Milane, jak vaše jubileum vnímáte?
„Už od šestky na začátku je to spíš starost, jestli ráno otevřu oči, nebo jak to se mnou bude. Celý život jsem zvyklý sportovat, hýbat se, a to by mi chybělo. Musím zaklepat, furt to jde, i když mám nějaké dýchací potíže, zánět průdušek. Ale o nemocech se bavit nechci.“
Kde se ve vás probudila touha zpívat?
„Na škole jsem si všiml, že holky mají zájem o někoho, kdo něco dělá. Tak mi babička za sto sedmnáct Kčs koupila kytaru, na kterou jsem se začal učit. Měl jsem kamaráda, ten si ji taky opatřil a začali jsme spolu hrát. Poslouchal jsem Elvise Presleyho, u nás Kučerovce, to byla naprostá bomba. Posléze, když jsem se dostal do Semaforu, který byl ještě Ve Smečkách, mě to úplně ohromilo.“
A fungovalo to na holky?
„No ježišmarja, fungovalo! Akorát ze začátku jsem dělal chybu, že když byla nějaká sešlost, třeba u ohýnku, tak já blbec hrál, holky si mezitím vybraly a já tam zůstal sám. Už byly rozebraný...“
Milan Drobný, legendární zpěvák a nejlepší kamarád Gotta slaví 80: Pozadí hádek s Ivanou Gottovou! Petr Macek
Jednou jste se prý kvůli holce i popral a měl pak problémy.
„Tam jsem byl trošku vůl. Když jsem byl prvním rokem na gymnáziu, líbila se mi holka z vyšší třídy. Byli jsme na chmelu, mně to nedalo, šel jsem k ní a ona tam byla s klukem, který mě tak nějak odbyl. Tak jsem do něj taky trošku dloubnul. Měli jsme v sobě trošku ovocnýho vína, který tehdy stálo jedenáct Kčs, a v tom slunci to člověku vjede do palice. Utkali jsme se, já ho přepral, on spadnul do kalnýho rybníka a dostal z toho nějakou nemoc. A já kvůli tomu byl vyhozenej.“
Velmi brzy jste také přišel o oba rodiče.
„Je to tak. Máma zemřela na embolii u kamarádky, tam jí rupla žíla. A po tátovi, kterej byl pilot u RAF (Royal Air Force – pozn. red.), chtěli, aby podepsal vstup do KSČ, že ho i povýší. On řekl ne. Tak nám ze dne na den rozdělili byt, táta šel pracovat jako pomocný dělník do Armabetonu a tak ho to vzalo, že dostal rakovinu žaludku. Byly to těžký okamžiky, ale člověka to zpevní.“
Kde jste se spřátelil s Karlem Gottem?
„Když mě vyhodili z toho gymplu, tak spolužačky přinesly výstřižek z novin, že Státní konzervatoř přijme pro nový obor Hudební komedie a operety pár posluchačů se zdravým pěveckým hlasem. A na tu školu do operního oddělení chodil Karel Gott. Já se zároveň v té době dostal i do výběru hokejové reprezentace mladšího dorostu, ale Karel, se kterým jsem se skamarádil, mi říká, že se musím rozhodnout a že by bylo dobrý, abych zpíval. Není možné dělat vrcholově oboje. Tak jsem s hokejem skončil.“
Milan Drobný na premiéře filmu Karel: Před jeho skonem došlo k usmíření! David Turek
S Karlem jste byli celoživotní přátelé, v posledních letech se přetřásaly vaše spory, v nichž hrála roli jeho manželka Ivana...
„Vznikla jakási nedomluva s jeho partnerkou. Ale když se s někým znám šedesát let, tak mně přece nebude někdo něco přikazovat... Když veřejně řekl, že nebudeme kamarádi, tak druhý den mi volal a omlouval se. Říkal: Nezlob se, já chci mít doma klid. Já byl přítomný u toho, kdy se vyhrotila situace mezi paní Jandovou, Karlovou dlouholetou hospodyní, a Ivanou. Ta zrovna kojila, paní Jandová přišla a ptala se, jestli s námi bude snídat. Ivana, že ne, ale paní Jandová ji neslyšela, tak se zeptala opakovaně, a Ivana se na ni utrhla. Karel mi pak říkal, že v tomhle žít nemůže, že si ty dvě jdou na nervy a on musí respektovat rodinu.“
Co jste Karlovi poradil?
„Ať postaví nový barák, kde bude žít s rodinou, a na Bertramku ať si jezdí v klidu malovat. A tam vzniklo to, jak by řekl pan Klaus, velké nedorozumění.“
Kterého se chytilo hodně lidí.
„Co mě mrzí u jednoho člověka, tak ten, aby si udělal před Karlem dobře, mu na narozeniny přinesl klec s ptáčkem a dole místo podestýlky byla moje podobizna. Jinak je ten Aleš Háma normální kluk, dokonce jsem zpíval s jeho kapelou, ale: Aleši, jseš vůl! Měl ses informovat, já bych ti to vysvětlil. Takhle to je.“
Kdy jste se s Karlem viděli naposledy?
„Asi dva měsíce před jeho smrtí. Bylo to pro mě strašně těžký, protože jsem ho viděl tak, jak jsem nikdy nechtěl. Měl nějaký přístroje, Ivana udělala palačinky, žertoval... Na pohřeb jsem pak pozvaný byl, ale mrzí mě, že na nějaký koncert nikdy. Ne, že bych tam zpíval, ale alespoň do publika. Karel by z toho určitě neměl radost. Respektive vidí to a není rád.“
Jak vznikal rozhovor?
Milan Drobný na mě vůbec nepůsobil jako osmdesátník, je velmi akční a povídá si rád. Pamatuje toho hodně a ochotně se o vzpomínky podělil.
