„Odchod Vlastimila Harapese znamená konec jedné baletní epochy, ztrátu, jejíž význam již teď pociťujeme,“ píše se na jeho parte. Poslední rozloučení s emeritním sólistou a bývalým šéfem Baletu Národního divadla se bude konat na jeho domovské scéně, tedy v Národním divadle. Dojde k němu v pondělí 27. května 2024 ve 12:00 na jevišti této nádherné historické budovy. Zde se s ním rozloučí jak jeho kolegové ze zlaté kapličky, tak i jeho fanoušci - divadlo totiž bude pro veřejnost otevřeno od 11:20, aby zde smuteční hosté mohli položit květiny a poklonit se u rakve.
A proč právě zde? To je jednoduché. Vlastimil Harapes, laureát Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet, nositel titulů zasloužilý a národní umělec i řady dalších ocenění, patří totiž mezi legendy Národního divadla. Třebaže působil v jiných uměleckých žánrech jako herec, zpěvák, moderátor a taneční pedagog, jeho jméno je trvalým synonymem tamního baletu. Po právu v letech 1984–1986 zvítězil v televizní divácké soutěži o nejlepšího tanečníka roku, v roce 1985 byl mezi všemi soutěžními obory absolutním vítězem.
Zemřel Vlastimil Harapes (†77): Jak vzpomínal na slavný film Panna a Netvor? Tereza Kühnelová, Petr Soukup
„Jako tanečník oplýval pohybovou elegancí, vytříbenou kulturou, muzikalitou projevu i hereckou suverenitou, oslňoval technickou bravurou s klidnou a neokázalou jistotou. Svým tanečním mistrovstvím a charismatickým jevištním projevem se trvale zapsal do srdcí několika diváckých generací. Díky velké šíři uměleckého záběru a talentu přispěl k popularizaci oboru, nejen za to mu patří velké poděkování,“ pokračuje text parte zveřejněného Národním divadlem.
Ve smutečním oznámení, co je v podstatě i aktualizovaným životopisem s působivými snímky z jeho působení na prknech, co znamenají svět, se také píše, že „jeho umělecký zájem zahrnoval jak balet, tak filmové, později divadelní herectví. Z propojení vysoké baletní stylizace a civilního hereckého projevu si postupně vytvořil svůj osobitý interpretační styl, který se proměňoval podle stylu inscenace a její obsahové výpovědi. Stal se úspěšným filmovým a divadelním hercem.“
Jak o něm řekl dnes již zesnulý režisér Petr Weigl (†79): „Ve všech jeho rolích se projevovala sugestivní žízeň po životě, hledání nepoznaného, víra v to, že kdesi, v čemsi je něco, za co stojí žít a život oslavovat.“ A s tím rozhodně nelze nesouhlasit...
