„Uršula byla mou první divadelní partnerkou. Potkali jsme se v Kadani v Kladivadle, přesídlili společně do Ústí nad Labem a časem se oba ocitli v Praze. Byla manželkou našeho společného divadelního šéfa Pavla Fialy a na léta s těmito lidmi a na to zvláštní a nenapodobitelné divadlo se prostě nedá zapomenout. S Uršulou byla vždycky legrace a platí to i dnes.“

Přání: „Pepo, buď takový, jako jsi, protože před tebou si musí každý sednout na zadek.“

„Jana v roli královny mi byla léta partnerkou ve hře S Pydlou v zádech a nikdy na tu dobu nezapomenu. My jsme nehráli divadlo, my si vlastně pořád hráli a těšili se na tu nekonečnou řadu vzájemných překvapení. Potkávali jsme se často, nejen na jevišti, ale i před kamerou a vždycky to byla paráda.“

„Hledali jsme představitelku kněžny do Lucerny podle Aloise Jiráska. Večer sedím u televize a na obrazovce Pavlínka vypráví o tom, jak nechá kumštu a otevře si mandl. Nedalo práci ji přemluvit. Diváci její kněžnu milovali, ráda se nechala na jevišti ‚odbourávat‘ a pro mne byly takové chvíle nefalšovanou živou vodou.“

„Ivě jsme nabídli spolupráci na našem představení Lucerny a angažovali ji jako výtvarnici kostýmů. Ovšem ona se najednou ocitla na jevišti v roli Kláskové a už to tak zůstalo. Spolupráce s ní byla radost, nic pro ni nebyl problém, přinesla a darovala představení kus svého světa a komediantského nadšení.“

Přání: „Pepovi přeji, aby dobře viděl, slyšel, chodil a měl se pořád čemu smát. A aby smích posílal dál, jako to dělal dosud. Protože doba smíchu moc nepřeje. Mám ho ráda, ale to on ví.“

„Museli jsme si na sebe zvykat. Ona, hvězda Hudebního divadla Karlín, má hostovat na malém semaforském jevišťátku! Ale hra Taneční hodiny podle Bohumila Hrabala a v režii Evžena Sokolovského nás dala dohromady. Mě na ní bavila urputnost a přesvědčení o své pravdě. Vzpomínám, jak jednou po jedné vášnivé debatě, ještě před tím, než opustila místnost, řekla Evženu Sokolovskému: „Víte co? Tak si to režírujte sám!“

Přání: „Můj milý Pepíčku, několik dní sedím a přemýšlím, co ti k tak významnému výročí popřát. Hlavně v této neblahé, prapodivné době. Byla by toho spousta, ale nezačnu přáním, ale velkými díky za úžasné roky, kdy jsi mi dovolil stát vedle tebe na prknech, které znamenají svět a pro tebe život! Ke všemu, co tě čeká, volám: Zlom vaz! Ať je toho tuze moc a věřím, že ruku v ruce s tvou milovanou Jájou se ti všechna – i ta nejtajnější přání – splní. Objímám vás oba a přeju hodně štěstí a radosti i všem, které máš rád. Bez nich by to nešlo.“

„Markétka s námi hraje už spoustu let. Začínala jako královna v představení S Pydlou v zádech. Vstoupit do hry, která je na repertoáru už od roku 1981, opravdu není snadné. Dopadlo to výborně, Markéta do naší rodiny skvěle zapadla a je na ni absolutní spolehnutí. Typická je pro ni věta: „Neboj, zvládnu to!“

Přání: „Přeji pevné zdraví a nervy.“

„S Dášou jsme se potkali na natáčení seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka a já ji pozval do naší skupiny v Semaforu, kde excelovala v komedii Má hlava je včelín. Byla skvělá. Jednou odpoledne mi volala: Co budeme dělat? Mám nohu v sádře. Já na to: Večer je Včelín a je vyprodáno! A Dáša: No co bychom dělali? Budeme hrát, vždyť jsme herci. A tak jsme hráli.“

„Jája je důkazem, že zázraky se dějí. Poznali jsme se na natáčení seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka před čtyřiceti lety a já pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem měl takové štěstí. Vzala do rukou kormidlo naší Divadelní společnosti Josefa Dvořáka a dokázala neskutečné. Bez koruny dotací, bez vlastní divadelní střechy žijeme, hrajeme a baví nás to. Všechno je na ní a ona nenaříká, nezmatkuje a stará se o nás skvěle. Jájo, děkuji.“

Přání: „Přála bych ti, abys ještě natočil krásnou pohádku, ve které by sis zahrál milého, laskavého a trochu popleteného vodníka, tak, jak to umíš jenom ty. A velký pytlík sněhových pusinek.“

„Získal jsem kupu medailí a řadu pohárů na tenisových turnajích. Tenis je totiž mojí vášní a mezi tenisty mám daleko víc přátel než mezi herci. Ale živí mě herectví a to je můj život, nicméně Thálii jsem nedostal ani jednou, nikdy jsem ani nebyl nominován. Proto jsem s radostí a úctou přijal státní vyznamenání od pana prezidenta. Je totiž za herectví.“

VIDEO: Josef Dvořák: Smrt jeho první lásky ho dohnala k pokusu o sebevraždu

Fotogalerie

29 fotografií

Dagmar Havlová

Autor: foto CNC - Pavel Machan