18°C
Gábino, do práce jste se chtěla vrátit sama, nebo vás tlačili z televize?
Gabriela: Chtěla jsem se vrátit sama, a dokonce už dřív. Myslela jsem si, že to bude jednodušší v mnoha směrech. Nakonec jsem ale ráda, že jsem nespěchala a ten půl rok na mateřské dovolené jsem si opravdu užila. Práce mi ale chyběla a myslím, že mi nakonec těch pár dní v jiném prostředí prospěje. Věřím, že když je spokojená máma, tak je spokojené dítě, a pro syna bych udělala cokoliv na světě.
Počítala jste s tím, že se vrátíte po bok Romana Šebrleho, se kterým jste tvořila dvojici před mateřskou?
Gabriela: Když jsem viděla, že do zpráv nastupuje Eva Perkausová, tak mě napadlo, že si ji budou chtít nechat. Je to výrazná, krásná moderátorka a byla by škoda, kdyby o ni přišli. Takže jsem s tím, že s Romanem už dvojici dělat nebudu, trochu počítala. A vyvstala otázka, co se mnou. Byla jsem otevřená všem možnostem.
A volba padla na Matěje. Matěji, dá se na takovou nabídku vůbec říct ne?
Matěj: Tu šanci na moderování jsem tak trochu vyhlížel, nebudu říkat, že ne. Snažil jsem se jí jít naproti, i přesto mě ta nabídka nakonec překvapila. Je to obrovská výzva, ke které se nedostane každý. Jakmile padlo definitivní rozhodnutí, že půjdu ke Gábi, byl jsem nadšený. Splnil se mi sen.
Jak moc dobře se znáte?
Gabriela: Jako kolegové…
Matěj: Dělal jsem tu reportéra, takže jsme se v newsroomu potkávali. Není to tak, že bychom o sobě nevěděli.
Víte, že vypadáte jako brácha se ségrou?
Matěj: Ale nejsme… (směje se)
Gabriela: Navíc, on by byl ten mladší. Bylo by ale horší, kdyby vypadal jako otec od mého syna, to bych doma nevysvětlila. Ale teď vážně – my si s Matějem moc rozumíme.
Matěj: Já ale mám sestru a ta docela vypadá jako ty.
Na obrazovce se poprvé objevíte už za pár dní. Jak jste trénovali?
Gabriela: Já se denně rozmlouvala na dětských knížkách. Vařila kašička… jak že to je? (směje se). Přiznám se, že jsem se návratu bála. Přece jen z toho dennodenního brebentění na malého… ale nakonec se ukázalo, že se to nezapomíná a po boku Matěje jsem se cítila opět sebejistě.
Matěj: Bylo to intenzivní a obzvlášť, čím víc se blížil ten DEN.
Jak vypadalo první zkušební vysílání?
Gabriela: Oba dva máme smysl pro humor.
Matěj: Přesně. A navíc jsme optimisticky laděni, takže když nastal nějaký přeřek nebo karambol, tak jsme se tomu zasmáli a šli dál.
Gabriela: Bude to změna, čtyři roky jsem seděla vedle Romana, se kterým jsme byli už sehraní. Teď budu začínat, dá se říci, znovu. Matěj je ale neuvěřitelný profík, myslím, že jsme si opravdu sedli, a opravdu se na nás těším.
Dá se porovnat moderování s prací reportéra?
Matěj: Je to úplně jiná disciplína, možná i jiný sport. Když jste reportér, jste v terénu, celý den sbíráte informace, aby na konci dne vznikla reportáž. Velké Zprávy jsou něco úplně jiného. Čtyřicet minut se musíte koncentrovat, dávat si pozor na to, co říkáte. Nemůžete to jen číst, musíte to lidem umět sdělovat.
Gábino, Matěj už nakousl, že zprávy jsou delší. Na to jste nebyla zvyklá…
Gabriela: Po té mateřské je to tedy skok rovnou po hlavě. Všechno beru jako výzvu, je tu víc prostoru se realizovat. Na pocity se mě ale zeptejte, až po prvním vysílání. I když to teď zkoušíme na stokrát, pořád víme, že je to jen zkouška.
Matěji, jaký největší průšvih se vám jako reportérovi přihodil?
Matěj: Nejhorší je, když vám má přijít někdo do živého vstupu, a prostě nepřijde. Nedávno, když spadlo patro domu v centru Prahy, jsem měl tři živé vstupy, a to se pak všechno mění z minuty na minutu. V prvním vstupu bylo dáno, co budu říkat. Do druhého mi měl přijít velitel zásahu, ale zrovna spadlo další patro domu, takže nepřišel. A najednou člověk musí improvizovat a během sekundy se rozhodnout, co dál. Když zkrátka svítí červená, musíte mluvit. Nebo se mi stalo, že jsem měl vstup, zbývalo asi deset vteřin a najednou jsem zaslechl blížící se dav dětí, které se rozhodly, že chtějí být v televizi. Měl jsem ale to štěstí, že jsem to rychle odmluvil a vstup skončil vteřinu předtím, než přiběhlo asi dvacet dětí, které se chtěly ukázat před kamerou.
Gábino, máte z něčeho obavy? Vy už přece víte, do čeho jdete.
Gabriela: Právě proto, že vím, tak taky vím, že to nebude jednoduché.
Myslíte, že už jste se zbavila nálepky miss, a teď jste pro lidi především moderátorka?
Gabriela: No možná, kdybych se teď zase neostříhala nakrátko a na dovolené v Chorvatsku si nevyslechla: „Jo, to je ta krátkovlasá miss…“ (směje se) Ale je pravda, že když mě někdo poptává na práci, už je to spíš na tu moderátorskou. Co mám Bena, tak přehlídky vůbec nechodím, i když předtím jsem ještě v pátém měsíci pár zakázek měla. Uvidíme, zda se k tomu ještě někdy vrátím.
Nemáte strach, že třeba v neděli takový ohlas nesklidíte?
Matěj: Neřekl bych strach, ale lhal bych, kdybych řekl, že nervózní nejsem. A jak jste se ptala na tu miss, tak já osobně vidím Gábinu spíš jako moderátorku, dobrou moderátorku. Jinak bych do toho nešel.
Gabriela: To je dobrý parťák, co? Já mám pocity stejné, jako když jsme poprvé moderovali s Romanem. Je tu možnost, aby to nedopadlo, ale všichni se snažíme, aby to dopadlo. Přece proto nás k sobě vybrali, že to bude dobré.
Je trochu překvapení, že vaším příchodem končí moderátorská dvojice Terezie Tománková a Tomáš Hauptvogel...
Gabriela: Věříme, že náš zpravodajský tým dobře doplníme a jakožto nejmladší dvojice si sympatie diváků získáme.
Nechala jste se zase ostříhat. Řešili jste nějak i to, jak budete vypadat?
Matěj: I já jsem čerstvě ostříhaný. S Gábinou jsme měli docela podobný účes. Tedy, já to neměl tak načechrané. (směje se) U mě to byla změna po čtyřech letech, razantně jsem si vlasy zkrátil.
Gabriela: Potřebovala jsem změnu a mít trochu od těch vlasů pokoj, tak jsem se nechala ostříhat. Myslím, že oba teď vypadáme mladistvě, a v televizi bylo navíc vždycky vítané, když jsem měla vlasy kratší.
Matěji, vás kdyby ještě oholili, vypadal byste už hodně mladě. Neztratil byste tím respekt?
Matěj: Vždy jsem byl nejmladší mezi staršími. Ať už jsem dělal v rádiu, nebo v televizi. Že bych se ale potkal někdy s negativní reakcí, proč tenhle mladý kluk říká vážné zprávy, tak to ne.
Už jste se na sebe naučili slyšet, jak se v televizi říká? Že cítíte, když se tomu druhému něco děje?
Gabriela: Přiznám se, že já na Matěje spoléhám. Je reportér, který je zvyklý v terénu sypat jeden živý vstup za druhým. Mám ho jako spolehlivého parťáka, který mě podrží.
Matěj: Což je paradox, protože Gabča má ve vysílání zpráv velkou zkušenost. Na druhou stranu to beru. Prostě se nemůže stát, že bude ticho.
Gabriela: Mně to nedovolí stres a tobě zkušenost.
Matěj: Když se něco stane, vím, že z toho dokážeme vybruslit.
