtenáři, děkujeme vám, že jste s námi sledovali poslední rozloučení se skladatelem a politikem Petrem Hannigem. Pro tuto chvíli je to od nás vše, sledujte další články. Přejeme vám krásný zbytek dne.

Před krematoriem se tvoří hloučky truchlících. Někteří spolu ještě rozmlouvají, někteří se pomalu vydávají k domovu.

Hosté se řadí, vyjadřují svou upřímnou soustrast rodině a podepisují se do kondolenční knihy. Lidé se navzájem utěšují, objímají a sdílejí vzpomínky. Společnost se pomaličku rozpouští.

Lucie Bílá neudržela slzy...

Smuteční hosté společně zazpívali náboženské žalmy. Následně se pod vedením kněze naposledy pomodlili.

Hraje píseň Dívka z heřmánkové návsi Vítězslava Vávry.

Obřadní síní zní píseň Lucie Bílé - To mi věř.

Slova se opět ujal kněz. 

„Jako syn slavného otce jsem ho musel sdílet se světem. Proto rád vzpomínám na naše rodinné dovolené. Dneska jsem moc rád za to, že ve mně vypěstoval lásku k hudbě. Cello je pro mě dodnes velkým koníčkem. Nevím, jak k tomu došlo, ale mé dceři řekl, že by mohla být dobrá v muzikálech. Ona si to vzala k srdci a aniž by nám to řekla, získala hlavní roli ve školním muzikálu,“ vzpomínal syn Jan, matematik, a vypíchl, že se jeho táta po celý život, až do poslední chvíle učil novým věcem. Na stará kolena propadl počítačům, a tak rodina v přípravě parte využila i umělou inteligenci.

„Petr Hannig kultivoval politickou scénu svým nadhledem. Jako býval dobrým kapelníkem, dovedl si získat respekt i politických stran a jejich představitelů. Svoboda slova pro něj nebyla prázdným pojmem, ale skutečnou hodnotou. Politikou žil až do posledních chvil svého života. Stál si za svým názorem, i když to pro něj nebylo výhodné. nebálse. Ve svém politickém programu myslel na lidi, byl to velký vlastenec. Se svým zdravým rozumem byl protiváhou vlastizrdným a hamižným politikům, byl jejich pravým opakem,“ uvedl další řečník. 

Slova se ujala zpěvačka Leona Šenková. Sotva dokázala za pultíkem mluvit, těžce dýchala a zadržovala slzy. Oči skrývala za černými brýlemi. Vzpomínala na jejich setkání na jejím koncertě. „Petr po mém vystoupení s velikou energií vyskočil ze židle a zatleskal mi vestoje. Poté pro mě začal psát,“ řekla.
„Měli jsme spolu ještě spoustu snů, přání a cílů. Jak už to tak ale v životě bývá, občas věci neběží tak, jak jsme si přáli. Milý Petře, bylo mi velkou ctí s vámi spolupracovat alespoň po dobu těchto dvou let,“ dodala. Zmínila píseň, kterou už pro ni nestihl dokončit. „Jednou to dokončíme. Děkuji, že jsem mohla být tou poslední vaší zpěvačkou. Nashledanou.“ Zazněla její píseň Já to nevzdám.

Slova se ujal Pavel Skalický. Připomněl, že Hannig začal s hudbou už jako malý chlapec a vždy měl ambice a drive. „Dokázal podpořit mladé umělce, ze kterých vyrostly významné osobnosti. Projevil se jako aranžér, který umí psát i pro symfonický orchestr,“ vyzdvihl. Ocenil, že lidé poslouchají Hannigovu hudbu i po více než 50 letech. Hannigova kariéra neskončila ani po revoluci – založil hudební vydavatelství Maximum.

Slova se ujal kněz. Započal prosbou za odpuštění.

Započal smuteční obřad. Syn jan s dětmi a manželkou zaujali místa v první řadě.

Na místě je řada hvězd.

Lucie Bílá položila květiny.

Uvnitř Velké obřadní síně zní akustická hudba. Lidé pokládají květiny a vzdávají Hannigovi hold u jeho fotografie. 

„Petr Hannig byl politik, kterému ležel na srdci osud České republiky. Byl to velký vlastenec a byl velmi smutný z toho, co se tady děje. Vzpomínám na něj moc a moc. Naposledy jsem ho viděla na pohřbu mého manžela. Občas jsme si psali, posílali jsme mu naše nejrůznější reportáže,“ svěřila se bývalá poslankyně Evropského parlamentu Jana Bobošíková.

„Rád jsem ho poslouchal, uměl věci pojmenovávat správnými jmény. Uměl chválit, to se lidem líbí. Nebál se. I kdyby za život udělal jen to, že objevil Lucii Bílou, tak to stačí, ale on byl úžasný skladatel, slyšel jsem i nové věci, všechna čest. Jsem rád, že jsem tady a můžu se s ním rozloučit,“ řekl Blesku Václav »Upír« Krejčí.

„Hodně mi radil, na co si dát pozor. Pro mě to byl velký rádce. Na to, kolik toho dokázal, byl velmi skromný, na nic si nehrál. Což je v naší branži problém. On opravdu působil skromně, i když vyprávěl o setkání s Ringo Starrem. To bylo fajn. Vysvětloval mi kupu věcí, byl milej. Měli jsme hodně plánů,“ stýskal si režisér Tomáš Magnusek. 

„Petr mi hrozně pomohl. Já jsem pro něj natočil písničku a pak jsem jezdil s Dášou Veškrnovou, byla to bezstarostná léta. S Petrem jsem mluvil ještě před tím, než se mu to stalo, zval jsem ho na narozeninové turné, že si spolu zazpíváme. Bohužel, už nám to nevyšlo. Potkáme se nahoře,“ řekl Jakub Smolík.

Lucie Bílá nesměla chybět, i když měla nabitý program. „Chvála bohu jsem nemusela nic rušit. Jsem ráda, že jsem se mohla s Petrem rozloučit. Díky němu mám takhle krásný život, Neposlušnými teniskami odstartoval něco krásného. Naše spolupráce sice trvala krátce, protože jsem byla zlobivější holka a po asi třičtvrtě roce jem mu utekla, protože jsem měla jinou, metalovou představu. Ale jsem mu strašně vděčná,“ svěřila se. Došlo i na historii jejího pseudonymu. „To jméno nás vymyslelo víc. Dokonce jsem měla být i Černá... Ale je fakt, že Lucii vymyslel on. Jako Lucifer... Já mám v hlavě, že Lucie je světlo, a to světlo rozsvítil on,“ řekla.

Mezi příchozími je hudebnice Naďa Nosková. „Petr Hannig byl můj kolega, hudební dramaturg. Nabídla jsem mu svoji písničku, kterou jsem napsala, a on ji natočil. Chtěla jsem ji pro Pavla Bobka, ale jemu se líbila. Spolupracovali jsme hodně let, nejméně 10, 15 let. Mám na něj dobré vzpomínky. Řekl mi, že mu přináším štěstí,“ vzpomínala pro Blesk. 

Na místo už se scházejí první smuteční hosté i novináři. Lidé v rukou nosí květiny na rozloučenou. Pochmurnou atmosféru podtrhuje oblačnost, vítr a chladné počasí.

Syn Jan, který učí na univerzitě v Severní Karolíně a včera uvízl ve Washingtonu se synem Declanem, se nakonec úspěšně dostal do Prahy. Přijela i jeho paní s dcerou Klárkou, všichni tedy budou na obřadu přítomni.

Vážení čtenáři, vítejte u on-line přenosu z posledního rozloučení se skladatelem a politikem Petrem Hannigem (†79).