Druhý slavný film, který jste točil s Jiřím Menzelem, byl snímek z roku 1969 Skřivánci na niti…

Václav: „To bylo pro mě herecky složitější, protože v té knížce je řada postav, všechny jsou hlavní a nejsou přesně popsány jejich charaktery. Byl jsem jednou z mnoha postav.“

Po úspěchu Vlaků jste tentokrát dostali barevný film…

Václav: „Ano, točili jsme na perfektní americký barevný materiál Eastman Kodak. A ještě to pak bylo na rozšířeném plátně. To už bylo něco!“

Ale film měl stejně smůlu.

Jan: „Bohužel, přišla normalizace, psal se rok 1969, byly už udělané plakáty, ale do kin to nešlo. Promítali si to jen komunisti na stranických schůzích jako odstrašující příklad, kam až to dopracovala kontrarevoluce v československém filmu.“

Václav: „Od té doby také Jirka nesměl dlouho točit a já jsem také už nedostal žádnou roli…“

O řadu let později ale moc nescházelo a hrál jste v Menzelově slavném filmu Postřižiny, jak z toho sešlo?

Václav: „Jirka mi nabídl, abych to zkusil v Postřižinách jako Pepin. Zkoušeli jsme doma a on nakonec říká: »Všecko by to šlo, ale ty tolik neřveš! A to tam potřebuju. « A je pravda, že Jaromír Hanzlík je skvělý herec a dokáže ztvárnit různé herecké polohy, tedy i tu s řevem Pepina.“

V bigbítu jste si ale docela zakřičel!

Václav: „To je pravda, ale potřebuju k tomu mikrofon, to je něco jiného!“

Vraťme se ještě ke Skřivánkům, kolik tehdy vzniklo kopií filmu?

Jan: „Jenom jedna, kterou sledovali na těch schůzích a která pak šla do trezoru včetně originálu. Originál ale už byl upravený, byly z něho vystřiženy a zřejmě spáleny dvě scény.“

S cikánečkou?

Jan: „Ano, jak pan Hrušínský jako stranický předák umývá cikánečku a pak jedna z posledních scén, když pan Šmeral hrající Zdeňka Nejedlého přijede na Kladno. A zazní tam: »Mléko bude, máslo bude, Smetana i Dvořák a Fibich budou…« To muselo jít pryč.“

Scény se ale naštěstí dochovaly.

Václav: „Ano, ta jedna kopie v trezoru nebyla vystříhaná. A když pak po 20 letech po revoluci film konečně mohl jít z trezoru, ty dvě scény z pozitivu převedli do negativu, vsadili to do originálu. A pak z toho udělali kopie, které šly do kin.“

Jan: „Když se na to podíváte, tak zjistíte, že tyhle scény mají větší zrno, jsou nekvalitní, trojnásobné kopie. Tohle všechno nám vyprávěl kameraman Jaromír Šofr při cestě z berlínského filmového festivalu Berlinale, kde Skřivánci získali hlavní cenu »Zlatého medvěda «.“

Když jste točil Skřivánky, museli vám prý hodně upravovat vlasy?

Václav: „Je to tak, nosil jsem delší vlasy, hráli jsme přece tehdy bigbít. A pokaždé mě pak ráno před natáčením »zkracovali« vlasy kulmou a natáčkami. Měli mě vždycky v maskérně v práci skoro hodinu a půl.“

Tehdy jste se skamarádili s Jiřím Menzelem?

Václav: „Řekl bych, že ano. Jirka bydlel tehdy s rodiči a několikrát mě pozvali na oběd, povídali jsme si. A třeba v době, kdy jsme nemohli vystupovat s Golden Kids a neměl jsem práci, dohodil mi roli Konráda ve hře Mlynář a jeho dítě v Divadle Na Zábradlí. Pak jsme se v podstatě pořád vídali, byli jsme v kontaktu. Jirka je bezvadný člověk, mám ho rád.“

Jak se mu líbila vaše muzika, když jste hrávali zmiňovaný bigbít?

Jan: „Byl se podívat na koncertě, tuším, že to bylo v roce 1973 nebo 74, ale v té době jsme hráli s Bacily na svou dobu docela tvrdou muziku, a to nebylo nic pro něho. Říkal: »Jo, dobrý, ale je to moc nahlas! «“

Tehdy jste byli s kapelou Bacily velmi populární, daří se vám plnit koncertní sály i dnes?

Jan: „Je to dobré, lidi na naše koncerty chodí. Teď třeba budeme hrát 26. února v Krušnohorském divadle v Teplicích, kde je kapacita 600 lidí a v pátek zbývalo posledních pár lístků. Devátého března pak vystupujeme v Zábřehu a 25. v Obecním domě v Praze.“

Hrajete hlavně staré pecky?

Václav: „Jezdíme po republice s programem, který vychází jak z poslední desky Mezi svými, tak zahrnuje i ty nejstarší hity. Spojili jsme to v jeden celek příběhů a balad. Rádi bychom lidi pohladili, aby jim bylo dobře po duši.“

Obě vaše poslední desky byly poměrně smutné, až pochmurné…

Jan: „To je pravda, i proto nyní přemýšlíme, že další deska musí být veselá. Není nic horšího než smutný stařík, kdepak. Mnohem raději veselý a skotačivý. Víte, kolik dělá věkový průměr Bacilů?“

Václav s úsměvem: „Neříkej to!“

Jan Neckář: „Ale jo, řeknu, je to úctyhodných 66 let!“

VIDEO: Neckář vzpomínal na Ostře sledované vlaky: Co mu řekl Menzel?

Video
délka: 01:31.11

Neckář vzpomínal na Ostře sledované vlaky: Co mu řekl Menzel? Eliška Vinterová, Martin Hykl

Fotogalerie
31 fotografií