8°C
Byl jste kutil dětských let?
„Jsem spíš badatel než kutil. Vždy mě zajímalo, jak věci fungují, a fascinovaly mě kytky, keře, plody a semínka. Chtěl jsem být botanik a takový druhý pan Větvička. Bavila mě genetika rostlin a chemie všeho druhu. Po státnicích na Pedagogické fakultě jsem dokonce dostal nabídky na doktorát na farmaceutické fakultě a další doktorandské studium jsem po další nabídce dokonce absolvoval na Slovensku. Teorie byla v pohodě, praxi a učit na univerzitě už jsem ale nestihl. Odmalička jsem ale měl touhu být hercem, ačkoli jsem paradoxně introvert. A věděl jsem, že vědecká dráha mě naplňovat nebude. Prostě to tak je. A ze světa teplých a jistých židlí jsem se vrhl do džungle showbyznysu, intrik, přetvářek a nejisté budoucnosti. Nelituji ale ničeho. Nikdy. Mám, co jsem chtěl, a jsem spokojený.“
Původně jste tedy učitel, proč jste si tento obor vybral?
„Protože mě ta profese fascinovala. Učitel je takový herec před žáky, měl jsem v tom jasno od mládí, i když o mně ostatní pochybovali. Mě baví bořit mýty a předsudky, adrenalin a ten mě žene dál.“
VIDEO: Láďa Hruška koupil zámeček v rodném kraji a bude v něm bydlet s celou rodinou
Láďa Hruška koupil zámeček v rodném kraji a bude v něm bydlet s celou rodinou. Adriana Krátká / BPŽ
Tvořil jste jako malý s rodinou?
„Kutil v pravém slova smyslu je táta. To jsem byl vždy po ruce, podával hřebíky nebo stloukal králíkárnu pod jeho vedením. Protože jsme ze zemědělské rodiny, tak jsem strávil více času na poli okopáváním brambor, sběrem mandelinek nebo s krávami v prasečáku s babičkou. Tam mi bylo hezky, i když to tam smrdělo. Kde jsou ty časy...“
Jak se z vás stal každému známý Láďa Hruška? Jaká byla vaše cesta k úspěchu?
„Ani nevím. Jelikož jsem obětoval léta studia a šancí stát se vědcem tomu, čím jsem dnes, tak jsem měl pocit, že musím pracovat na plný plyn a nedělat chyby, být pokorný. Utekl jsem dělat tenkrát novinařinu jako elév v šestadvaceti letech. To mají novináři většinou slávu za sebou a vlastní svoje PR agentury a jsou – jak se říká – za vodou. Já ale takový nechtěl být, jen mě lákala ta práce a předávat lidem zprávy v mém podání. Řeknu to ale stručně. Má cesta k úspěchu byla a je trnitá, žádná procházka růžovým sadem, žiju si svůj americký sen po česku se vším, co k tomu patří. Ale nestěžuji si. Je to má volba a já věřím, že je správná.“
Máte dokonce svou nadaci Dobrý skutek Ládi Hrušky.
„Nadace je můj sen, žádná pračka peněz nebo tak. Chci pomáhat přímo a bez provize pro mě. Já si na živobytí vydělám poctivě. Je velká škoda, že tu není pořad typu Modré z nebe jako na Slovensku. Má to svůj smysl a velké emoce. Takový formát bych chtěl jednou moderovat, až se naučím ovládat ty správné emoce před kamerou. Zatím je dusím v sobě a asi to musí uzrát v ten pravý čas.“
Jaký to je pro vás pocit, že vás každý na ulici pozná?
„To mě vůbec neobtěžuje, mě to baví. Mám to rád. Stalo se něco, co nedokážu pojmenovat. Ale děti, babičky, kluci, holky, to je jedno, jsou rádi, že mě vidí, potkají a dělá jim to radost. A tím pádem to je i má radost. Soucítím s nimi.“
Co vám udělá největší radost?
„Maličkosti. Úsměv. Když si udělám čas na přátele, jsem doma se svým psem pod peřinou, když nemusím nic řešit. Vše ostatní máme nebo si koupíme.“
Jak probíhá rekonstrukce vašeho domu? Kolik problémů řešíte?
„Každý, kdo se pustil do nějaké rekonstrukce, ať bytu nebo domu, tak ví, o čem to je. Je to peklo. Ale peklo se pomalu, ale jistě mění v ráj. A problémy jsou od toho, aby se řešily. Takže ano, problémy řešíme. Jako každý jiný. Je fakt velký problém dneska sehnat spolehlivé a šikovné dělníky. Já je mám, ale je to fuška. Na obkladače Radka jsem si třeba počkal půl roku. Ale věděl jsem, že se to vyplatí a že nebudu litovat!“
Přidáte i vy ruku k dílu?
„Tak snažím se. Míchám maltu, nosím kýble, dělám svačiny. Dělám to, co umím a zvládnu. Do toho, co neumím, se nemontuju.“
Máte nějaký nejoblíbenější recept?
„Vařím si takovou à la dietní stravu tak, aby mi chutnala. Nejím po hospodách, mohl bych vydat kuchařku, co jíst, abyste zhubli, co by prospělo vašemu srdci, lepší krvi a tak dále. Nechci tím ale nikoho obtěžovat. Odmítl jsem nedávno medikamentózní léčbu a zkouším takové svoje přírodní vychytávky a uvidíme. Snad se to srovná. Ale k tomu receptu. Drůbeží játra na cibulce a víně u nás jedou dvakrát týdně. Jsou superdietní a budete mít po nich krev jak zamlada díky jejich složení. Hodně ujíždím i na pohance, která vám díky kouzelné látce jménem rutin opraví i ty nejjemnější cévky v mozku.“
Jaká příhoda z natáčení vás nejvíc pobavila?
„Já se bavím každý natáčecí den. V práci se musím prostě cítit jako na mejdanu s nejlepšími přáteli. A když to tak není, zasahuju jako Policie v akci. Vlastně mě moc nebaví, když ve skanzenu v Přerově nad Labem jednou měsíčně v pondělí točíme recepty na celý měsíc dopředu. V pondělí proto, že tam je klid a nemají otevřeno, ale zároveň mám již několik let v pondělí naordinovaný půst. Takže zatímco se štáb těší na to, co uvařím, já jsem o hladu. To jsou muka.“
VIDEO: Kutil Láďa Hruška: Vyhrožovali mi kvůli dovolené hrůzy!
Kutil Láďa Hruška : Vyhrožovali mi kvůli dovolené hrůzy! Markéta Reinischová, Jan Jedlička
Podle čeho přijímáte nabídky na reklamu?
„Nabídek na reklamu zase tolik nemám. Přijde třeba jedna za život, a u mě přišla. Chtěl jsem si to zkusit a zároveň být s tím v pohodě, a tak jsem ve finále přepsal hlavnímu textaři scénář, abych byl jen za herce, ne žádnou podbízivou a využitou loutku, a aby všichni byli spokojeni. Myslím, že se to povedlo.“
Kde čerpáte inspiraci pro své výrobky?
„Na ulici, v hospodě, ve vinárně, na WC, všude. Ničemu a nikomu se nebráním. Ale hlavní roli ve všem hraje můj dramaturgický mikrotým. Mám štěstí na nejbližší spolupracovníky ve štábu. Trvalo to tři roky, než jsme se našli. A je to super.“
Jak vypadá váš typický týden?
„Začíná jako váš – ráno vstanu, štve mě, že nemůžu spát o hodinu déle. Pak si udělám zdravotní bylinný čaj, sbalím krabičky do batohu, sednu na tramvaj, přijedu do produkce a strávím i šestnáct hodin na natáčení, v autě, s lidmi. Večer přijedu do Prahy, zajdu na zdravotní decku vína a mažu spát, protože ráno to je nanovo. Těším se na každý den, co mi přinese.“
Jak se připravujete na natáčení?
„Nijak. To je má zásada. Hlavně se nic neučit a nepřipravovat. Nesnáším strojené akce a estrády, ani scenáristu nemám. Dostanu instrukce, poptám se do detailů, kam a za kým jedeme, a nechám se unášet momentem překvapení a okamžiku.“
Na co jste ve svém životě nejvíc pyšný?
„Na své rodiče. Ale nikdy jsem jim to neřekl. Tak si to přečtou.“
S kým trávíte Vánoce?
„S rodinou. Bráchou, synovcem, francouzským buldočkem Miou, v nejbližším rodinném kruhu. Nejsme zastánci velkých rodinných oslav. Užíváme si rádi takové mikrosoukromí se vším všudy. S radostmi, mikrohádkami, starostmi a útrapami všedního života.“
Podílíte se na přípravě štědrovečerní večeře?
„Jasně. Krájím ingredience do bramborového salátu a hlídám se psem, aby se nepřipálily řízky. Na Štědrý den ale zásadně vaří rodiče, vždy to tak bylo a je. Já se toho doma navařím po celý rok dost. Připravuju jen poctivý a pravý svařák.“
Jaký je váš nejoblíbenější vánoční pokrm?
„Vinná klobása na šlehačce. Bez prskání a připalování – a je to bomba. Prostě zamotejte klobásu, hoďte ji na pekáč, zalijte šlehačkou a bez povšimnutí a podlévání pečte v troubě dozlatova.“
Dárky kupujete, nebo vyrábíte? A kolik vás v přepočtu stojí?
„Dárky moc neřeším. My se obdarováváme po celý rok. Letos jsem nadělil celé rodině třeba předem okna, dveře a krbová kamna. Takže Ježíšek byl nadmíru štědrý a já mu za to děkuju. Ještě by mohl nadělit nějaký vychytaný úsporný plynový kotel, ale to už bych toho chtěl moc najednou.“
Co pro vás Vánoce znamenají?
„Chvíle klidu, zastavení a bilancování. I letos tomu tak bude. Nový rok nastartuju s novou vizí, ideály a udělám pár změn, které budou, doufám, ku prospěchu.“
Prozradíte čtenářům Aha! nějakou speciální vánoční vychytávku nebo recept?
„Recept už víte, vinná klobása a k tomu dobré bílé suché víno je nejlepší volba, pokud máte panický strach z kostí a ryb jako já.“
A co byste našim čtenářům popřál do nového roku?
„Hlavně zdraví, vše ostatní dříve nebo později přijde. Když ne, tak to nevadí. Tak si to koupíme. A když ne, tak také o nic nejde. Jak říká moje máma – když nejde o život, jde o h*vno! A nikdy nepřestávejte snít a nevzdávejte se ani těch nejtajnějších přání. To by život nestál za nic!“
VIDEO: Láďa Hruška: Zamiloval jsem se do starší, budu do ní investovat!
Láďa Hruška: Zamiloval jsem se do starší, budu do ní investovat! Markéta Reinischová, Jan Jedlička
