Vzpomínáte na Vánoce doma v Ostravě? Vy jako malá holka, máma i táta muzikanti…

Hodně jsme doma zpívali, hlavně koledy. Ale nejvíc se mi vybaví, jak na stromečku lákavě visely figurky z čokoládové kolekce – a my jsme si s bráchou plánovali, co si utrhneme dnes a co zítra. Ona čokoláda byla v té době pro děti vcelku vzácná, a tak to pro nás byla atrakce. Taky si pamatuji, že v té době se vůbec nedala koupit mléčná čokoláda – všechny ty figurky byly z hořké čokolády a prázdné, neplněné. Ale chutnaly nám moc.

Nehádali jste se o ně?

Kdepak, my jsme se spolu neškorpili. Už proto, že brácha byl mladší, to by si netroufl. A upřímně řečeno, já to mlsala hlavně proto, že to bylo vzácné. Jinak jsem na sladké nebyla.

Mívali jste pravý stromeček?

Samozřejmě. Táta vždycky přinesl pěkně velký. Býval to poctivý smrček nebo jedlička.

Vaše maminka byla dobrá zpěvačka. Byla i dobrá kuchařka?

Výborná. Už jako svatební dar dostala od babičky slavnou prvorepublikovou kuchařku od Marie Sandtnerové. A postupně se zdokonalovala a zdokonalovala, až byla úplně nedostižná. Třeba každý víkend nám podle »Sandtnerky« dělala jiný dort – a že jich v té kuchařce bylo požehnaně. Abychom je všechny vyzkoušeli. Teda, nebyly to dorty, ale dortíky, žádná kola od vozu, ale stejně to byl zážitek.