Můžete vzpomenout na ten okamžik, kdy jste si začali tykat?

„Stalo se to při natáčení Návštěvníků roku 1983, když jsme v pramičce byli v prostředku rybníka a na signál jsme měli tu loďku obrátit, spadnout do vody a doplavat ke břehu.“

To byl kaskadérský kousek.

„No tak u filmu se většinou zima točí v létě a léto v zimě. Tady se léto točilo na podzim a ten den byla příšerná zima. Štáb byl nachystaný na břehu s dekami a prošívanými bundami a my jsme čekali na loďce. Všichni si pana Brodského vážili a považovali si za čest si s ním vykat. Já jsem si s ním také vykal, ale jen do chvíle, než jsme zahučeli do té studené vody.“

Co se stalo pak?

„Pak jsme v té ledárně plavali ke břehu a měli jsme co dělat, abychom neumrzli. V tu chvíli pan Brodský na mě otočil hlavu a řekl: Myslím, že tohle je možná poslední šance, kdy si můžeme začít tykat.“

Jak jste na to reagoval?

„Krásnější nabídku tykání už jsem asi nikdy nedostal. Pro mě byl velký zážitek jenom sedět a poslouchat ho a památné byly jeho hovory s Josefem Bláhou.“