9°C
Jste podruhé těhotná a četla jsem, že čekáte opět holčičku, je to už potvrzené?
„Potvrdili mi to už dva lékaři, takže si myslím, že to opravdu bude holčička.“
U Adélky jste si jméno prosadila vy, necháte to tentokrát na partnerovi?
„Před třemi lety jsme do užšího výběru jméno Adéla vybrali oba. Partner se pak ale přikláněl spíše ke jménu Nikol, já k Adélce. Takže ano, možná to nechám tentokrát na něm. Ale opět uděláme užší výběr společně a z něj se pak bude vybírat. Co ale víme jistě, že chceme české jméno.“
Druhé dítě bylo plánované?
„Ano, všechno šlo přirozeně. V dnešní době to není úplně obvyklé. Bohužel je kolem mě spousta lidí, kterým se přirozenou cestou otěhotnět nedaří. Nicméně si myslím, že na vině bývá i to, že lidi příchod dětí dost odkládají.“
Vy jste to také ale odložila. První dítě jste měla po třicítce.
„To máte pravdu, ale nebylo to záměrně. Neměla jsem vhodného partnera.“
A to jste byla už vdaná…
„Ale v tom vztahu jsme dítě neplánovali. Seznámili jsme se, když mi bylo 18.“
O vašem nynějším partnerovi se všude píše jako o tajemném podnikateli. Prozradíte na něho něco?
„On vůbec není tajemný. Podniká, dělá marketing. Není to žádný miliardář, který by něco vytuneloval, jak se někde psalo. Navíc podnikat začal, až když jsme se dali dohromady. Když jsme se seznámili, byl zaměstnaný u normální firmy.“
Co takhle svatba?
„Vůbec se o tom teď doma nebavíme. Abychom se brali jen proto, že máme děti, je zbytečné. Bereme se jako rodina i bez papírů.“
Plánujete ještě další děti?
„Asi bych zůstala u dvou. Kdybych byla mladší, možná by mi nevadilo další, ale je mi 34 a nejsem ten typ ženy, která by chtěla dítě po čtyřicítce. Říkala jsem si, že kdyby mě měla mamka ve 40, tak jí je dnes 74 let a nebyla by mi schopná s ničím pomoct.“
Teď vám pomáhá?
„Rodiče bydlí v Ostravě, takže teď jen občas, ale naštěstí se mají přestěhovat k nám na vesnici, kde už se jim staví barák. Nevím, jak bychom to zvládali s dojížděním, až budou ještě starší. Jsem jedináček, takže se o ně chci jednou postarat a taky chci, aby byli blíže vnoučatům. Vím, že mi pomohou, když budu potřebovat. Stejně jako rodiče partnera, kteří také fungují perfektně.“
Bojíte se porodu, když jste první měla císařským řezem?
„Bojím, protože teď můžu mít i normální, a tím pádem bych nevěděla, do čeho jdu, uvidím, co mi lékař doporučí.“
Termín máte na začátku srpna. Neděsí vás vedra?
„Áďu jsem měla v zimě a upřímně se na teplo těším, protože byť jsem narozená v lednu, nemám ráda zimu. Když jsem musela k Adélce vstávat v noci na kojení do tmy a zimy, bylo to pro mě strašné. Byla jsem unavená a vůbec se mi nechtělo ven z postele, ale samozřejmě, když pak vidíte to miminko, tak na to hned zapomenete a uděláte cokoliv.“
Připadá u vás v úvahu domácí porod?
„Domácí porod ani žádné koktejly z placenty mě nelákají. Spousta lidí říká: Ty jdeš do Motola? Jako by to bylo něco podřadného. Ba naopak, tam mají nejlepší neonatologii, takže pokud se plodu něco stane, tak věřím, že víc už pro dítě udělat nemůžu než být tam. To samé s očkováním. Nerozumím tomu, že někdo neočkuje.“
Ani se neřadíte mezi biomatky?
„Ty nemám ráda. Já jím všechno, dcera také, i bonbony, čokoládu… Ale samozřejmě v normální míře.“
Jak s dcerou nejčastěji trávíte čas?
„Áďa začala chodit do školky, byť jsou jí dva roky. Ona miluje děti a společnost. Takže jsme ji tam začali občas dávat, třeba třikrát týdně. Navíc perfektně mluví, jako dospělá, a je to tím, že jsem s ní odmalička komunikovala. Ve školce mi řekli, že je na úrovni tříletého dítěte. Vždycky jsem si říkala, že se nebudu chlubit, ale tímto musím, protože jsem na ni pyšná a moc mě to potěšilo. Ale také má svoje mouchy. Všechno třeba musí dělat sama, takže se hodinu oblékáme.“
Když jste šla poprvé na mateřskou dovolenou, zastupovala vás ve zprávách Petra Svoboda. Ta je teď ale také těhotná. Už víte, kdo vás nahradí?
„Nevím, ale za mě je nejlogičtější, kdyby tam šla Iveta Vítová. Ta zprávy dělá, dělá je často a myslím si, že si to zaslouží ze všech, co tam jsou, nejvíce.“
Po první dceři jste se vracela do práce po půl roce. Hodláte si teď mateřskou užívat déle?
„Já jsem to vlastně ani u Adélky nijak neplánovala. Přišlo mi to fajn, protože jsem si trochu odfrkla v práci. A tím, že tam chodím až na čtvrtou hodinu, tak jsem s dcerou byla celý den i tak.“
Kdo ji hlídal poté, co jste odjela?
„Partner, který se do té doby vrátil z práce. Nikdy bych do práce nešla, pokud bych musela mít kvůli tomu chůvu. Přijde mi to jako hloupost, to už bych zůstala doma. Vždycky bych to chtěla být já nebo někdo z rodiny, kdo to dítě vychovává.“
Když už jsme u té práce. Na Nově jste začínala v roce 2007, před tím jste byla na Primě. Proč jste se přesunula?
„Protože pořad končil a tenkrát jsem si všimla, že Nova hledá moderátory na Odpolední Televizní noviny, tak jsem si říkala, že to zkusím.“
Vyšlo to. Musela jste projít přes casting?
„Možná jsem jediná z moderátorek, která si prošla veřejně vyhlášeným konkurzem, ve kterém jsem se dostávala z kola do kola. Bylo tam x tisíc lidí, protože stále přibírali další a další. A celý ten casting trval skoro rok.“
Z čeho vás tam celou dobu zkoušeli?
„Začínalo to vědomostními testy a samozřejmě jsme pořád dokola dělali kamerové zkoušky. Ale nechodili jsme tam každý týden, volali si nás třeba jednou za dva měsíce.“
To jste vydržela tak dlouho čekat?
„Asi po devíti měsících jsem se chtěla odhlásit, protože jsem si říkala, že to nemá výsledek a já chtěla pracovat. A když jsem tam volala, tak mi jeden kluk říkal, ať počkám, že už se to blíží ke konci. Měl pravdu, asi do půl roku se to ukončilo a vybrali mě.“
A ihned vás přiřadili k Pavlu Dumbrovskému?
„Nějakou dobu jsme tam zkoušeli s Jakubem Hoffmanem, což je bratr herce Martina Hoffmana. S tím jsme měli dělat spolu zprávy, ale nakonec Jakuba dali do Snídaně s Novou a mě přiřadili na Odpolední Televizní noviny k Pavlu Dumbrovskému. Jakub po nějaké době ale odešel a dnes už v kontaktu nejsme.“
Poznávají vás lidé na ulici?
„Ano, ale tím, že jsem normální a neukazuju se všude a v každé poloze v plavkách, tak jsem vlastně za celou tu dobu nezažila ani jednu negativní reakci. Ať už e-mail, zprávy…“
V roce 2006 jste se stala II. vicemiss, ani kvůli tomu jste nezaznamenala reakce typu, že jste jen misska, co se cpe do zpráv?
„Hrozně jsem se toho bála. Ale byla jsem v Miss v době, kdy to ještě dělal Zapletal. Teď se to strašně změnilo. Já vlastně ani nevím, kdo je Miss, přestože jsme to vždycky sledovali. Každopádně mám čisté svědomí, že jsem nešla do nějaké blbiny. Tím nechci shazovat ty holky, co tam jdou teď, spíš tu úroveň soutěže. Navíc jsem dělala v médiích dávno před Miss.“
Kde?
„Pracovala jsem v ostravském týdeníku a taky v ČT ve zpravodajství v Ostravě, byla jsem tam po maturitě na stáži. A ještě předtím, v šestnácti, jsem nosila bludišťáky. Nebylo to tak, že bych se díky Miss dostala do médií.“
Proč jste se vlastně do soutěže krásy přihlásila?
„Když to řeknu upřímně, bylo to spíše ze strany mamky. Mně to ale nevadilo. Dneska bych do toho nešla, když má Miss pověst, jakou má.“
Měla jste ambice na výhru?
„Šla jsem tam ze zvědavosti. Nemám zase tak vysoké sebevědomí, což už je vidět na tom, že nemám sociální sítě. Nerada se někde vystavuju. Třeba Táňa Kuchařová se pro to narodila. Byla jsem s Táňou na pokoji a na ní to bylo vidět, byl to její sen a taky došla nejdál, kam mohla. Já si ji za to cením. A myslím si, že patří k nejkrásnějším holkám, co to vyhrály.“
Takže na soutěž vzpomínáte v dobrém?
„Ano, my jsme si tam nedělaly žádné naschvály. Byly jsme normální holky, které si povídaly, zasmály se. Ani nás tam netýrali hlady, jak si možná lidi myslí.“
Proč jste se více nevěnovala modelingu, když už jste byla v Miss?
„Modelka a Miss je rozdíl. Lidi to sice spojují, ale hodně holek, které šly do Miss, nikdy k modelingu netíhlo. Třeba já, ale i mnoho dalších. Já se jako modelka nikdy necítila. Na Miss mi přišlo nejúžasnější, že jsem mohla rok zdarma bydlet v Praze. Navíc bylo součástí dvakrát vyjet do zahraničí. Člověk neměl co ztratit.“
Očima autorky
Když se připravuji na rozhovor, hledám si, co se kde psalo, a samozřejmě si vytáhnu i nějaké ty perličky, protože přiznejme si, že ty nás zajímají. Když jsem se ale měla sejít s Renátou Czadernovou, zjistila jsem, že je to takový showbyznysový anděl. Nenašla jsem snad jediný, byť sebemenší skandálek. Ona je jednoduše na dnešní dobu asi moc »normální«, čímž nemyslím nudná. Naopak. Dokáže se zasmát sama sobě a její stále trvající úsměv dokazuje, že je spokojená v osobním životě i v práci a těší se na další přírůstek.
