Jak se vám tu žije?

„Monako je tak malé, že se tu všichni známe, žijeme zde trochu jako na vesnici. Ale já to tady miluju! Když se chováte slušně, policajti s vámi jednají jako s vlastní rodinou. Například minulé léto holky sjížděly na skateboardu od kasina do přístavu a hned mi volali, ať toho děvčata nechají, protože je to nebezpečné. Jednou jsme zase slavili narozeniny na pláži, kamarád trošku přebral a usnul v květináči. A nad ránem mi policajti volají: Paní Kollerová, víte, že váš kamarád tady spí v truhlíku?“

Co jste jim na to řekla?

 „Ježíšmarjá, pardon, hned pro něj zajedu, vyhrkla jsem, ale když podle hlasu uhodli, že jsem se asi také trochu napila, říkali: Nikam nejezděte, my vám ho radši přivezem. Bezpečí je tu střežené pod kamerami. Kamarádka ztratila značkové brýle, zašly jsme na policii, koukly na kamery a brýle se našly. Necháte peněženku na lavičce a lidi ji odnesou na policii, která mi také trpělivě nosí platební kartu domů, když ji holky někde zapomenou. Myslím, že Monako je jedno z mála míst na světě, kde se lidé cítí opravdu bezpečně, a to je kvalita, kterou si tu ceníme všichni.“