Pánové, čeká vás velká věc. Kdy a co?

Petr Ryšavý: „Ano, nás čeká, řekl bych, životní věc, takový životní milník. Čeká nás doposud největší koncert Muzikálů naruby, druhého listopadu tohoto roku v O2 universum.“

Pepo, co byste doplnil?

Josef Vágner: „Doplnil bych, že skoro všichni, které tam potřebujeme, už o tom vědí. Tím se chci dostat k tomu, že nám opravdu zbývá posledních pár míst a máme z toho ohromnou radost. Nicméně absolutně hulákáme do světa, že my jsme Muzikály naruby a strašně nás těší, že projekt, který jsme relativně nedávno dali s kluky dohromady, se těší takovému zájmu.“

Honzo, protože jste na to tři, co byste k tomu doplnil vy?

Jan Kopečný: „Máme z toho obrovský respekt, máme z toho samozřejmě i strach. Zároveň se těšíme. Bude to výjimečné. Připravili jsme si spoustu, myslím si, originálních a velkolepých překvapení. Možná budeme mít zase nějaké prvenství, což nás těší. Chceme fanoušky a vůbec lidi, kteří na ten koncert přijdou, odměnit něčím, co si budou pamatovat a co v nich zůstane. A především si vážíme toho, že nám zachovávají takovou věrnost, protože nás v tom prostě nenechali. Máme skoro vyprodáno, takže co víc si přát.“

Pravdou je, že Muzikály naruby jedou. Už jste odehráli řadu koncertů, tak čím bude ten listopadový jiný?

Petr Ryšavý: „Bude to barevné.“

Josef Vágner: „Bude to nadupané.“

Jan Kopečný: „Bude to zatím největší.“

To ovšem pouze Honza řekl, čím to bude jiné, protože barevné a nadupané jistě byly i uplynulé koncerty. Nebo ne?

Josef Vágner: „Bereme jako zásadní úkol, který máme do Universa, protože jsme objeli opravdu celou republiku, objíždíme nadále a vlastně už i Slovensko a je pro nás neuvěřitelně zavazující představit lidem něco nového. Samozřejmě je to o pár písničkách. Primárně si ale uvědomujeme, že ten prostor je něčím úplně jiným, než co jsme zažívali doteď. A budeme se muset srovnávat a vyrovnávat konkurencím nejen u nás, ale i ze světa, které tam vystupovaly. A to s sebou prostě nese jistá pravidla a nutnosti, které se na tom koncertu musí předvést. Řekl jsem podle mě úplně všechno.“

Petr Ryšavý: „Neřekl! Řekl jsi zásadní věc, že je to o pár písničkách. Dobře. Já bych ale chtěl říct, že tenhle koncert je pro nás ten doživotně největší a hlavně nejdelší, protože sice ten koncert bude trvat zhruba dvě hodiny. Nicméně přípravy na něj už trvají zhruba rok. A samotná stavba toho koncertu, montáž a demontáž bude trvat asi osmačtyřicet hodin, co máme zatím v plánu. Takže vstaneme někdy v pátek ráno a pojedeme durch až do neděle, abychom to všechno postavili a pak zase všechno...

Josef Vágner: „Ty budeš vstávat v pátek ráno?“

Petr Ryšavý: „Ano.“

Josef Vágner: „Já nebudu spát ve čtvrtek večer.“

Petr Ryšavý: „Já ne. Já půjdu normálně spát jako normální člověk a pak budu tři dny v O2 Universum zavřený. Budu se klepat, aby všechno klaplo, protože tam máme spoustu technických fórů a spoustu překvapení (nebudu je prozrazovat), která je nutné nazkoušet a připravit. Takže mám z toho, jak říkal Honza, respekt, ale těšíme se strašně moc.“

Jan Kopečný: „Asi ta nejzásadnější informace je, že máme taková překvapení, která se nikde jinde v České republice udělat nedají. Nebo minimálně na místech, kde jsme zatím vystupovali, to prostě nejde. A to nám umožňuje tenhle prostor.“

Josef Vágner: „A když se to povede, tak to překvapí i nás.“

Petr Ryšavý: A když se to nepovede, tak to taky překvapí. A všechny.“

100 truchlících na »propáleném« pohřbu Laufera (†84): Bez hymny a posledního daru

Teď se nemůžu nezeptat, co to bude. Předpokládám, že mi to neprozradíte do detailů, ale naznačíte?

Jan Kopečný: „Nebudeme mít žádné hosty, a přitom jich budeme mít strašně moc.“

Petr Ryšavý: „Budeme mít…“

Jan Kopečný: „Musíš hádanku.“

Petr Ryšavý: „Budeme mít něco, co v O2 Universum ještě nebylo.

Josef Vágner: „A moje hádanka spočívá v tom, že musíte uhodnout, co se mi zrovna honí hlavou.“

A anebo zkrátka přijít v listopadu. Pojďte říct, jak jste se dali dohromady. Muzikály naruby jedou, ale kdo z vás tří k tomu dal impuls?

Jan Kopečný: „To už si nepamatuji, protože jsme u toho pili. Takže už si to nepamatujeme.“

Josef Vágner: „To je kolektivní vina.“

Petr Ryšavý: „Nevím, kdo to začal, ale vím, že já jsem nejvíc trpěl. Během toho mejdanu a následující den ráno a odpoledne, takže já to určitě nebyl.“