„Osud vynikající světové pěvkyně a herečky je pro nás obrazem osudu české kultury, jejíž talenty se často uplatňovaly v zahraničí, neboť doma neměly dosti svobody. Poslední tři desetiletí kariéry Soni Červené se odehrávala již ve svobodném Česku i svobodném Národním divadle. Přivedla do ND renomovaného amerického režiséra Roberta Wilsona. Uspěla i v operní inscenaci o umučeném knězi Toufarovi. Soňa je pro nás mementem, jak je důležité mít nejenom talent, ale i otevřenou společnost, ve které byla šťastná,“ uvedl ředitel Národního divadla Jan Burian.

Přestože zesnula v požehnaném věku, pro českou kulturní scénu je to obrovská ztráta. Operní zpěvačka Soňa Červená prožila život plný mnoha dramatických zvratů.

Byla skutečnou hvězdou. Dcera známého prvorepublikového kabaretiéra, co hrála s Janem Werichem či Vlastou Burianem, po emigraci v roce 1962 zpívala v operách v západním Německu i v USA a přátelila se s Lucianem Pavarottim. Na čtyřech kontinentech ztvárnila přes 110 operních rolí a spolupracovala s režiséry a dirigenty těch nejzvučnějších jmen. Celosvětovou slávu jí přinesla role Bizetovy Carmen, kterou zpívala po celém světě a nahrála na gramofonové desky. A hrála i po svém návratu do rodné země v roce 1989.

Soňa Červená, dcera známého spisovatele a kabaretiéra Jiřího Červeného, jejímž pradědečkem byl proslulý královéhradecký výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů Václav František Červený, se narodila v roce 1925 v Praze. Začínala v Osvobozeném a v karlínském divadle, zahrála si také ve filmu, třeba v komedii Poslední mohykán s Jaroslavem Marvanem, natáčela LP, koncertovala s orchestrem Karla Vlacha a také soukromě studovala. V klasickém zpěvu se vzdělávala u profesora Roberta Rosnera, v herectví u Lydie Wegenerové.

Po únoru 1948 ale byla její rodina prohlášena za nepřátelskou komunistickému režimu. Její manžel, majitel továrny na výrobu čokolády, utekl ilegálně přes hranice, protože byl takzvaným třídním nepřítelem. Její matka zemřela za nevyjasněných okolností po policejním výslechu. V roce 1951 Červená odešla na sedm let do angažmá v brněnské opeře k šéfovi Zdeňku Chalabalovi, z Brna se pak v roce 1958 přesunula do Berlína, do Berlínské státní opery. Tam byla v angažmá až do své emigrace v lednu 1962, do tehdejšího západního Německa.

VIDEO: Návrhářka Liběna Rochová: Soňa Červená je moje vzdálená příbuzná!

Video
délka: 01:54.44
Video se připravuje ...

Návrhářka Liběna Rochová: Soňa Červená je moje vzdálená příbuzná! Hana Hoschlová, Lukáš Červený

Domovskou scénou se pěvkyni stala opera ve Frankfurtu nad Mohanem, odkud vedla její kariéra na většinu významných evropských a zámořských operních scén a festivalů. Účinkovala v milánské La Scale, v pařížské Velké opeře, v Barceloně, na festivalech v Glyndebournu, Wexfordu či Edinburghu i na řadě amerických pódií. Celkem 11 sezon zpívala v opeře v San Francisku, sedmkrát se objevila v Bayreuthu. Po uzavření operní dráhy působila od roku 1989 v činoherním divadle Thalia v Hamburku, spolupracovala i s hudebníky Tomem Waitsem či Lou Reedem.

Na prknech pražského Národního divadla poprvé stanula v roce 2002, hrála i v hradeckém Klicperově divadle či v Divadle Kolowrat. Pěvkyně, jež se objevila kupříkladu i ve filmu Pupendo, je jednou z osobností, kterým justice v roce 2010 vyhověla ve věci vymazání ze seznamu spolupracovníků StB. Ta na Červenou vedla osobní svazek od padesátých let, figurovala v něm pod krycím jménem Fialová. Podle některých pramenů se ji ke spolupráci bezvýsledně snažila získat i východoněmecká Stasi. To ale Červená popřela, opakovaně uvedla, že emigrovala právě kvůli nátlaku StB.

Za mimořádný přínos divadelnímu umění převzala Červená v roce 2005 zvláštní cenu Thálie, v roce 2009 získala cenu Alfréda Radoka či v roce 2011 medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění). V roce 2013 dostala medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění. U příležitosti jejích devadesátin jí v roce 2015 tehdejší ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) udělil titul Dáma české kultury. V červnu 2018 získala Červená osvědčení o pojmenování planetky č. 26897, která nyní nese jméno Červená.

Kromě činohry a opery se Červená věnovala také překládání a psala knihy - je autorkou vzpomínkových románů Stýskání zakázánoStýskání zažehnáno a publikace Můj Václav, v níž sleduje život svého pradědečka a jeho firmu v Hradci Králové. Není tedy pochyb, že po tak činorodé umělkyni, která si vždy zachovávala graciéznost, eleganci a neskutečný styl, zbude na české kulturní scéně obrovská díra.

Fotogalerie
31 fotografií