Co říkáte na první ohlasy?

„Jsem nadšený. Při premiérách jsme s Aničkou Polívkovou seděli v sále a poslouchali, jak se diváci baví. Je to jako droga. Lidé za mnou chodí, píšou mi, jak se jim film líbil, což je obrovský nápor pro moje ego.“

Zdá se, že ho zvládáte dobře. Ve které části se ty salvy smíchu nejvíce rozjíždí?

„Jakmile nastane proměna, kdy se Karel, kterého hraje Jiří Langmajer, pomocí kouzla změní na Karlu v podání Anny Polívkové a začne se sžívat se svým ženským tělem.“

Většina hereček chce na plátně vypadat hezky, ale tento film pro Annu Polívkovou moc lichotivý není…

„Anička sama říkává, že si ji režiséři vybírají do rolí, kde má být ošklivá nebo hraje nějakou bambulu. I já jsem jí na začátku řekl: Podívej, budeme tě hodně dehonestovat, a když vyšla ven z maskérny, většinou jsem ji vrátil se slovy: To je málo, udělejte ji ošklivější. Na závěr filmu se jí však dostává satisfakce, kdy se naučí chovat i upravovat jako žena a je nádherná.“

Učila se Anna Polívková Jiřího Langmajera nějak imitovat?

„Učila se jeho chůzi, také se na něj šla podívat do divadla, ale zjistila, že to je zbytečné, protože on tam každou roli hraje jinak. Na druhou stranu jsem nechtěl, aby ho imitovala úplně. Takže někde ten »Langoš« skrz Aničku vykukuje, ale jinde jsem říkal, aby na to kašlala a řídila se spíše načasováním gagu.“

Bylo těžké vymyslet, jak ten film začít?

„My jsme přemýšleli, jak z Jirky Langmajera co nejrychleji udělat Annu Polívkovou, aby to bylo svižné a vtipné. Začínáme rvačkou v televizi, tak jsme přemýšleli, jestli ji tam vůbec dávat, protože si mohou lidé myslet, že koukají na nějaký televizní magazín, ale jsem rád, že jsem si ji prosadil. Film šel z papíru na plátno jedna ku jedné, což nebývá obvyklé. Scénář jsme pilovali rok, až byl podle nás dokonalý a nebylo tam nic zbytečného.“

Ve snímku není žádná sexuální scéna. Plánovali jste ji tam původně?

„Chtěli jsme tam Karlovi, tedy Karle napsat, aby si koupila vibrátor a vyzkoušela ho, co vzrušení s ženským tělem vlastně dělá, ale pak nám došlo, že ten příběh je o něčem jiném. O tom, aby se šovinistický sukničkář napravil. Myslím, že to bylo dobré rozhodnutí, protože jsme nechtěli dělat něco vulgárního. Podle mě do komedie takové věci ani nepatří.“

Nejvíce se lidé smáli asi ve chvíli, kdy se Anna Polívková, coby chlap, tak neumí nalíčit...

„To jsme zkoušeli a časovali ve střižně hodněkrát. Je to krátké, rychlé a dobře vypointované.“

Jaká scéna byla pro vás nejnáročnější?

„Asi začátek, kdy Jiří Langmajer přichází do redakce a všichni jeho podřízení ho zastavují a mluví na něj. To se točilo na jeden záběr. Čtyřikrát.“

Na kolik klapek jste nejvíckrát jeli jeden záběr?

„Asi patnáctkrát jsme točili scénu, kdy jde Anička na pánský záchod, pak si to uvědomí a jde na dámský.“

Jste přísný režisér, který jasně dává najevo hercům, co mají dělat, nebo jim necháváte prostor?

„Je dobré nechat herce hrát, ale musím je vždy hlídat. Někdy Anička měla až mít nějaký základní smysl pro humor. Koukal jsem na staré komedie s Belmondem, na Četníky, na Kulový blesk, ale hlavní je, aby člověk nechal herce hrát a dokázal ve správný čas vypíchnout pointu.“

Ve filmu se odehrává Noc talentů, na kterou se připravuje dcera hlavního hrdiny Sara Sandeva. Přitom se odehrává ve dne. To byl záměr?

„Nebyl. My jsme měli vymyšleno, že se to bude točit v noci, ale pak kvůli různým závazkům herců a shodě okolností jsme se rozhodli, že nám to nevadí. Pak nám ale došlo, že na tom letáku je Noc. Ale to nevadí. V létě je světlo do desíti hodin, tak proč do toho rýpat?“

Byla nějaká věc, která fungovala ve scénáři, a na place ne?

„Měl tam být vtip, kdy Karel říká: Nějaký fidli, fidli… Dodělá gympl a basta, což je vlastně přesmyčka basta fidli. Ale to je taková blbost, kterou nikdo nepochopí, jenom já se tomu směju.“

Takže máte z díla dobrý pocit?

„Mám. Anička byla také šťastná, protože jí v jednom z premiérových sálů tleskali vestoje přes celé titulky. Mohla si ve své postavě dělat, co chtěla, a tak ji to velice bavilo. Skvěle funguje scéna, kdy se její postava Karla ubytuje s kamarádem v hotelovém pokoji, tam nadšeně chválí levandulová mejdlíčka a na tvář si aplikuje pleťovou masku. Její kamarád Matěj Hádek se ji pořád snaží brát jako chlapa a říká mu, aby si dal radši lahvové pivo. Když Karla protestuje, řekne jí trochu vyčítavě, jako by to říkal manželce: Změnil jsi se, Karle.“

Kterou fázi natáčení si nejvíce užíváte?

„Mám to rád ve střižně, protože tam už vidíme, jestli to funguje, a také, když vytváříme hudbu k filmu a dosazujeme ji.“

Po dlouhé době je to čistá komedie bez špetky tragiky…

„Když jsme to s Radkou Třeštíkovou začali psát, tak jsme měli tendenci neustále přecházet do větší serióznosti, ale Radka jednou řekla: Pojďme dělat komedii. Držme ten bláznivý charakter až do konce.“

Bláznivá měla být i premiéra. Vy jste při nějakém rozhovoru říkal, že tam půjdete převlečeni muži za ženy a ženy za muže. Z toho sešlo?

„Byl to původní nápad, ale na premiéru nás potom přišlo strašně moc, všichni byli nervózní, a kdyby film nedopadl dobře, tak by to bylo i trapné, takže jsme nakonec přišli klasicky ve společenském oblečení. Navíc by stačilo, kdyby jeden přišel normálně a už by to působilo divně.“

Vy jste se někdy zkusil převléct do šatů?

„Na posledním zvonění jsem byl převlečený za nějakou babku a na plese jsme si ze srandy zkoušeli se spolužáky boty na podpatcích.“

Pochopil jste díky práci na tomto filmu více duši ženy?

„Mám ten ženský svět opravdu rád. Většinou spolupracuji se ženami, s Radkou Třeštíkovou jsem psal, moje producentky jsou holky. Myslím si, že ženy jsou pro muže často nepochopitelné, a to je dobře.“

Co jako muž na ženách nejvíce obdivujete?

„Jejich trpělivost s námi, jelikož je pro ně velmi těžké obstát v našem mužském světě, protože ten svět je stále ještě hodně mužský. Přitom dokážou vytvářet domov, rodinu a zázemí.“

Video
délka: 02:06

Po čem muži touží? Jiří Langmajer to zjistí v nové české komedii! Fénix film

Fotogalerie
21 fotografií