9°C
Dovolte, abych vám především pogratuloval k ceně Kristián. Jak vám bylo, když pouštěli sestřih vašich filmů?
„Moc vám děkuji, je to od vás milé. Já si vždy vzpomenu na nějakou krásnou situaci spojenou s tím daným snímkem. Víte, jako herečka jsem měla víc štěstí než rozumu. Ta doba, ve které jsem začínala, byla škaredá, ale měla jsem štěstí na lidi.“
V děkovné řeči jste zmínila, že ta cena je paradox, protože jste spíš divadelní herečka než filmová.
„Tak já se tomu nebráním, ale vlastně jsem šla studovat divadelní fakultu a nikdy mne nenapadlo, že bych jednou mohla točit filmy. A stalo se to, prostě se to přihodilo. Život mi to takto připravil a já oscilovala mezi divadlem a televizí, rozhlasem a občas i filmovala. Nemyslela jsem to ošklivě, jen že jsem jako prvotní záměr měla jít studovat divadelní fakultu.“
Daniela Kolářová o současných filmech a seriálech David Turek, Aleš Brunclík
Omlouvám se předem, ale mám pocit, že vám jako herečce chybějí ty pověstné ostré lokty. Přesto jste jednou z našich velkých hereckých hvězd…
„No já nevím, máte pravdu, že jsem se nikdy nikam nedrala. To bylo to štěstí, o kterém jsem mluvila. Na prima lidi, kteří mi dali dobrou práci, a já jsem jim dodnes za to vděčná.“
Velmi často jste tvořili filmovou dvojici s Jaromírem Hanzlíkem. Kdo další z kolegů pro vás hodně znamenal?
„V Divadle na Vinohradech byla doslova plejáda kolegů a kolegyň. Co člověk, to výjimečná osobnost. Ale na koho rozhodně nemohu zapomenout, je Zdeněk Svěrák, báječný kolega, ale především skvělý člověk. Měla jsem opravdu štěstí na lidi kolem sebe.“
Jak se změnila kinematografie od dob vašich hereckých začátků do dnešní doby?
„O tom se strašně špatně mluví. My jsme všichni tehdy pracovali pod tlakem cenzury a dalších složek. Muselo se hodně vymýšlet a kličkovat. Já jsem upřímně čekala, že po sametové revoluci celá naše kultura, třeba i v televizích, půjde nahoru. A nastal opačný trend – směrem dolů. K banalitám, hloupým srandám, podbízení se… A já doufám, že až to spadne na úplné dno, tak se to snad odrazí. Snad přijde nová generace a začne točit kvalitní filmy. My jsme těch dobrých filmů viděli hrozně málo, jen malé množství se sem dostalo. Kdežto oni mají dnes nebývalé možnosti – nejen cestovat, ale vidět všechno. To oni jsou mou nadějí!“
Pan režisér Jaroslav Dudek kdysi vzpomínal, že když jste točili Takovou normální rodinku, tak jste celý den zkoušeli a pak teprve točili. Šla byste dnes točit nějaký současný seriál?
„Chvíli jsem účinkovala v seriálu Ulice. Naštěstí ale asi po pěti epizodách jeden kolega nechtěl pokračovat a ten náš okruh rodiny vypadl. Byla jsem za to ráda. Už bych to nechtěla.“
Zatím jsem vás neviděl v žádné reklamě. Vždy jste ji odmítala?
„Už v minulém režimu jsem byla neustále tlačena, abych vstoupila do komunistické strany. Už tehdy jsem si musela vystavět nějaký žebříček hodnot. A toho jsem se chtěla držet. Kdybych se ho nedržela, musela bych si naplivat do obličeje!“
V tomto rozhovoru jste nebývale často používala slovo štěstí. Co je tedy pro vás štěstí?
„Zdraví! To je absolutní štěstí!“
