Jeho nádhernou rodinnou vilu v pražské Bubenči od slavné architekty Věry Machoninové herečka po manželově smrti opustila a vrátila se zpět na Mladoboleslavsko, odkud pochází. Tady se taky dožila krásných půlkulatých narozenin. „Je obdivuhodné, v jaké kondici se tak požehnaného věku dočkala a jak skvěle vypadá,“ řekla s úctou náměstkyně primátora Mladé Boleslavi Miroslava Kašpárková, která jí přišla popřát. Kromě kytice a pamětního listu předala oslavenkyni dárkový balíček. Největší radost měla herečka z knihy o Boleslavi, protože se narodila v nedaleké Dobrovici.
Je zvláštní, že velkých filmových rolí kromě Anny proletářky a několika postav v historických snímcích Jan Hus a Jan Žižka nebo Morálka paní Dulské se Tomášová nedočkala. Spolu s manželem působili v Národním divadle. Otomar Krejča byl režisérem a šéfem činohry ND, Marie si v jeho režii zahrála např. slavnou Shakespearovu Julii a Romeem jí byl Jan Tříska (†80). Jenže v polovině 60. let se Krejča nepohodl s vedením, v roce 1965 založil Divadlo za branou, kam jej téhož roku následovala i Marie. Šla z jedné krásné role do druhé. Bohužel přišla normalizace a Divadlo za branou bylo v roce 1972 zavřeno.
Většina herců pak jen obtížně hledala uplatnění. Týkalo se to zvláště hlavní hvězdy zrušené scény. Marie Tomášová dostala administrativní zákaz činnosti a v letech 1972 až 1989 byla zaměstnána v Supraphonu. V období normalizace na ni čekala jen jedna filmová role, a to jen minimální – ředitelka dětského domova ve filmu Poslední vlak (1982). Ani po sametové revoluci si na ni ale režiséři nevzpomněli. Objevila se pouze ve dvou filmech – Čarodějky z předměstí (1990) a Minulost (1998).
Radost i smutek
V roce 1999 byla Marie Tomášová jmenována čestnou občankou Mladé Boleslavi, s níž jsou spojeny její začátky. Jistou satisfakcí pak byla v roce 2009 Cena Thálie za celoživotní mistrovství na jevišti, kterou získala k osmdesátinám. V tomto roce ale zemřel její muž Krejča.
Medailonek: Jan Tříska Videohub
