16°C
První měsíce po práci s režisérem Danem Svátkem (48) byla v ordinaci každou chvíli. Alkohol za to ale nemůže! Tereza nazývá celý proces očišťováním se od role, z níž se jí původně – po prvním přečtení scénáře – chtělo zvracet, jak sama řekla. „Doteď chodím na preventivní terapie, na psychosomatickou kliniku. Tam chodím už dlouho, s různýma pauzama,“ svěřila Ramba. „Ale já si myslím, že nejintenzivnější odbobí bylo třeba dva tři měsíce až půl roku po natočení toho filmu,“ doplnila v rozhovoru pro platformu Spotlight.
Problém s návratem
Ramba přiznává, že její problém vracet se z postav do reálného života je dlouhodobý, u Zápisníku alkoholičky byla situace nejhorší. „Mně jde dobře se dostávat do těch postav, ale zjistila jsem, že mnohem větší problém mám dostat se zpátky. Takže už před nějakými deseti lety jsem na tom začala pracovat. A teď mám vybudovaný systém, jak to zvládnout,“ objasnila návštěvy specializované kliniky. „Herectví je v tomhle strašně zvláštní povolání a očišťování se od těch rolí by mělo provázet každou postavu, kterou tvoříte,“ dodala.
Napoprvé odmítla
Nechybělo mnoho a Dan Svátek si pro hlavní roli hledal jinou herečku! Ramba totiž napoprvé práci odmítla a scénář vrátila! „Ano, měla jsem vážnou obavu, že je to ponor moc velký na to, abych ho zvládla ustát,“ přiznává bez vytáček. Proč tedy změnila názor a odpor k materiálu zlomila? „Nakonec jsem zjistila, že se jen bojím, proto jsem roli přijala.“
Autorka předlohy Michaela Duffková (32): Ta, která to peklo prožila... Chlastala ze zoufalství! Do léčebny ji dovezl manžel...
Zápisník alkoholičky vypráví dramatický příběh mladé ženy bojující se závislostí na alkoholu. Hlavní hrdinkou je mladá maminka, která se rozhodla nevzdat, nastoupit léčbu a bojovat se svým démonem i o svou rodinu. Předlohou pro scénář filmu byl úspěšný blog Zápisník alkoholičky, který napsala Michaela Duffková (32), jež si bojem s démony před šesti lety prošla.
„Já jsem abstinující alkoholička, samozřejmě to je nějaká jedna moje poloha. Určitě jsem víc máma, určitě jsem víc žena, ale jako součást mého života je samozřejmě to, že jsem abstinující alkoholička,“ řekla v podcastu Blesku, v němž ji zpovídala Sandra Novotná.
Přijali ji opilou
Do léčby se dostala ve svých 26 letech, kdy vychovávala už tříletou dcerku Isabelku (9). Tehdy jí při nástupu naměřili 2,74 promile! Byla nespokojená se svým životem. Stala se matkou v době, kdy na to nebyla připravená, a nedostudovala tak Vysokou školu ekonomickou. Život v okrajové pražské čtvrti v domě manželových rodičů, s nimiž si moc nerozuměla, v ní vyvolával pocity osamění a zoufalství. Její závislost postupně dostoupala k hranici až 2,5 litru bílého vína denně! Při jednom pádu ze schodů si div nezlomila vaz!
„Byla jsem úplná troska, oteklá, odporná, nechutná... Manžel mě po několikaletém pití z mého rozhodnutí dovedl k příjmové recepci uzavřeného psychiatrického oddělení a zazvonil. Od té doby bylo vše na mně,“ vzpomíná zpětně a dodává, že se závislosti zbavila hned během první léčby. „Začala jsem tím, že jsem dýchala do přístroje měřícího hladinu alkoholu v krvi. Následovaly další týdny, měsíce, roky léčby, terapií. Během nich jsem také začala psát blog Zápisník alkoholičky,“ připomíná vznik otevřeného osobního svědectví o ženském alkoholismu, za něž dostala Magnesiu Literu. Knižně už vydala také Zápisník abstinentky a nyní jí vychází Zápisník nealkoholičky s podtitulem Pět let na suchu. Rovněž založila a provozuje centrum léčby závislostí Alkos.
V životě se dá překonat všechno, člověk k sobě musí být upřímný, vzkazuje ženám závislým na alkoholu Tereza Ramba. Luboš Procházka, Daniel Kristl
Pila zásadně sama a večer
„Nekojila jsem dlouho, tedy mi vlastně nic nebránilo začít tři, čtyři měsíce po porodu pít. Začalo to nenápadně – jedna, dvě skleničky večer...“
„Jednou Ondra přišel z práce, já měla nalitou skleničku, a on mi řekl: Ty piješ sama? Od té chvíle jsem začala alkohol schovávat. A to byla cesta do pekel!“
„Na ‚vypnutí‘ už mi nestačily jedna, dvě skleničky, potřebovala jsem tři, čtyři, láhev…“
„Pila jsem až večer. Vždycky. Až když byl čas. Přes den jsem se starala o malou, pohrála si s ní, dala ji spát, až večer byl čas se napít. Byla jsem schopná vypít za hodinu litr vína.“
„Vím, že to zní hrozně, ale když pijete, dítě jde do pozadí. Na prvním místě je alkohol, pak dlouho nic, a pak teprve začínají nějaké jiné hodnoty.“
„Důležitou roli v nástupu na léčení hrál můj vlastní faktor strachu. Velkého strachu, že mě to zabije, když budu takhle dál pít. A také děs z abstinenčních stavů.“
