Kdy si v životě říkáte, že jste šťastná?

To je těžká otázka… Určitě mám spoustu důvodů k tomu být šťastná, jen to možná neříkám nahlas. Mám skvělého chlapa a bezvadného syna, to je pro mě nejdůležitější. Mám práci, kterou jsem si vysnila, že budu dělat, ačkoli mí rodiče s touto profesí neměli nic společného. Jsem vděčný, přímý a věrný člověk. Nejen manželovi, ale i známým a přátelům, lidem, se kterými spolupracuji. Teď si ale vzpomínám na jeden okamžik – když jsem poprvé stála v New Yorku na Times Square. To je neopakovatelný zážitek. Když tam stojíte podruhé, potřetí, tak to okouzlení už nezažijete.

Máte i nějaké kamarády od školky, jak to tak někdy bývá?

Od školy. A to jsem těch škol díky vrcholovému sportu vystřídala docela dost. To tehdy bylo jako na vojně – zaveleli, a kde byl zimní stadion, tam se chodilo do školy. Takhle to měli všichni sportovci. Chodila jsem na Prosek, pak na Strossmayerovo náměstí a na Smíchov. Vždy to byly školy blízko zimáku.

Daly vám děti v nové třídě pocítit, že jste cizí?

Ne, neměla jsem problém, tak to prostě chodilo, tak to měli všichni sportovci.

Dočtěte zadarmo celý článek
Pokračovat ve čtení snadno můžete po registraci do Mého Blesku.
  • Registrace do Mého Blesku je zcela zdarma.
  • Získáte přístup k veškerému obsahu Blesku.
  • Užijete si soutěže o ceny, slevy a exkluzivní výhody.
Chci číst dále