Jaké to je sdílet domácnost se třemi muži?

„Myslím, že když se na to příliš neupozorňuje, tak se to žije nějak automaticky. Vlastně si někdy i užívám, že jsem ta jediná žena v domácnosti. Mnohdy si užívám i to, že se na mě vlastně ti malí kluci učí, jak s těma ženama nakládat, a myslím, že to je to nejdůležitější. Dát jim metodu co ano, co ne. Co je správně a co už není. Já vlastně nikdy nepřemýšlela nad tím, jestli mít doma dva syny a manžela je nějaká zátěž. Přijde mi to absolutně organický.“

A ovlivňuje vás to nějak?

„Kluci si žijou ryze v mužském světě a nechávají mě v tom ženském, takže tam je to, myslím, v pořádku.“

Starají se o vás tedy jako o princeznu?

„To bych úplně neřekla. Já si spíš připadám jako královna, která občas musí dát ty rozkazy. S manželem si to střídáme. Docela lehkým signálem si vzájemně předáváme žezlo toho přísnýho, aby to bylo vyvážený.“