K rozhovoru jsme se sešli v jednom pražském rockovém klubu, kde měli sice dobré pivo, ale cigaretový dým se tam dal krájet. Tam se cítí Aleš Brichta nejlépe. A k povídání jsem přizval i jeho sympatickou polskou manželku Joannu Brichta (35).

V poslední době se říká, že na tom nejste zdravotně zrovna dobře, koncertujete vůbec?

Aleš Brichta: „Jasně že koncertuju, a tahle fáma, že umírám, že jsem už v podstatě mrtvej, mě fakt s..e. A pár pořadatelů mně už taky volalo, že něco takového si přečetli na internetu, tak jestli ještě opravdu žiju a zda platí ten jejich koncert. To je neskutečný. Právě z takových fám mě možná definitivně trefí šlak.“

Snad nebude tak zle…

Joanna Brichta: „Už bylo zle… a šlak už Aleše trefil dvanáctkrát…“

Cože?

Aleš: „No jo, už jsem měl dvanáct mrtvic, to je fakt. Akorát není jasné, zda to bylo v průběhu dvaceti let, nebo za poslední rok. Většina z nich byly malé ataky, dvě, nebo tři, ale byly vážné, velké. Ale člověk to ani nepozná. Nevěděl jsem, že mám mrtvici…“

Joanna: „Bylo to vždycky z ucpané cévy, ischemické mozkové příhody. Pamatuju si… Byl konec listopadu nebo začátek prosince 2016. Najednou začal Aleš nějak divně mluvit, a viděla jsem, že mu padá koutek. A já mu říkám: Dej ruce před sebe! Nedokázal to, a tak mu říkám, že to vypadá na mrtvici, že musíme zavolat záchranku. A Aleš říká: Kecy, to nebudeme řešit…“

Takže jste záchranku nevolali…

Joanna: „Ne… O týden nebo dva týdny později pak nastala stejná situace. A zase nechtěl, abych zavolala rychlou. No a na začátku března loňského roku, když měl koncert v Bratislavě a Budapešti, tak se to opakovalo. Aleš byl úplně mimo, vůbec se neorientoval v prostoru a nebylo to jen tím, že špatně vidí. Když jsem ho viděla, začala jsem brečet…“

Tak vás snad konečně manželka odtáhla k doktorovi!

Aleš: „Jo, když jsme se vrátili do Prahy. Absolvoval jsem vyšetření a potvrdily se ty mozkové příhody, o kterých jsme mluvili. Dostal jsem silnější prášky na ředění krve…“

Joanna: „Pak se Aleš hodně rozčílil, že pomocník jeho manažera začal iniciativně odvolávat všechny koncerty do konce roku. Manažer ho sice hned vyhodil, ale na problém už bylo zaděláno.“

To vás asi dost vytočilo…

Aleš: „Jasně, byl jsem hodně vytočenej, baflo to ve mně.“

Joanna: „A jak se rozčiloval, tak se to hned následující ráno projevilo. Dostal další, tentokrát vážnou mrtvici.“

Aleš: „Jeli jsme k doktorce, všechno jsem jí popsal, jak jsem se rozčílil. A ona na to, že ten člověk má zákaz se ke mně přiblížit, aby to se mnou zase neseklo…“

Už je podle vás nebezpečí dalších mrtvic zažehnáno?

Joanna: „Teď už naštěstí ano. Krátce nato jsme totiž dostali kontakt na výborného lékaře v Ústřední vojenské nemocnici, doktora Beneše. A ten, jak uviděl Aleše, tak řekl, že ho nepustí domů, že si ho tam hned nechá.“

Aleš: „Zůstal jsem asi pět dní v nemocnici, to bylo loni v květnu, a pan doktor rozhodl, že bude nutná operace, aby se zamezilo dalším mozkovým příhodám. Řekl mi, že mrtvice mám z toho důvodu, že se mi kvůli zúženým cévám, hlavně krkavici, nedokrvuje mozek. Tak mi udělali zákrok, ze spánku mi protáhli cévku dovnitř do hlavy, takový bypass. Průchodnost se tak zvýšila o 20 procent, mozek je prokrvován. A od té doby jsem v klidu! Zase koncertuju, díky doktoru Benešovi je konečně po problému.“

Joanna: „Pak se ještě stalo, že se po koncertě v Havířově zase choval nějak divně. Neviděl rozdíl mezi světlem a stínem. Byl nějakej zblblej. A vyšetření prokázalo, že má v hlavě hematom. A co s tím?“

Aleš: „Doktor zvažoval, jestli to odsát, nebo jinak odstranit. A pak rozhodl, že se to nechá. A během měsíce se hematom sám vstřebal. Od té doby se mi už nic takového nestalo. Musím zaklepat!“

Jestli si dobře pamatuji, tak před pár lety jste měl už jednou problémy s neprůchodností cév…

Aleš: „Jo, to mi opravili, udělali bypass v tříslech.“

Problémy jste měl také se zrakem…

Aleš: "Odoperovali mi loni v lednu šedý zákal, to bylo v pohodě. Ale se zrakem mám jiný velký problém, a to je perimetr. Mám podle vyšetření velmi úzké zorné pole a nevnímám tak kolem sebe prostorově. Kvůli tomu jsem odevzdal řidičák, už nemůžu řídit. Ten perimetr je důsledkem toho, že jsem prodělal otřes očního nervu.“

Joanna: „Kvůli hematomu a mrtvicím je zasaženo zrakové centrum v mozku, je poškozený zrakový nerv. A Aleš proto skoro nevidí, bohužel. Jak se u nás v Polsku říká: gówno widzi…“

Můžete třeba číst?

Aleš: „Blbě. Na dálku vidím celkem dobře, můžu se třeba dívat na televizi, ale na blízko je to horší. Ale ten perimetr, to je bída, když je někde šero, tak pořádně nevidím. Takže když jdu na pódium, tak mi pomáhá Johanka nebo někdo z kapely, abych se nezabil o nějaký kabely.“

Taky se leckde psalo, že se někdy potácíte, jak jste opilý…

Aleš: „Jo, to se psalo. Ale prdlajs! Houby vidím, našlapuju opatrně a vypadám tak jako debil, co se dá dělat.“

Předpokládám, že vaši fanoušci oceňují spíš váš zpěv a muziku…

Aleš: „Stoprocentně a těší mě jejich podpora na koncertech!"

Ještě nějaké zdravotní trable? Abychom tenhle výčet uzavřeli.

Aleš: „Lehčí forma neuropatie, necitlivosti chodidel, kterou trpí i prezident Zeman, a abych nezapomněl, ještě mi natekl kloub na palci u nohy, protože mám dnu. Což je dost nepříjemný, protože pajdám jako kretén.“

S tímhle vším koncertovat, klobouk dolů!

Aleš: „Co se týče zdraví, tak jsem si už svý prožil, překonal to a teď zase šlapu naplno. Pořád hrajeme, jak Aleš Brichta Trio, tak A. B. Project. Minimálně jednou týdně, máme domluvené koncerty už do konce roku. A chystáme i novou desku Ubráníme Řím. Na obalu jsme s kapelou jako pět římských legionářů a za námi jsou hořící Hradčany. A já držím v ruce českou vlajku. To bude zase prů.er, už se na to těším! Ale o politice se už nebavím…“

Proč?

Aleš: „Už mě všichni ser… Včetně Tomia Okamury, on teď plácá takový hovadiny, já z něho vyrůstám. Už mně taky leze na nervy. Dost.“

Vraťme se k muzice, jak vás při koncertování omezuje zdraví?

Aleš: „Ve zpívání a hraní na kytaru mě neomezuje vůbec. Jen si už občas při vystoupení sednu na židli.“

Jako třeba Vladimír Mišík?

Aleš: „Jasně, jsem taky starší člověk, a ještě k tomu línej, už mě nebaví tolik poskakovat na pódiu. Takže odzpívám nějaký písničky a pak si v klidu sednu na židli, barovou stoličku. A odzpívám Ztráty a nálezy.“

Joanna: Za to ho moc obdivuju! Že to všechno překonal, fakt je to silnej chlap, jen tak něco ho nepoloží a nevzdá se, jede dál.“

Co říkají doktoři k vaší životosprávě? Nekuřte a »nechlastejte«?

Aleš: „Já nechlastám, já piju. Akorát pivo. A kouření? Dřív jsem hulil stovku cigaret denně, teď kouřím iqosy (Tzv. nehořící cigarety, aplikátor jen zahřívá tabák-pozn. red.), a k tomu občas nějaká normální cigára, ale lightky a maximálně do dvaceti denně. Zkusil jsem taky e-cigarety, ale ta horká pára mi nedělala dobře. Jsem totiž ještě ke všemu astmatik, takže to nemůžu.“

Joanna: „Přes ten dlouhý výčet potíží, o kterých teď mluvíme, jsem přesvědčena, že se Alešovo zdraví lepší. Už mu nemusím třeba tak pomáhat s oblékáním.“

Je vám teprve 35, Aleš má kliku, že se o něho může postarat taková mladá a zdravá holka!

Joanna: (smutně se usmívá) „Bohužel to tak asi jen vypadá, nejsem na tom zdravotně moc dobře! Za pár dní půjdu na operaci levého kolena na artroskopii. Druhá a horší věc spočívá v tom, že poslední rok byl pro mě opravdu těžký, tak jsem to psychicky trochu nezvládala a už přes rok beru antidepresiva…“

Aleš: „Proto pak chodí po bytě a říká: »Jsem letadlo…« A naše chudák kočka kouká, co se to děje! A zaleze pod 
postel.“

Joanna: „Snažím se to všechno zvládat, ale mám z toho všeho prostě deprese, nervy.“

Jestli to dobře chápu, tak máte depky ze strachu o Aleše?

Joanna: „Přesně tak to je. Bojím se o něho. Těch věcí je hodně najednou. Musím se o něho starat, loni bylo kvůli Alešovu špatnému zdraví i méně koncertů, tak bylo i méně peněz. Už jsem z toho všeho blázen, klidně to tak napište, je to pravda.“

Určitě Alešovi vaříte, co snídá takový rocker? Flákotu masa a pivo?

Joanna: (směje se) „Každý by si asi myslel, že takový rocker si dá k snídani živé kočky nebo malé děti i se školními brašnami! Tak to vůbec není. Vždycky mu dojdu pro čerstvé obzvlášť vypečené císařské rohlíčky a uvařím mu kakao. A má rád také povidlové buchty polité vanilkovým krémem. Ale přiznávám, že zrovna pečení buchet není mou silnou stránkou.“

A co je vaší silnou stránkou?

Aleš: (směje se) „Když chodí po bytě, dělá to letadlo a kočka zdrhá…“

Joanna: „Nech si to! Umím docela dobré řízky a bramborový salát, roštěnky, samozřejmě v papiňáku.“

Zdá se, že docela ladíte, hádáte se někdy?

Joanna: „Hádáme se jedině kvůli tomu, když se chci ostříhat. Byla jsem zvyklá, že jsem se jednou za pár let nechala ostříhat nakrátko. A Aleš se může zbláznit!“

Aleš: „Nechci, aby chodila jako oškubaná slepice, když je to taková chytrá holka!“

VIDEO: Vytočený Aleš Brichta: Facka pro manželku!  Co udělala?

Video
délka: 01:32

Vytočený Aleš Brichta: Facka pro manželku! Co udělala? Markéta Reinischová, Aleš Brunclík

Fotogalerie
18 fotografií