„1431 dní... Tak dlouho jsme se neviděli...“ posteskla si jak na instagramu, tak i na facebooku Olga Menzelová, bývalá manželka režiséra Jiřího Menzela. Muže, co je podepsaný pod takovými kultovními snímky jako Ostře sledované vlaky, Vesničko má středisková nebo Postřižiny. „Pořád ještě počítám. Tak, jako jsme oba vždycky počítali, když jsme se nějakou chvíli neviděli. Ale jak je ten čas relativní. Na jednu stranu mi to přijde nekonečně dlouho a na druhou stranu, jako by to bylo včera...“
„Ale Jiřinko, i když nejsi, stále s námi jsi. Není snad dne, kdy by tě někdo z rodiny nepřipomněl,“ vzkázala svému milovanému manželovi, se kterým vychovávala dvě děti, do nebe. Společně se starali o Olžinu prvorozenou dceru Annu Karolínu (15) a jejich společnou dceru Evu Marii (9).
„Nejčastěji vzpomínáme na vtípky a veselé příhody s tebou. A to bys byl rád. Humor byl to, co nás spojovalo a často drželo nad vodou. A i v těch posledních letech, kdys to neměl snadné, byly situace, kterým jsme se smáli. A dost často i sami sobě. A to je to cenné, cos mě mimo mnohé jiné naučil. Hlavně se nebrat vážně! A nahlížet život z té lepší, pozitivnější stránky,“ oceňuje Menzelová, co na sociální síť nasdílela celou řadu posledních společných fotek. Ty však nepůsobí nijak depresivně.
Olga Menzelová: Bojím se, že mě Jirka bude chodit strašit a praští mě přes ruce! Luboš Procházka
Naopak! Jak sama Olga zdůrazňuje: „Je na nich vidět jen láska, láska bez podmínek“. Jiří a Olga žili po vzájemné dohodě svobodné životy, ale starat se o sebe vzájemně nikdy nepřestali, a když Jiří onemocněl, Olga o něj do poslední chvíle láskyplně pečovala. A Jiří, který dlouhou dobu nechtěl děti, nakonec obě dcery velmi miloval. Bez rozdílu. A dobře vycházel i s Aniččiným biologickým otcem Jaroslavem Brabcem. Rodina se pro něj nakonec stala to nejdůležitější v životě.
„Co nám na konci života ostatně zůstane a co je opravdu důležité? Nejsou to případné majetky a cennosti, ale ti nejbližší, kteří nás objímají, drží za ruku a nenechají o samotě. Být pro druhého, když to potřebuje. To, co je skutečné a opravdové, kdy poznáte, jak si na tom v životě stojíte. Blízkost a přítomnost vašich nejbližších, kteří buď jsou, a nebo ne. Měli jsme kliku, že jsme se v životě potkali. Tohle jsi vždycky říkával. Děkujeme, Jiřinko, a někdy zase na shledanou...“ uzavřela vdova jímavě.
