To není úplně běžné, že by se modelky stávaly autorkami. Přispěla k tomu i pandemie?
Byla rozhodně jedním z hlavních důvodů, proč jsem se do psaní vrhla a pokořila tenhle svůj osobní Mount Everest. Když už jsem po těch x měsících v karanténě měla perfektně seřazený šatník i botník, všechny fotky na dvakrát roztříděné, dostaly se mi do ruky mé staré deníky a zápisky o všem možném. Jsem ten typ, který když dostane nápad, je schopen si ho zapsat kamkoli, třeba i na kus vytrženého papíru, na ubrousek v restauraci, do telefonu…
Jak už jsem nevěděla co se sebou, lockdownové večery byly zatraceně dlouhé, začala jsem i tohle všechno kompletovat a dávat tomu nějaký systém a řád. Běželo mi u toho hlavou, že by bylo super, kdyby to třeba někdy v budoucnu vyšlo knižně. O tomhle všem, o mých zážitcích, zkušenostech, cestách… A věřte tomu nebo ne, asi do tří týdnů mi zazvonil telefon a volal mi do té doby naprosto neznámý nakladatel, jestli bych prý nechtěla napsat knížku. Říkala jsem si, že to je teda zatraceně rychlý, jak ten myšlenkový magnetismus funguje. Chvíli jsem váhala, pak jsem to začala dávat dohromady a za půl roku už jsem odevzdávala rukopis.
Na paměti jste ale přece jen ještě dost mladá.
Přesně tak, a proto to nejsou paměti, ani biografie. Je to
