*Marku, byl jste fanoušek Karla Gotta?

„Jsem přesvědčený, že každé nemluvně, které se v Česku narodí, se rovnou rodí jako fanoušek Karla Gotta! (smích) A já nebyl výjimka. Nemusíte být přímo milovník jeho písniček, ale určitě jich budete celou řadu znát. Je to ikona a naše národní bohatství. Má okolo sebe totiž takovou auru. Měl jsem možnost ho pak sledovat i během Slavíků, když jsem se jich už osobně účastnil, a obdivoval jsem, že má vždycky co říci, ví, jak zareagovat… Pro mě to bylo velkou inspirací k tomu učit se třeba i to, jak vystupovat na veřejnosti. Do té doby jsem spíš spontánně říkal, co mě zrovna napadlo.“

*Je nějaká jeho písnička, která je vám opravdu blízká?

„Nedokážu vybrat jednu, ale když jsem asi před deseti lety začínal se svými koncerty, zařadil jsem si do playlistu Trezor. Přišla mi taková veselá a textově pozitivní. Tak vlastně začal můj vztah k jeho tvorbě.“(smích)

*Měl Karel někdy šanci vaši verzi Trezoru slyšet?

„Jsem přesvědčený, že ne, a jsem tomu rád! (smích) S Karlem se totiž pěvecky rovnat nedá. O to víc si vážím, že jsme spolu dali dohromady písničku Ta pravá, kterou jsem pro něj napsal, a že jsem mohl vidět, jak pracuje. Je něco jiného poslouchat o něm řadu historek a pak najednou být v realitě jeho života a poznat, jaký je doopravdy.“

*Kdy jste se setkali poprvé?

„Podle mě to bylo, když jsem byl vyhlášen Objevem roku na Slavíkovi v roce 2008. Po vyhlášení jsme šli na oficiální afterparty. Tam jsem si s ním poprvé podal ruku. Myslím, že mě potom už moc nevnímal a hned na mě zapomněl, ale pro mě to byl velký den. Kluk ze Šumavy, z malého městečka, přijel do Státní opery poznat Karla Gotta.“

*Jaký jste měl dojem z toho prvního letmého setkání? A změnil se ten dojem v průběhu let?

„Tenkrát a vlastně ani později, když jsme spolu aktivně tvořili, jsem ho nezažil nepříjemného. Dokonce si myslím, že se ani neuměl přetvařovat, že by třeba měl špatnou náladu a jen se mile tvářil, on byl prostě pokaždé neskutečně lidský. Pamatuji si, že když mi tenkrát poprvé zatelefonoval, že by měl zájem nazpívat tu písničku, kterou jsem mu nabídl, hrozně jsem se bál hovor od něj přijmout. (smích) Zvonil tak dlouho, že už to málem položil, zatímco já přemýšlel, co mám říct. Nakonec ty obavy byly zbytečné. Na druhém konci se ozval člověk, který měl radost z hudby, z písničky… A v průběhu spolupráce jsem poznal, že ve svých letech řeší úplně stejné starosti jako já. Rodinu, ženu, děti…“

*Co vás vůbec přimělo k tomu, že jste mu napsal a nabídl písničku?

„Můj kamarád Michal mi řekl, že něco točil s Gottem a že se prý Karel shání po nových písničkách, tak ať mu něco nabídnu. Přišlo mi to jako bláhový nápad, příliš velké sousto, ale nasadil mi tím brouka do hlavy. Začal jsem o tom přemýšlet a načítal jsem si ho, studoval jsem o něm různé materiály. A pak jsem jednou seděl doma na Šumavě u piána a začal jsem si na něj hrát. Tehdy jsem složil první verš písničky Ta pravá – ,Ty jsi pro mě ta pravá, já tvůj muž, když bylo líp i když bylo hůřʻ. Došlo mi, že je to správně a že by to měl slyšet. Nahrál jsem píseň svým hlasem u piána a poslal mu ji hned přes několik prostředníků, abych měl jistotu, že mu to opravdu dojde. A on poté zavolal zpátky.“

*Inspiroval jste se nějakým jeho předchozím hudebním obdobím?

„Vůbec jsem nepřemýšlel, jestli se to ke Karlovi hudebně hodí, nebo ne. Přemýšlel jsem pouze nad obsahem a sdělením. Přišlo mi, že by mělo zaznít něco o Ivance a o dětech, protože jimi žije. Ta písnička, po tom co prožil, dávala smysl, proto jsem řešil jen obsah. Myslím, že takovou písničku Karel Gott do té doby neměl. Je také textově velice náročná, měl jsem obavu, jestli mu sedne.“

*Písnička je vyznání manželce, co na ni tedy říkala Ivana?

„Za písničku mi poděkovala a měla z ní radost. Vtipkovala, že konečně Karel nebude zpívat pouze milenkám (Když milenky pláčou, pozn.red.), ale i konečně i pro ni.“

*Ta písnička vznikala už po jeho nemoci, ovlivnila nějak Karlův hlas?

„Sám jsem na to byl zvědavý. Ale obavy byly zbytečné. Nahrávání netrvalo dlouho, a přestože jsou tam vysoké tóny, vystřihl to jakoby nic. Občas jsme se hledali, třeba když jsem šel poprvé za ním do jeho bytu a nad tou písničkou jsme seděli, trošku mi tam proškrtával některé fráze, že tohle mu nejde tolik, jak se říká do pusy. Opravil jsem to podle jeho připomínek a písničce to jen pomohlo. Zkoušeli jsme několik verzí, ale hlasově předvedl velice dobrý výkon.“

Marek Ztracený ve studiu Blesku: Karel Gott mě rozplakal před vyprodanou halou!

Video
Video se připravuje ...

Marek Ztracený ve studiu Blesku: Karel Gott mě rozplakal před vyprodanou halou! Petr Macek, David Turek

*Měl nějaké obsahové připomínky k textu?

„Probrali jsme každé slovo. Chtěl vědět, co a proč zpívá. Jeden verš mi rozmlouval. Je tam: ,Nic nekončí, dokud se zpíváʻ. Prý mu ta fráze připomínala Nohavicovo ,Dokud se zpívá, ještě se neumřeloʻ. Snažil jsem se mu vysvětlit, že to můžu předělat, ale že je normální používat ustálená slovní spojení. A toto se tam mimořádně hodí. Nakonec si na to zvykl. Byla to pro mě obrovská škola, nikdy jsem nezažil, aby někdo řešil takové detaily, jestli se to hodí, jaký to má význam… Trošku jsem se potil.“(smích)

*Vzal jste si od něj nějakou radu do života?

„Strašně se mi líbí jeho přístup k lidem. Fakt je má rád. Zažil jsem mnohokrát, jak k němu někdo přijel a on se o něj zajímal, odkud je, jestli přijel vlakem a podobně.

*Mimochodem, tykali jste si?

„Nabídl mi to, ale přestože mi to lichotilo, tak jsem to nepřijal. Respektive, moc mi to nešlo. Takže on mi tykal, já mu vykal.“

VIDEO: Marek Ztracený požádal o ruku svou přítelkyni před vyprodanou O2 arenou!

Video
Video se připravuje ...

Marek Ztracený požádal o ruku svou přítelkyni před vyprodanou O2 arenou! 

Fotogalerie
97 fotografií