Televize Nova slaví 25 let od zahájení vysílání, vy jako moderátorka Televizních novin výročí jen o pět let kratší.

„Je to tak, pátého srpna to bude přesně dvacet let, co jsem poprvé moderovala Televizní noviny. Do Novy jsem ale nastoupila už v roce 1997, takže je to pro mě už 22 let, co jsem na této stanici.“

V té době bylo tak mladých moderátorek zpráv jako šafránu…

„Taky se tenkrát říkalo, že bych mohla být klidně zapsaná v Guinessově knize rekordů jako nejmladší moderátorka v televizním zpravodajství na světě! Tenkrát byl trend starších zkušených moderátorů a já nastoupila, když mi bylo dvacet.“

Jak jste se vlastně na Novu dostala?

„Studovala jsem v té době Vyšší odbornou školu publicistiky, která sídlila ve Spálené ulici v centru Prahy. A Nova byla hned za rohem ve Vladislavově ulici. A protože jsem potřebovala na škole vedle praxe v tištěném médiu a rozhlase i praxi v televizi, šla jsem na Novu. Abych získala razítko do indexu. Tehdy jsem vůbec netušila, že to předurčí celý můj další profesní život.“

Zašla jste na recepci a zeptala se, zda by vás nevzali?

„V podstatě ano, bylo to velmi úsměvné. A oni mi tenkrát řekli, že na praxi zásadně nikoho neberou. Ale mohu tam prý nechat životopis, třeba se mi ozvou. Tak jsem donesla životopis a během, tuším, dvou týdnů se mi skutečně ozvali. Přímo ze zpravodajství, že by mě vzali jako pomocnou redaktorku.“

Video: 25 let Novy: Takhle prvně vysílali Borhyová a Koranteng!

Video
délka: 03:05.17
720p 480p 360p 240p

25 let Novy: Takhle prvně vysílali Borhyová a Koranteng! TV Nova

To bylo asi radosti!

„Byla jsem samozřejmě moc ráda a nabídku přijala. Nastoupila jsem jako pomocná redaktorka do zpravodajství…“

V médiích se ale psalo, že jste dělala asistentku ředitele Vladimíra Železného

„To se sice psalo, ale pravda to není! Přišlo mi to humorné, když jsem si přečetla, že jsem zalévala kytky na chodbě nebo panu Železnému vařila kafe. Tak to opravdu nebylo.“

Co vám dali ve zpravodajství na starost?

„Pomáhala jsem reportérům, krajským zpravodajům, s přípravou poledních Televizních novin, nočního Právě Teď a byla jsem prostě takzvaně k ruce, co bylo potřeba. Něco přinést, něco zjistit, vytisknout, zařídit. A musím říct, že to byla výborná škola, člověka to naučilo pohybovat se ve zpravodajství.“

Jak dlouho jste byla elévkou?

„Zhruba rok a pak jsem dostala od tehdejší šéfredaktorky zpravodajství Věry Duškové nabídku na moderování Televizních novin. Upřímně řečeno ale nevím, kdo mě tehdy vybral, kdo o tom rozhodoval.“

Vladimír Železný?

„Nevím, s ním jsem se každopádně nikdy předtím do přímého kontaktu nedostala. Předpokládám ale, že ve výběru moderátorů měl určitě důležité, možná i hlavní slovo.“

Co konkrétně vám nabídli?

„Věra Dušková za mnou přišla s tím, jestli bych si nechtěla zkusit natočit reportáž. Byla jsem samozřejmě pro, znamenalo to pro mě možný profesní posun. Dali jsme si sraz v baru vedle Novy. Když jsem tam přišla, Věra Dušková mi k mému překvapení nabídla, zda bych nechtěla moderovat Televizní noviny s Reyem Korantengem. Toho si tam také pozvala.“

To si vás před tím ani trochu moderátorsky neproklepla?

„Ale ano, nechala mě namluvit ve střižně nějaký příspěvek, asi aby slyšela, jak mluvím, zda nemám nějakou vadu řeči. A jak jsem se pak dozvěděla, průběžně si mě prověřovala, testovala, zda bych na to byla vhodná, zda jsem dostatečně psychicky odolná.“

Zaskočila vás ta nabídka?

„Absolutně! V té době jsem ještě kromě jiného dělala takové ty nachytávky do Ptákovin, tak jsem si říkala, zda to není také nějaká nachytávka na mě. Skrytou kamerou. Prostě jsem tomu nemohla uvěřit.“

Ta nabídka přišla v dost složité době, Nova se stěhovala…

„Ano, byla to pro televizi těžká doba, část televize s Vladimírem Železným se stěhovala na Barrandov. Vlastně jsme vůbec nevěděli, co bude s televizí dál. S Reyem jsme zkoušeli do zdi moderovat Televizní noviny, ale tu jistotu, že budeme opravdu vysílat, jsme neměli.“

Vy jste ale vlastně neměla moc co ztratit…

„To je pravda, horší to ale bylo pro lidi, kteří se museli rozhodnout, jestli zůstanou v té »staré« Nově, nebo půjdou do té v uvozovkách nové. Mohli ztratit hodně, svou pozici, co už tam pět let měli. My s Reyem jsme neměli co ztratit.“

Takže jste se rozhodli, že jdete do »nové« Novy, jak dlouho jste moderovali do zdi?

„Relativně krátkou dobu, začali jsme zkoušet zhruba v červnu 1999, takže jsem byla opravdu naprosto nezkušená před kamerou. A byla jsem dost ve stresu, abych se naučila všechno, co musí moderátor umět.“

Pak přišel den D, jak už jste říkala, 5. srpen 1999…

„Dodnes si pamatuju, jak jsem byla strašně nervózní a bála jsem se, že až se rozsvítí červené světlo, tak nepromluvím. A všichni jsme navíc věděli, že to musí být naprosto perfektní, v novém televizním prostředí na Barrandově. V režii bylo snad sto lidí, ředitel Železný, všichni lidé z vedení. Takže jsem začínala s vědomím, že vysílám nejen pro x milionů diváků, ale ještě ke všemu nás ostře sledují ti, co v nás vkládají naději a důvěru. A nechtěla jsem je zklamat. Bylo mi dvacet a bylo toho na mě dost.“

Stres z červeného světla máte dodneška?

„Jsem vlastně ráda, že jistou nervozitu pociťuji dodneška, protože mi to ukazuje, že mi práce není lhostejná, že to není jen nějaká rutina. Že pořád chci, aby to bylo dobré, pořád mi na tom záleží. Ale ta první vysílání, to bylo samozřejmě něco jiného.“

Po jaké době jste se pak cítila, že už to zvládáte, umíte řemeslo?

„To se nedá říct, myslím si, že mám pořád co zdokonalovat, určitě nejsem dokonalá. S Reyem jsme absolvovali hodiny školení, mluvení, dřeli jsme, abychom se stále zlepšovali, i spoustu let po tom, co jsme začali vysílat. Člověk prostě nikdy nesmí ustrnout a usnout na vavřínech.“

Fotogalerie
114 fotografií