Jsou tací, kteří životem člověka proletí a zmizí. A pak jsou ti, kteří v něm zůstanou už napořád. Pro jednoho z nejoblíbenějších pohádkových režisérů Stracha je Smyczek určitě to druhé. Bez jeho vlivu by totiž možná ani nebyl tam, kde je teď.
Strach hrál už jako dítě ve více než dvaceti filmech. V 15 letech se ale před kamerou přestal cítit dobře. Kolem puberty si prý uvědomil, že mu hraní zase tolik nejde, a ztratil dětskou bezprostřednost. Zásadně ho pak formovalo studium na FAMU, kde narazil právě na Smyczka. „Karel byl vždycky miláček. Krom toho, že mě obsadil do role Lotranda a také do Bylo nás pět, byl zároveň i pedagogem na FAMU v době, kdy jsem ji studoval. Nebyl tedy můj ročníkový učitel, ale byl jedním z mých guruů, od kterých jsem nejvíc čerpal, jak se má film správně dělat. Je to takový můj filmový táta,“ prozradil režisér veleúspěšných pohádek Anděl Páně. Tři roky pak u něj působil jako asistent na FAMU.
Karta se obrátila v létě 2009. Smyczek začal točit velký a drahý seriál Špačkovi v síti času, jenže na preventivní prohlídce před natáčením mu našli v krku rakovinu. „Smlouval jsem. Profesoru Betkovi povídám, že bych tu operaci potřeboval odložit, abych zařídil ten seriál. A on mi řekl: Podívejte se, pane docente, ono to je takhle. My tady nemluvíme o ‚nějakém‘ seriálu, ale o tom, jak vám zachránit život,“ svěřil se pro iDnes.cz.
Projekt už byl ale rozběhnutý a on měl zodpovědnost za celý tým. „Deprimovalo mě to. Mohl jsem psát jen SMS. Měl jsem strach, že to bude blbý,“ vysvětlil Smyczek. A tehdy mu pomohl Strach, který za něj v režii v první kritické chvíli zaskočil a pak předal režijní taktovku Martinu Dolenskému (†47).
Po překonání nemoci už Smyczek celovečerní hrané filmy netočí. Je dědečkem na plný úvazek, píše a posuzuje scénáře, dělá dokumenty. Díky celoživotnímu přátelství se Strachem se ale podívá občas i mezi kamarády na filmový plac. Naposledy si zahrál vrátného pražské kriminálky v krimisérii Docent a jednoho z církevních hodnostářů v mysteriózní sérii Lovec.
„Rád Karlovi splácím, jak mě před lety často obsazoval a jak mě leccos z režisérského řemesla naučil. Filmařina vyžaduje kontinuitu, je to takové předávání zkušeností z otce na syna,“ vysvětlil Aha! Strach. „Sám sebe bych do filmu nikdy neobsadil,“ vtipkoval.
Když Smyczkovi objevili rakovinu, nemohla na něj ČT čekat, protože v seriálu Špačkovi v síti času hrála spousta dětí, které by mezitím vyrostly. A režisér si v té době nebyl jistý, kdy a jestli vůbec se uzdraví. Se zastupujícím režisérem ale spolupracoval, byť to bylo komplikované. „Mohl jsem s ním komunikovat jen prostřednictvím esemesek. Ale za půl roku už jsem byl zase zpátky. Protože jsem přišel o kus jazyka, musel jsem se znovu učit mluvit, a ještě jsem dost šišlal. A také jsem měl takový až ‚holčičí‘ problém – hlavně po ozařování jsem hodně zhubl a musel jsem měnit celý šatník,“ popsal.
Vánoce strávím na chalupě a bez televize, plánuje si Jiří Strach. Luboš Procházka
Tajemství pohádky Lotrando a Zubejda
Málokdo ví, že režisér Karel Smyczek měl do role Lotranda původně vybraného Jiřího Langmajera (58). „Karel si tehdy dlouho nemohl nikoho vybrat, už měl předvybraného Jirku. Chtěl mít ale všechny odškrtnuté,“ prozradil Strach, který se z tohoto důvodu na casting nevykašlal. I když v té době o herectví už neusiloval. Kamerová zkouška mu ale sedla a on roli ve 23 letech získal. První dva natáčecí dny mu to ale vůbec nešlo.
„Bylo to hrozný! On to cítil a přišel za mnou, abych ho přeobsadil. Povídám – neblázni, to nejde, máme roztočeno!“ vzpomínal Smyczek s tím, že ho polila hrůza. „Následující den jsme ale točili, jak s Pavlem Zedníčkem porážejí stromy. A on zatáhl za pilu, podíval se do kamery a my se štábem ani nedýchali, protože to tam najednou bylo! Už jsme všichni věděli, že to chytil. A přitom to byla taková blbůstka,“ oddechl si režisér.
Smyczek a Strach: Co mají společného?
• Začínali jako dětští herci. Stracha v deseti letech vybrali pro roli ve filmu Vyhrávat potichu (1984), Smyczka v devíti letech pro snímek Zpívající pudřenka (1959).
• Smyzcek stejně jako Strach v pubertě už nechtěl být herec, protože si před kamerou taky nepřipadal dost dobrý.
• Podle obou je důležité vyrůstat na pohádkách a krom jiného se věnovali filmům pro děti a mládež.
• Oba jsou známí jako mírní a laskaví režiséři, kteří mají rádi herce.
• Zajímají se o duchovno.
