Co vás na scénáři zaujalo?
„V první řadě název. Miluji pohádku Třetí princ, takže když jsem dostal možnost točit Tři princezny, bral jsem to jako znamení. Příběh se mi líbil na první dobrou, je v něm velká míra dobrodružství. Princezny putují do tajemných světů a kouzelných koutů pohádkové říše. Měl jsem pocit, že je to jako miniverze Pána prstenů. Některé scény jsem pojímal v podstatě jako dobrodružný fantasy film.“
O čem příběh je?
„Tři princezny putují pohádkovým světem, aby ho zachránily. Tématem je spolupráce. Musejí si naslouchat, pochopit, že každá je silná v něčem jiném a ty slabiny posiluje zase ta druhá. Proto často říkají větu: Jedna za všechny a všechny za jednu.“
Před pohádkou jste natočil filmy Parádně pokecal, Chata na prodej a Přišla v noci. K těm jste psal i scénář. U této pohádky jste do scénáře zasahoval?
„Ano, ale až v poslední fázi, kdy jsem musel ve scénáři Hany Ceilové a Zdeňka Jecelína udělat drobný režijní přepis, aby šel zrealizovat. Už delší dobu jsem uvažoval nad tím, že chci adaptovat něco, co si sám nenapíšu. Ovšem za podmínky, že se mi příběh bude líbit a okamžitě se na něj napojím. Tady jsem byl ihned nadšený.“
Je pro vás velká výzva natočit štědrovečerní pohádku, na kterou se obvykle dívají miliony lidí?
„Přistupuji k tomu s nesmírnou zodpovědností, ale současně jsem všem říkal, že jsem film chtěl udělat tak, aby především bavil mě. Abych byl jako divák spokojen, takže jsem si tam plnil svá divácká přání, co bych v pohádce chtěl vidět.“
Co třeba?
„Vždycky se snažím nějakým způsobem do věcí, které dělám, dostat humor, takže tady je to pohádka, která je kombinací dobrodružného filmu a komedie. Humor se odehrává převážně ve vztazích mezi princeznami. Když jsem v mysli pátral, čeho jsem si jako kluk na pohádkách nejvíce cenil, tak to byla také silná atmosféra některých míst. Pokud se objeví strašidelný hrad, ať je opravdu strašidelný a divák má šanci si to procítit a zapamatovat. Když putujeme skrz skály nebo tajemný les, tak chci, ať to prostředí má specifickou atmosféru, která zapůsobí na vaše emoce.“
Vaše předešlé filmy jsou komornější. Tohle byla velká výprava. Zvolil jste jiný přístup?
„Tři princezny považuju za svůj dosud největší film, ale člověk se toho nesmí bát a svůj přístup neměním. Šel jsem do toho s radostí, energií, hravostí, a tuhle hravost jsem se snažil přenést na celý štáb. Nachytal jsem se, že jsem jako dítě, které dostane ty největší hračky, s nimiž může dovádět, a vyjde z toho krásná podívaná. Ta pohádka je dynamická, svižná a pořád něčím překvapuje.“
Některé části připomínají i jiné pohádky, jako je Třetí princ, nebo O princezně Jasněnce a létajícím ševci…To byl záměr?
„Pokud je divák znalcem pohádek, tak si tam leccos najde. Byli jsme na hradě Bouzov, na kterém se točil film O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Kdyby tam divák náhodou chtěl najít nějakou podobnost, tak ji najde. U jiné sekvence jsem vyloženě myslel na pohádku Třetí princ a takových pomrknutí je tam víc.“
Měl jste jasno při výběru herců?
„Dali jsme si práci. Role královny Mortany, jejího komorníka a prince Felixe jsme měli obsazené rychle. Zatoužil jsem po Kláře Melíškové, Michalu Isteníkovi a Pepovi Trojanovi, protože si o nich myslím, že jsou mimořádní, a snažil jsem se je obsadit do polohy, ve které je neznáme.“
A najít titulní tři princezny bylo náročné?
„To byl problém. Viděl jsem stovky hereček. Hledali jsme tu správnou kombinaci. Jednou jsem ji už dokonce měl. Celou trojici. Chtěl jsem ale, aby to bylo z jedné strany strašidelné, dobrodružné, komické a nějakým způsobem pohádkové. Najednou jsem ale zjistil, že to působilo moc dramaticky, nemělo to hravost, naivitu, kterou jsem potřeboval. Nakonec jsme vybrali Josefínu Markovou, Sáru Černochovou a Dorotu Šlajerovou a za nimi si stojím. Pohádku jsem viděl třeba třistakrát a stále mě nepřestávají bavit.“
Josef Trojan, který hraje prince Felixe, říkal, že bylo zábavné hledat míru herecké stylizace. Jak se hledá správný způsob hraní?
„Správná míra stylizace a pohádkového herectví je velmi náročná. Ten projev se měnil v různých fázích příprav. Na hereckých zkouškách měli všichni tendenci přehrávat, protože věděli, že se jedná o pohádku. Snažil jsem se jejich projev mírnit, aby byl co nejvíce civilní. Když se ale Josef Trojan oblékl do kostýmu, tak jsem zjistil, že je potřeba to herectví leckde přifouknout, že civil nestačí. A když byl v kostýmu ještě na lokaci, tak to bylo zase úplně jinak.“
Jak jste poznal, kdy je to správně?
„Pořád se to měnilo, takže jsem v určitých chvílích raději natočil variantu, která byla trošku stylizovanější a jednu civilnější, abych pak měl možnost tohle korigovat. Výslednou podobu jsem ladil ve střižně.“
Aha, takže natočené vždy dvě varianty?
„Ne vždy, ale většinou. Můžeme tam vidět například velmi zápornou postavu, královnu Mortanu, která musí být strašidelná, ale současně v danou chvíli i trošku legrační. Mým úkolem bylo to vybalancovat, aby se to navzájem neshodilo.“
Jsou v pohádce i trikové sekvence?
„Je naplněna triky, což jsem si moc užil a přistupoval jsem k tomu tak, že jsem vždycky chtěl, aby trik byl zakotvený do lokace, kterou máme. Nechtěl jsem dělat vše jen v počítači, ale vždy jsem nechal část té lokace postavit a tu vrchní vrstvu pak dodělat trikově.“
Je tam i nějaká digitální postava?
„Není, ale princezny častokrát vstupují do nadpozemských míst skrz magické brány. To vyžadovalo velmi poctivou trikovou práci. Kdybych k tomu řekl něco víc, tak už prozradím děj, a to nechci. Pro mě je důležitá ta atmosféra.“
Když Karel Janák točil pohádku Klíč svatého Petra, musel dát výpověď psovi, který neposlouchal pokyny. Taky jste někoho ze štábu vyhodil?
„Ne, ale z hlediska obsazení zvířat bylo problematické natáčet s kočkou. A také jsem zjistil, že je velký problém režírovat holuba. Nejlepší způsob je někam umístit jídlo a doufat, že tam doletí. Ale jednou jsem byl holubím výkonem hodně překvapen. Měl odletět ze záběru a předvedl tak skvělý let proti kameře, že jsem byl až v šoku.“
Objeví se tam i koně. Máte s nimi nějakou zábavnou historku?
„S koňmi jsem pracoval poprvé a zjistil jsem, že to vůbec není jednoduché. Kamarád Honza Těšitel současně točil pro kina Zlatovlásku, kde měl taky scény s koňmi, takže jsme si navzájem předávali zkušenosti, jak na to. Říkal mi, že se mu na pláži splašil kůň. Vzpomněl jsem si na to, když jsem chtěl, aby princezny jely na koni a při tom vedly dialog. Zjistil jsem, že to na dané lokaci není zkrátka možné.“
Bál jste se někdy o svoje herce?
„Pro mě je nejdůležitější bezpečnost práce, takže se snažím, aby se herec nikdy nedostal do situace, která je pro něj riziková. Byly okamžiky, kdy princezna musí sejít ze srázu nebo se nahnout přes okraj skály, a přestože byla připoutaná lany, nebylo to vůbec jednoduché. Podobně náročné byly tréninky šermířských soubojů. Ty jsme točili s velkou pečlivostí, aby se nikdo neporanil.“
Měl jste nějakou oblíbenou rekvizitu?
„Když princezny přicházejí na lokaci Temný les, tak si holky vzaly takové dřevěné hole. Jenom na pomoc, aby se tam dostaly. Mně se to líbilo. Když jsem ten záběr viděl, říkal jsem si: Tohle je opravdu jako miniverze Pána prstenů. Rozhodl jsem se to tedy s těmi klacky natočit. A byl jsem překvapen, jak to fungovalo. Přitom šlo jen o urvanou větev.“
V pohádce je hodně exteriérů. Jak vám vycházelo počasí?
„Jsem extrémně pověrčivý, takže se nesmím koukat na předpověď. Ale nikdy se nestalo, že by nás počasí vyšplouchlo. Občas jsme museli hodinu nebo dvě počkat, protože se přihnala nějaká bouřka nebo přeháňka, ale pak jsme mohli pokračovat. Nikdy nenastala situace, kdy bychom museli odpískat celý exteriérový den. Díky Bohu to vyšlo, a dokonce nám povětrnostní podmínky někdy vycházely vstříc.“
Například?
„Na jedné lokaci ve skalách jsem chtěl dovézt propelery neboli obří větráky, aby ze všech stran foukalo. Zjistilo se však, že logisticky je to nemožné. Tak jsem se smířil s tím, že tam vítr nebude. V den, kdy jsme tam ale točili, foukalo tak silně ze všech stran, že bychom to neudělali ani s těmi největšími propelery. Zázrak.“
Jste klidný režisér?
„Snažím se být energií nabíjející. Je to náročné a nejde to pořád, to bych musel mít nějakou super schopnost, ale pokouším se ke všemu přistupovat s radostí a brát natáčení jako dobrodružství.“
Točili jste na hradě a zámku za plného provozu?
„Točili jsme, když bylo zavřeno, nebo za poloprovozu. Osm nebo devět natáčecích dnů jsme strávili na hradu Bouzov a dva na zámku Hrubý Rohozec. Bouzov se na jeden nebo dva dny musel úplně zavřít, když jsme dělali záběry na nádvoří a je vidět celý objekt zvenku. Při natáčení interiérů byl v takovém poloprovozu. Byli jsme vždy tam, kde nevedla prohlídková trasa.“
Jaký to byl pro vás zážitek, točit v historických komnatách?
„Splnil jsem si sen. Jako dítě jsem měl z Bouzova strach, takže jsem musel prolomit dětské trauma, protože na hradě, kterého jsem se bál, jsme strávili noc. Díky tomu se mi podařilo prolomit mé obavy a teď zpětně toto místo naprosto miluji. Snažil jsem se, aby Bouzov v pohádce vypadal trochu jinak, než jak jsme ho viděli kdekoliv jinde, takže jsem zvědav, co tomu řekne divák.“
Když se lidé dozvěděli, že pohádka bude o Třech princeznách, někteří internetoví »hejtři« psali: To je nějaká emancipace, nebo co? Co říkáte na ty negativní hlasy ještě předtím, než lidé pohádku zhlédli?
„Myslím, že film je potřeba nejdříve vidět, aby v divákovi rezonoval, a pak ho teprve může soudit. Kritizovat na sociální síti bez toho, aniž by člověk snímek viděl, je to nejjednodušší. Tudy cesta nevede. Současně jsem byl na negativní názory připraven, protože hodně diváků má svoji představu o tom, jak by pohádka měla vypadat.“
Máte už děti?
„Nemám. Kladl jsem si otázku, jestli to není handicap. Říkal jsem si, že kdybych měl děti, spoustu věcí odpozoruji u nich a přenesu je do filmu. Tím, že je nemám, jsem musel probudit dítě v sobě, aby mě to jako dětského diváka bavilo.“
Je to pohádka pro mladší publikum?
„Snažil jsem se, aby byla univerzální. Všichni se dostanou kromě dobrodružství i »lovestory« mezi princem a princeznou.“
Kterou?
„To nemůžu ani přiblížit. Dozvíte se to už za dva dny a věřím, že budete nadšeni. Berte to jako takový můj vánoční dárek.“
Můry
Tomáš Pavlíček v současné chvíli střihá dětský film Můry (s animovaným bubákem), který vzniká ve spolupráci s režisérkou Kateřinou Karhánkovou. Dále natočil několik epizod druhé série Případů mimořádné Marty a taky seriálu Vraždy v kraji. „Tento rok je pro mě splněným snem a mám pocit, že v životě jsem toho netočil více,“ říká režisér a dodává: „Mám pracovně nejnabitější období v životě.“
