12°C
Pět let jste vdaná, nyní máte i přítele. Bydlíte všichni tři pohromadě?
„To ne, ale bydlíme od sebe minutu chůze, což se ukázalo jako velmi praktické rozhodnutí. Když přítel hledal byt, shodou náhod jsme se stěhovali i my s manželem, tak jsme si řekli, že si najdeme něco poblíž sebe. Každopádně nyní jsem více u přítele.“
Manžel má také ještě jinou partnerku?
„Myslím, že se snaží hlavně zlepšit svůj vztah sám se sebou a pracovat na sobě. Nedávno jsme se bavili o tom, jak moc »hledá« nějaký další vztah, ale jeho přístup je spíš být otevřený a do ničeho se nehnat za každou cenu, aby někoho měl. Teď žádný vážný partnerský vztah kromě toho našeho nemá, má kolem sebe více blízkých lidí a přátel.“
Jak spolu manžel s přítelem vycházejí?
„Na začátku to bylo komplikovanější, než jsme našli balanc, co to vlastně znamená mít takový vztah a jak v něm budeme fungovat. My jsme s manželem vždy byli polyamorní, ale nikdy jsem neměla další takto vážný vztah. Manžel pro mě byl číslo jedna a přes to nejel vlak. Před čtyřmi lety se to dostalo do fáze, kdy jsou pro mě na prvním místě dva, což bylo pro manžela i pro mě nové. Bylo důležité o tom komunikovat, najít způsob fungování. Největší oříšek byl čas. Teď už je všechno v rovnováze. Spoustu času trávíme i společně, pracujeme společně. Můj přítel a manžel jsou blízcí přátelé.“
Hádáte se někdy s manželem kvůli příteli?
„Pouze diskutujeme o problémech, které jsou s takovým vztahem spojené. Můj manžel je ale extrémně tolerantní a máloco ho vykolejí, což je jako výhra v loterii. Ví, že má ve mně velkou stabilitu a jistotu a že není nic, co bychom nedokázali probrat a vyřešit. Jsme spolu už 11 let, dospěli jsme spolu a bereme se navzájem jako nedílnou součást našeho života. Vždycky to tak bylo a bude, ať se stane cokoliv.“
Žárlíte na sebe?
„Dva roky zpátky jsem v jednom rozhovoru říkala, že rozhodně nikdy nežárlím. A pak ta žárlivost přišla, což pro mě byla zajímavá zkušenost. Žárlivost podle mě vypovídá o nějaké nejistotě, o něčem, co nefunguje, jak by mělo. Díky ní se nám v hlavě rozsvítí kontrolka, kterou nejde přehlédnout, že se musíme něčemu věnovat a spravit to.“
Co tedy bylo potřeba spravit?
„Poslední dva roky hodnotím jako těžké životní období. Začalo to tím, že jsem měla hodně práce a málo času na sebe a ostatní, ale nedokázala jsem se zastavit. Nakonec mě zastavila až úzkost a úplné vyčerpání. Měla jsem pocit, že jsem se úplně ztratila. Nevěřila jsem v sebe a logicky jsem pak nechápala, proč bych vůbec pro někoho měla být důležitá a nenahraditelná. Pak i sebemenší věc vás rozhodí. Nebylo to jednoduché, protože já sama nevěděla, co se se mnou děje, ani jak si říct o pomoc, ale dostalo se mi velké podpory, pochopení a trpělivosti. Zpětně jsem za to velmi ráda, byla to skvělá životní lekce, o které se těžce mluví v jednom odstavci.“
Mluvíte i o tom, s jakou jinou ženou manžel byl a co spolu dělali? Nebo naopak co vy s přítelem?
„Jasně! Minimálně na začátku, když jsem si s mým přítelem začala, jsme si říkali úplně všechno. Je to důležité, aby případně ten druhý mohl včas říct, co už mu vadí a s čím je naopak v pohodě. Společně objevujete, co to všechno vlastně znamená a jak se v tom cítíte. Samozřejmě by o tomhle sdílení měla být informována i druhá strana.“
A co vám například už vadí?
„Pro mě je naprosto klíčový respekt a úcta. Pokud mě přítelova nebo manželova slečna nedokáže respektovat a nenajdeme společnou řeč, případně se nedej bože snaží negativně zasahovat do našeho vztahu, je to pro mě stopka. Nemusíme být nejlepší kamarádky, ale jsme nějakým způsobem propojené a je důležité se respektovat a vycházet spolu. Nicméně pro pobavení: Úplně nejvíc v životě jsem žárlila, když můj muž šel s jednou slečnou do divadla na představení. Protože divadlo, to je přece moje parketa.“
Přítel má také ještě jinou partnerku?
„Ano, říkám tomu našemu vztahu s ní, že jsme nevlastní přítelkyně. Vycházíme spolu hezky, pravidelně se potkáváme.“
Řešíte také bezpečí ve smyslu pohlavně přenosných chorob?
„Samozřejmě, na několika rovinách. Lidé si často myslí, že polyamorie znamená nekonečné množství orgií, ale tak to rozhodně není. Že dveře nejsou zamčené, neznamená, že jsou neustále dokořán. Partnery si vybíráme a pokud dojde na sexuální vztah, je to po delší známosti a vždy po komunikaci o sexuální historii a testech na pohlavně přenosné choroby. I tak pro jistotu chodíme s partnery pravidelně jednou do roka na testy, i když zrovna nikdo nový nepřibyl. Dbáme na bezpečnost.“
7 pádů Honzy Dědka: Hvězda dokumentu V síti Těžká o milostné polyamorii FTV Prima
Plánujete děti? S kým byste je měla?
„Stále nejsem rozhodnutá. Nicméně tady a teď jsem velmi spokojená ve všech aspektech mého života a hodně se věnuji sobě, svému rozvoji a práci. Co bude dál, to nevím. Vím ale, že můj manžel děti nechce. Nicméně říkal mi, že by mu nevadilo, kdybych měla dítě s někým jiným. Takže uvidíme, jak to dopadne. Teď to není moje téma.“
Jak vaše rodina přijala, že žijete v polyamorním vztahu?
„Naprosto krásně a uvědomuji si, jaké mám obrovské štěstí, protože spousta mých známých o tom vůbec nemůže doma mluvit a žijí dvojí život. Já jsem se s tím nikdy netajila. Tatínek to potřeboval chvíli pochopit, bylo to pro něj nové. Maminka mi hned řekla, že dokud já jsem spokojená, je spokojená i ona. Normálně tam teď jezdíme i ve třech, slavíme spolu svátky a podobně. Moji rodiče jsou velmi respektující a milující.“
A jaké máte ohlasy od ostatních lidí?
„Přijde mi zajímavé, že dost často se objevuje názor, že je polyamorie špatná, úchylná a nemorální a jak to jako můžeme dělat, přece kdybychom to tomu druhému dělali za zády, tak aspoň bereme ohled na toho partnera a nezatěžujeme ho tím. Ale naštěstí je i spousta těch, co to chápou. Nicméně mám velký problém pochopit netolerantní lidi. Když si vezmu, kolik mi chodilo hejtů kolem polyamorie, ale i po natočení dokumentu V síti. Považovala jsem to za naprosto čistou práci, na kterou přece nemůže nikdo říct křivé slovo. A přitom mi chodily zprávy, jako že si zasloužím pořádně znásilnit, abych pochopila, o čem mluvím apod.“
V tomto dokumentu jste hrála nezletilou dívku, kterou obtěžují starší muži na sociálních sítích. V jednom z rozhovorů jste řekla, že jste si sama sexuální obtěžování prožila. V čem to spočívalo?
„Bylo mi tehdy 12 nebo 13 let. A jednou mě na serveru Lidé.cz oslovil nějaký chlap a navázal se mnou »vztah«, založený na falešné důvěře, což bylo zajímavé a čerpala jsem z toho pak i pro náš dokument. Díky tomu znám ten pocit, kdy je člověku dvanáct, rodiče na něj pořád koukají jako na malé dítě, kluci ve třídě jsou nevyzrálá paka a najednou se objeví někdo, kdo vám začne říkat, jak jste výjimečná, krásná a něco pro něj znamenáte. Kouká na vás jako na ženu.“
Co jste si psali?
„Všechno možné, nebylo v tom nic sexuálního. A pak najednou mi napsal, že je vážně nemocný, doktoři nad ním zlomili hůl a že mu léčitel řekl, že jeho poslední šance je, kdyby vypil panenskou moč. Ptal se mě, zda bych to pro něho mohla udělat, že respektuje mé soukromí a nechala bych mu to na nějakém domluveném místě. Jenže pak napsal, že by ji vlastně potřeboval teplou a zda bych mu ji tedy mohla dát osobně. Najednou ta diskuze diametrálně změnila směr.“
Co se dělo dál?
„Myslím si, že jsem nepatřila mezi ty naivnější holky, přesto se mu podařilo docílit toho, abych o tom uvažovala. Naštěstí jsem ale vždycky měla dobrý vztah s rodiči, takže jsme o všech těchto věcech mluvili. Řekla jsem jim to a okamžitě jsme ho zablokovali. Je smutné, že neznám téměř žádnou holku, která by se s něčím podobným nikdy nesetkala.“
Když jste potom natáčela V síti, musela jste si i mimo natáčení po celou dobu s predátory psát. Jaké to pro vás bylo?
„Byla to půlroční dost intenzivní práce. Třeba jsem trávila s rodinou Vánoce a neustále odepisovala oněm mužům. Nikomu jsem o tom nesměla říct, tedy s výjimkou manžela, před ním bych to těžko utajila.“
Jak reagoval?
„Podporoval mě a jsem moc ráda, že ho vedle sebe mám, protože mám tendence sklouzávat k workoholismu a tady mi posloužil jako »dozor«. Vždycky říkal: Hele, je jedna ráno, dvanáctileté holky spí, takže už nepiš.“
Co jste si z natáčení tohoto dokumentu odnesla?
„Nejsem už tolik důvěřivá a dávám si větší pozor na své soukromí, což vnímám jako pozitivní.“
Psal vám některý z predátorů i po natáčení?
„Jeden psal i poté, co už byl venku trailer: Jak se mám a jestli bych mu neposlala nějakou fotečku. Tak jsme mu napsali, že se mám dobře, akorát jsem dotočila, a poslala jsem mu odkaz na ten trailer.“
Posílají vám nějaké nahé fotky i muži jakožto Tereze?
„Jasně, po Vánocích se strhla lavina a lidi mi zase začali za ten dokument nadávat v kombinaci s tím, že lovím úchyly, ale přece jsem polyamorní, takže stejná jako oni. Navíc mi denně chodily tak tři fotky intimních partií od anonymních mužů. Příšerný. Tehdy jsem si řekla, že potřebuju detox, stopla jsem sociální sítě a dala si oddech. Ale já stejně nikdy nebyla žádný velký influencer.“
Na začátku roku jste dotočila poslední díl v Ordinaci v růžové zahradě, kde jste hrála méně atraktivní studentku medicíny…
„To mě strašně bavilo. Dominika mi byla blízká, ztvárňovala mého vnitřního introverta.“
Už budu! Polyamorní ani otevřený vztah nelze mít bez důvěry, říkají Šárka a Sandy pdc, ub, Jedlička, Marek, Chebotareva
Také jste byla taková šprtka?
„To zase ne. Se mnou to rodiče neměli moc jednoduché. Celý život je pro mě těžké ustát rutinu, nedokážu dělat jednu věc každý den. Potřebuju spoustu impulsů, zajímavých činností. V dětství jsem měla také spoustu koníčků, pořád jsem někde lítala a dodnes hraju na klavír, zpívám, teď jsem začala fotit, učím se japonsky, zkoumám historii Japonska. A za co se trochu stydím a málokdo to ví, tak jsem velký hráč počítačových her, hlavně těch retro. Miluju přírodu a u přítele mám tři kočky…“
Kde dneska budete spát?
„Ani nevím, vždycky se řídíme tím, co ten druhý zrovna dělá. Já u přítele spím víc i z toho důvodu, že můj muž má naprosto jiný biorytmus než já a není moc šťastný, když tam jsem přes noc, protože poslední dobou špatně spím a od jedné do tří ráno nejraději pracuju.“
A vídáte se denně?
„Tím, že hodně pracujeme na společných projektech všichni dohromady – provozujeme e-shop, máme studio, pořádáme kurzy, tak téměř ano.“
Vaříte svým mužům?
„Ano, ale méně, než bych chtěla. U nás je hlavní kuchař můj muž. Miluju, když třeba něco upeče a pak nám to s přítelem donese. Máme často společné snídaně, večeře. Když jsme byli nemocní, chodil nám vařit a staral se o nás.“
Pro mnoho lidí je to asi naprosto nepředstavitelná situace…
„Já bych to popsala jako velmi dobře fungující rodinu. Když bydlíte blízko sebe, taky třeba pozvete sourozence na oběd, dáte si kafe, popovídáte si… Jen s tím rozdílem, že tady je i ta romantika a navíc společná práce.“
Blesk Podcast: Polyamorie je o komunikaci. Pomůže i se žárlivostí, říká Fronéma Lark Blesk
Terezu Těžkou můžete mimo jiné vidět v představení Tumor: Polyamor v A studiu Rubín. „To je moje srdcovka, protože v jednom představení jsem spojila vše, co je pro mě důležité. Herectví, téma polyamorie, umění Shibari a otevírání společensky důležitých témat, v tomhle případě téma rakoviny.“
