8°C
Když jste netrpělivě čekala na jméno vítěze celé show a pak Marek Eben řekl Veronika Khek Kubařová… Co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
Nemohla jsem tomu uvěřit. Vlastně doteď nemůžu. Stála jsem tam s mým nejlepším kamarádem Matoušem Rumlem, který byl pohybově geniální. Přála jsem to jim i nám. Je to zvláštní psychický stav. Člověku to nedochází, ale měla jsem velkou radost. I když nejvíc fér by bylo, kdyby se letos mohla udělit dvě první místa.
Co bylo na StarDance nejtěžší?
Jednoznačně nervozita z přímých přenosů. Vím, že se to může někomu zdát divné, že mě to jako herečku může rozhodit, ale je to opravdu velmi specifické. Nejsem zvyklá vyjadřovat se tancem. Jsem zvyklá mluvit a mít kolem sebe spoustu lidí, mít čas rozpomenout se, když si na něco nemůžu vzpomenout. Jakmile ale běží hudba, jste v háji. Klepala jsem se tak strašným způsobem, že jsem nevěřila, že mě tělo a podpatky unesou. Po každé sobotě jsem byla ještě tři dny nervózní, ve středu to přešlo a ve čtvrtek zase přicházel strach ze soboty.
To musel být pocit, když jste v sobotu večer viděla na hodinkách za pět osm...
Měli jsme v zákulisí všichni nahnáno a muselo se s námi jednat trochu jako s dětmi na táboře. Bývali jsme takoví rozjívení a nedisciplinovaní. Někdo se běžel napít, jiný na záchod… Ale jak jsme se tam shromažďovali, když nás tam bylo víc, to mi pomáhalo, to jsem ani trému neměla. Nejhorší bylo stát před kamerou a slyšet: „Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička. Prosím, pojďte na taneční parket.“ To byl vždy ten nejhorší moment.
Já bych se bála těch schodů, co vedly na taneční parket. Pokaždé je tak svižně seběhnout v podpatcích… Upadl tam někdo?
Myslím, že ano, ale mně se to naštěstí nestalo. Navíc, možná jste si nevšimla, že tam bylo zábradlí, kterého jsme se pevně drželi. A také ty schody neklouzaly, byl na nich koberec!
A co to vaše jméno, to pozdvižení nevyvolávalo? Nedobírali si vás kolegové třeba kvůli tomu Khek?
No jasně, já kolem toho jména zažila tolik komentářů, že mě už máloco překvapí. Říkají mi, že jsem gekon či kekon, nebo že to zní, jako když si někdo kýchne. Dokonce Marek Eben, když ohlašoval mé jméno, řekl Veronika a někdo si v tu chvíli kýchl. A on to okomentoval s tím, že to jméno měl přeci říct on. Baví mě to, věděla jsem, že to je komplikované. Taková zkouška pro všechny, kteří mě mají někde uvést.
Jak to dopadá?
Většinou se na to lidi soustředí, tak se to povede. Baví mě sledovat tu pauzu před tím, než to řeknou. Spustí Veronika, pak se nadechnou a podle délky odmlky poznám, jak moc se toho bojí. Dokonce mi volali, když pan Viktor Preiss namlouval komentáře ke StarDance – jak to má načíst, aby to bylo správně. Řekla jsem jim, ať mi klidně zavolají, že mu do ouška pošeptám, jak to má znít. (směje se)
StarDance máte za sebou, nový rok před sebou. Dáváte si předsevzetí?
Jsem ten typ, co bilancuje. Konec roku mě nutí zamyslet se, co se letos stalo, a z toho vydedukovat, co by mohlo být jinak nebo se za něco vnitřně pochválit. Třeba i s manželem přemýšlíme, co je dobré si do dalšího roku přenést, a co naopak ne. Například zkusit se nerozčilovat kvůli hloupostem, třeba když vám nepadne na semaforu zelená, když pospícháte. Nebo že přestanete řešit souseda, že špatně zaparkoval. Prostě přestat dělat zbytečné věci, které vám kazí život.
Říká se Šťastný nový rok… co je pro vás tím štěstím?
Pro mě je největším štěstím asi to... když jsem šťastná. Třeba ten pocit, že dokážu odmítnout nějakou práci a mít volno. Nebo naopak, že přijde práce, která mě hodně baví. Nebo když přišlo StarDance, to byl můj sen. Myslím, že letos na to o Silvestru budu vzpomínat.
Tak abych to vaše bilancování trochu předběhla – už jste přemýšlela o tom, co letos stálo za to?
Musím říct, že tento rok – ale nechci se rouhat, protože ještě neskončil – byl opravdu šťastný. Celý. Měli jsme super léto, volno, byli jsme za sestrou v Kanadě, což bylo úžasný. Cestovala jsem i s mamkou a byla z toho nadšená, protože si myslela, že to už nezažije. Hrála jsem na Shakespearovských slavnostech v Bratislavě s mojí oblíbenou partou. Hrála jsem i tady na Hradě, zároveň jsme měli s manželem čas na sebe. Byl to takový harmonický rok, tak věřím, že to těch pár dnů ještě vydrží.
Máte Silvestra ráda? Někteří ho jdou raději zaspat.
Je to určitý rituál, přivítání nové doby. Baví mě být u toho. Jsou roky, kdy mám chuť ho strávit doma u televize a koukat se na nějaké pořady, které opakují. Nebo chci někam vyrazit a pařit. Jednou jsme byli u moře na nějakém all inclusive pobytu, kde jsme dostali kloboučky, frkačky a s dalšími lidmi jsme křičeli: 'Šťastný nový rok!' A s každým jsme si připíjeli šampaňským… Loni jsme zase byli s manželem na horách, jen sami dva. O půlnoci jsme šli ven, ťukli si a pak se v klidu vrátili do chaty za naším spícím psem.
Zažila jste nějaký silvestrovský průšvih? Že ten den byl od začátku do konce špatně a vy jste chtěla co nejdřív zmizet?
Asi ne, protože když mi někde není dobře, tak odejdu a jsem klidně sama. Jedny z nejlepších Silvestrů jsem zažila s Matoušem Rumlem a jeho ženou Terezkou. Hráli jsme hry, popíjeli, a to je pro mě ideální. Takže žádný průšvih… I když.. Jednou jsme se s jedním mým bývalým přítelem nedokázali sladit. Já chtěla být doma, on vyrazit na večírek, to jsem tehdy byla trochu otrávená.
Hrála jste někdy na Silvestra divadlo?
Určitě. V Divadle ABC jsme hráli dvoják a to končilo těsně před půlnocí. Pak jsem se buď sbalila a šla domů, nebo jsme zůstávali v divadle. Jednou jsme třeba hned prvního brzo ráno odjížděli do Itálie na hory.
Jak dalece plánujete? Dokdy máte plný diář?
Plány se mnou má moje povolání. Mám v diáři fermany a zájezdy klidně i do roku 2022 a musím to respektovat. V tomhle ohledu nejsem moc pánem svého času. Kdybych byla na volné noze, tak by to bylo asi jinak. Ale nejsem. O to raději neplánuji svůj osobní čas. Mám ráda nechat věci plynout. Třeba když řešíme letní dovolenou, vím, že kvůli letenkám je lepší si to vybrat dřív. Mě ale baví nechat to být a rozhodnout se až na poslední chvíli. Ráda improvizuju a nechávám vše plynout. Můj manžel zase naopak plánuje rád – vytváří fermany (divadelní rozvrh, pozn. aut.) všem okolo a rád je vytváří i mně.
S tím moc nenaděláte, vždyť je to režisér!
Jo, snaží se mě režírovat
