Markét, máte jednu velkou novinku a tou je do světa nedávno vypuštěný hit Když lásku mám s Markétou Schimmerovou. Je to tak?
„Je to tak. Nevím, jestli je to hit, ale my doufáme, že bude. Mám z toho obrovskou radost. Jednak z našeho spojení s Markétou, protože my se alternujeme ve všech muzikálech v Divadle Lucie Bílé. Tam jsme se spolu i seznámily. I když já o ní věděla už mnohem dřív, že existuje a že je neuvěřitelně šikovná. Hrozně mě ale ohromila svou bezprostředností a nakažlivým humorem. Když se s někým alternujete, potkáváte se v divadle vždycky dva měsíce, když se zkouší. Pak najedou, jako když utne, a ten člověk vám začne chybět. Takže jsme vymyslely tenhle singl, abychom měly důvod potkávat se častěji. A možná že uděláme ještě něco dalšího.“
Psala jste tu písničku?
„Ano, napsala jsem hudbu společně se svým kamarádem, výborným klavíristou, skladatelem a textařem Václavem Tobrmanem.“
A text je od koho?
„Taky od pana Václava. On je prostě multitalentovaný“.
Co byste si pro tu písničku přála? Stanovila jste si nějakou metu, která by vás potěšila a uspokojila?
„Nedělala jsem to asi s žádnou ambicí, aby plnila první příčky hitparád nebo aby se něco stalo. Chtěla jsem napsat hezkou písničku o lásce, která bude lidi spojovat, protože si myslím, že teď je spousta věcí, které lidi rozdělují. Ať už je to politický názor, nebo různé další. Cítila jsem, a bude to možná znít jako klišé, ale já to tak opravdu mám, že jediné, co nás spojuje, je láska. Protože všichni po ní toužíme.
Když jste rozbíhala svou kariéru, lidi vás registrovali skrze tři písmena L B P aneb Little Black Peggy. Teď se prezentujete jako Maky. Kde berete inspiraci pro umělecká jména?
„Víte co? Já jsem nepoučitelná. S jednou zkratkou to nevyšlo, tak jsem se vrhla do další. Ne, vážně. Maky mi říkají všichni odjakživa. Během covidu, což nebylo úplně šťastné období, jsem vyšla ven s novým projektem Maky. V rámci něj dělám elektropop a je to hodně moderní. Dělala jsem na tom společně s Lukášem Chromkem, mým partnerem Zbyňkem Raušerem a myslím si, že se povedl opravdu úžasný projekt, na který jsem byla pyšná. Bohužel ale během covidu to nikoho moc nezajímalo. To říkám absolutně na rovinu. Prostě to tak ale vzešlo, že jméno Maky bude asi lepší. Hlavně když jedu zpívat do zahraničí, což jezdím se symfonickým orchestrem hodně často, nikdo neumí říct Markéta Poulíčková. Na plakátech to bez háčků a čárek taky vypadá blbě. Tak jsem si říkala, že Maky bude lepší a normálně Maky funguje.“
Proč nefungovala L B P? Kdy jste dospěla do fáze, že jste si řekla, že L B P opustíte?
„Takhle to vůbec nebylo. L B P byl projekt a produkt, kterému jsem propůjčila hlas a tvář a jehož majitelem byl Petr Chmela. Takže bylo absolutně logické, že když se naše cesty rozešly, ten projekt umřel s tím.“
Chybí vám L B P někdy? Říká vám tak ještě někdo?
„Neříká, nechybí mi to. Určitě to pro mě byla dobrá škola, protože jsem opravdu velice usilovně a tvrdě pracovala. Ráda na to vzpomínám. Některé písničky se mi moc líbí. Byla jsem ale osmnáctiletá mladá a značně naivní holka. Ještě jsem úplně nevěděla, co bych v životě chtěla dělat, a myslím, že se to na tom dost odráželo.“
Kromě sólo kariéry účinkujete v muzikálech. Váš nejnovější se jmenuje Maminy. Jak se v nich cítíte?
„Moc dobře. Akorát jsem jedna z mála, myslím, že jsme tam tři společně s Katkou Pechovou a Ivou Pazderkovou, které nemáme žádnou zkušenost s mateřstvím. Takže zkoušení bylo poměrně náročné. Vyzpovídala jsem ale všechny kamarádky v okolí, dostala jsem knížky typu hypnoporod a podobně. Což tedy upřímně, nemusela jsem vědět úplně všechno.“
Pročetla jste je?
„Jenom jsem to tak prolistovala. Vím asi, co mě čeká. Myslím nicméně, že se na to asi nedá připravit. Snažila jsme se ale ty věci, které mi kamarádky říkaly, a různé historky, které zažívaly, do toho lehce dát. Abych trošku věděla, o čem to je. Musím říct, že hraji postavu Amy, což je prvorodička. Prozradím, že na jevišti i porodím. Je to zajímavé a myslím si, že i hodně vtipné, protože lidé odcházejí strašně spokojení s úsměvem na tváři. A překvapivě se baví i pánské publikum. Což je pro nás asi to největší překvapení, jelikož jsme si mysleli, že to bude ryze ženská záležitost.“
Když pomineme přípravu na divadelní roli, co příprava na mateřskou roli v osobním životě? Už se na to připravujete a už byste si ji přála?
„Víte co, jsou věci, které se nedají prostě naplánovat. My jsme si mysleli, že ano. Ne, nedají. Není žádným tajemstvím, že my bychom rádi miminko, ale zatím prostě to nějak není. Tak uvidíme, kdy se to podaří.“
