18°C
Spolu s vaší manželkou Evou Hruškovou máte představení Popelka a zloun. Opravdu vás mají lidé zafixovaného převážně ze záporných rolí?
„Měl jsem v herecké dráze období, kdy jsem hodně hrál muže na šikmé ploše, a dodnes platí, že si lidé herce s jeho postavami propojují. Hraji je rád, hledám v jejich charakterech vždy něco pozitivního, ale je pravda, že mě to dostává do různých situací. Třeba když v televizi běžela jedna inscenace, kde jsem hrál takového grázla. Druhý den jsme byli na zájezdu v Olomouci, šli jsme po představení na večeři, do restaurace vešla nějaká dáma, podívala se na mne a říká – tebe když vidím, tak si musím odplivnout.“
Záviděl jste kolegům, kteří dostávali role playboyů?
„Ani bych neřekl. Měl jsem pestré role – to musím čtyřikrát zaťukat, protože čtyřka je moje šťastné číslo.“
Chtěl jste být hercem odjakživa?
„Do divadla jsem se zakoukal už v dětských letech, tatínek byl vášnivý ochotník. Hráli i s mojí maminkou, měli soubor v Praze na Letné u Belvederu. A doma tatínek mně a mé sestře Martě každou neděli dopoledne hrál loutkové divadlo. Asi tam někde to vzniklo. A pak byl ještě jeden moment – můj strýček, který se jmenoval také Jan Přeučil, byl majitelem kina Bruska v Dejvicích, kde jsme bydleli, často mě zval na představení. Tam jsem poprvé viděl film, který mě očaroval – Laurel a Hardy v cizinecké legii. Do dramatického kroužku jsem pak začal chodit na střední škole.“
Na DAMU jste se ale prý dostával složitě…
„Nejdřív jsem musel do ČKD Stalingrad jako dřevomodelář. Já byl v jedné dílně, ve vedlejší se jako elektromontér učil Karel Gott. Byli jsme kamarádi. Pak jsem si podal první přihlášku na DAMU, přijali mě do ročníku, kde byli Honza Kačer, Nina Divíšková a další, ale bylo mi řečeno, že nemám v pořádku své rodinné záležitosti a že nenastoupím. Takže jsem šel zpátky do ČKD, kde jsem pracoval ve slévárně jako údržbář. Zkusil jsem to znovu za rok, v roce 1956, a to už mě vzali. Tím se mi otevřel nový svět.“
Rodinné záležitosti znamenaly vašeho tatínka Františka?
„Ano. Tatínek byl ohromná osobnost. Přítel Jana Masaryka, dopisoval si i s Winstonem Churchillem. Byl poslancem za Československou stranu národně socialistickou a pamatuji si, jak mi v prosinci roku 1949 povídal, jak je kolem něj horko. Pak v půl páté ráno vtrhlo do našeho bytu asi dvanáct chlapů a tatínka odvedli. Pak byl souzený v procesu s Miladou Horákovou. Když vyhlašovali rozsudky a táta dostal doživotí, objímali jsme se radostí a štěstím, že nedostal trest smrti.“
Kolik let strávil ve vězení?
„Byl pět let v Ruzyni, pět let na Mírově, pět let v Leopoldově a asi dva a půl roku ve Valdicích. Jednou za čtrnáct dní nám psal dopisy a v těch nás vychovával. Když jsme za ním jezdili, mluvili jsme s ním jen přes sklo s mřížemi, za tátou stál bachař a směli jsme mluvit jen o rodinných záležitostech. Maminka to nevydržela, zemřela ve svých 49 letech. Nátlak na ni byl tak šílený, že se psychicky úplně rozložila. Pak tátu pustili na podmínku.“
Jan Přeučil: Kam vždycky zamíří na dovolené v zahraničí? Petr Macek
Vaše nejdelší herecká etapa byla v Divadle Na zábradlí, kdo vás do něj přivedl?
„Na Zábradlí jsem byl třiatřicet let! Nastupoval jsem tam v roce 1960, to jsem byl ještě huňatý, černovlasý kluk. (smích) Měl jsem více zajímavých nabídek, tak jsem šel za svým panem profesorem Radovanem Lukavským, který mi řekl, ať to tady zkusím. 1. června 1960 jsem podepisoval smlouvu s nástupním platem čtyři sta Kč.“
Dokonce jste se tam stal šéfem činohry.
„Ano, když emigroval Jaroslav Gillar, tak za mnou přišel ředitel Vodička, že jsem tam jako herec nejdéle, tak jsem několik let vedl činohru. Snažil jsem se, abych vrátil atmosféru šedesátých let, v souboru byli tenkrát Jirka Bartoška, Pavel Zedníček, Karel Heřmánek a další. Vzpomínám na to rád.“
Natočil jste asi sto osmdesát filmů, na které vzpomínáte nejraději?
„Třeba Dobří holubi se vracejí. To byl poslední film Vladimíra Menšíka. Láďa byl bezvadný, překypoval energií a humorem. Jezdili jsme společně na Barrandov takovým autobuskem, který po celé Praze sbíral herce, a on celou cestu povídal a povídal a povídal. Párkrát jsme se potkali i v nemocnici. Když se pak dělali postsynchrony na Dobré holuby, Láďa přišel s takovým igelitovým pytlíkem, kde měl injekce, a říkal – Kluci, kdo mi to píchnete, já vůbec nemůžu dejchat. Jeho odchod byl velice smutný.“
Dobré holuby režíroval Dušan Klein, s tím jste hodně točil.
„Rád vzpomínám na Básníky, kde jsem hrál profesora anatomie. Když jsem přišel domů a ukázal své první ženě Štěpánce Haničincové svůj dvoustránkový monolog plný latinských výrazů, divila se, jak se ho chci naučit. Já, který jsem měl gymnázium pro pracující, kde se latina učila pouze okrajově.“
Ale naučil jste se!
„Učil jsem se to čtrnáct dní denně! Na místě mi pak představili profesora, který mi na kostře ukázal, k čemu který výraz patří. Když se točilo, bylo na místě v posluchárně asi čtyřista studentů medicíny, zvědaví, jestli to natočím. Čtyřminutový záběr bez střihu. Povedlo se to napodruhé, a když jsem skončil, všichni ti studenti vstali a zatleskali mi.“
Zmínil jste vaši ženu Štěpánku, ale ona nebyla první, před ní jste byl přece krátce ženatý ještě jednou.
„To bylo na vojně v šedesátých letech. Každé ráno jsem tam musel chodit na poštu vyzvednout svazek Rudého práva a nesl ho zpět do kasáren. A na silnici jsem potkával takovou černovlasou dívku. Byl jsem sám, nikoho jsem neměl, táta byl zavřený, sestra vdaná, maminka zemřela. Tak jsem jednou, když jsem s touto Mirkou seděl na víně, řekl: 'Co kdybychom se vzali?' A ano, že to by byla šťastná. A já si už vzadu říkal, prokristapána, co jsem to řekl! Bylo to takové čtyřleté manželství na zkoušku. Pak jsem v televizi poznal Štěpánku, se kterou jsem prožil dvacet let. Letos to bude pětadvacet let, co odešla.“
A poté jste se oženil ještě jednou…
„Měl jsem ohromné štěstí, že jsem ve vrcholném věku potkal nádhernou dámu a po všech stránkách ohromnou ženu Evičku Hruškovou. V dubnu to bude dvacet let, co jsme si nasadili prstýnky...“
Jak vznikal rozhovor
Jan Přeučil je herecký bard a gentleman každým coulem. I při návštěvě naší redakce platilo, že jakmile promluvil svým charakteristickým znělým hlasem, každý se otočil. A nedávná operace, kdy mu voperovali kardiostimulátor, jeho energii ještě znásobila. Dál hraje, a dokonce každé tři neděle cestuje do Banské Bystrice, kde učí herectví na Akademii umění.
