Jedna čtenářka vaší knihy Jak přežít svého muže napsala: Erotické motivy a vulgárnější jazyk už dneska nikoho nepřekvapí, ale »prcin, kundiček, buchtiček a frndiček« je zde skutečně hojně, možná až příliš. Vám to příliš nepřijde?

(směje se) „Vůbec nevím. Už jsem od té knížky tak daleko, že kdybych si ji teď přečetla, tak mě to možná až zaskočí. Ale v tu chvíli ty postavy nějak mluvily a žily a nikdo mi tehdy neřekl, že je to moc. V nakladatelství byli spokojeni. Ale je to o citlivosti čtenářů. Někteří to zavřou s tím, že tohle fakt ne, a pak jsou ti, co řeknou: Mohlo by toho tam být méně, ale bavilo mě to. A pak jsou ti, co milují erotické scény a zblajznou to. Já jsem to psala tak, jak jsem to cítila. Je ale pravda, že mi kamarádky říkaly: Ty jo, to je fakt hustý. A já: Jak jako hustý? Jako jak jsem to jinak měla napsat? To se tak nepíše? Je to prostě otevřený. Věci se nazývají tak, jak se ději. Ale ta kniha je hlavně o lásce a ženském přátelství.“

Působíte jako křehká víla. Vůbec mi k vám ta sprostá slova z knihy nesedí.

„Já jsem sprosťačka. Strukturou jsem vnitřně úplně jiná, než jak vypadám, čímž lidi matu. Mám v sobě křehkost i citlivost, umím být elegantní, ale zároveň umím být tvrdá, sprostá a velmi přísná.“

V jaké situaci jste taková?

„Třeba když si o mně někdo myslí, že jsem cukrová vata, a snaží se si mě namotávat. Ale to má smůlu. Vidím to a nejsem hloupá. Umím si tyto věci uhlídat.“