Jaký máte vztah k ohni?

„Oheň je krásný prvek, přímo démonický. A hlavně výtvarně nádherný. Odmala mě fascinoval. Babička mě coby dítě posadila před kamna, otevřela dvířka a já se celé hodiny vydržel dívat, jak to tam hezky hoří, žhne, sálá. Přihodil jsem tu louč, tu papír, tu nějakou krabičku a díval se, jak mizí před očima. Dědeček byl hrobník, babička vyžínala trávu, zkrátka udržovali hřbitov v pořádku. Vždy jsem se těšil na pálení starých věnců za hřbitovní zdí.“

Proč?

„S kamarády jsme z nich postavili trůny, boudy a pak se dívali, jak to všechno krásně hoří. Oheň je pro mě nejhezčí ze všech živlů. Zřejmě jsem skrytý pyroman a vy jste první, kdo si toho všiml.“

Když máte tak rád oheň, jak vypadá váš arzenál dělobuchů na Silvestra?

„Protože Silvestra nemám rád, žádné oslavy nedělám. Zalezu, zamknu a fertig! Ještě abych kupoval prskavky a bouchačky! Stačí to, co odpalují sousedi. K těmto věcem jsem nikdy žádný vztah neměl.“

Ideální vizáž na čerta ale máte. Hrál jste ho někdy?

„Někteří mí kolegové chtěli, abych jim zahrál čerta, ale vždy jsem s díky odmítl.“

Proč?

„Herectví mě prostě nebaví. Několikrát jsem chodil s Mikulášem a andělem po hodných i neposlušných dětičkách a to jsem si docela užíval. Stejně tak jsem byl párkrát i Mikulášem, ale být čertem je větší sranda.“

Opravdu? Vyvedl jste někdy nějakou čertovinu?

„Nápad to nebyl špatný, ale neměl úspěch. Kolega Mikuláš měl doma dvě malé děti, pět, šest let a herecky velmi šikovné, protože hrály v divadelních představeních spolu s tátou. Oblékli jsme je do starých potrhaných šatů, umazali je, svázali provazy a řetězy a v každém bytě, kam jsme vstoupili, je pohodili v předsíni na zem, jako že je odnášíme s sebou do pekla. Plakaly, prosily, abychom je pustili, slibovaly, že už nebudou zlobit, ale marně. A děti, které to viděly, byly v šoku. Hrůzou, že by mohly také tak dopadnout, zapomněly na básničky a písničky a nejedno dítko nebylo schopno ze sebe vydat ani hlásku. Dokonce se stalo, že tu a tam pustily moč i trus. A tím náš pekelný experiment skončil.“

Už vám někdy někdo řekl, že jste »ďábel«?

„Ale jo, třeba za volantem. Kolega mi dovolil zajet s jeho sporťákem do dvora. Nevím, jak se mi to povedlo, zkrátka jsem na to šláp, auto přímo přeskočilo dvůr a zastavil jsem skvělých pět centimetrů od vrat do stodoly. Jeho obdiv neznal mezí. Pravda, byl lehce dozelena a dlouho nemohl najít slova obdivu. Nakonec se zmohl jen na – ty jsi ďábel. Pak ještě několikrát, ale to už nevzpomínám, o co šlo. Vždy to byly nějaké podobné husarské kousky.“

Na co byste řekl, že jste »kopyto«?

„Na technické věci. Autu nerozumím, neumím si opravit ani pojistky v bytě. A vůbec mi to nevadí, zapálím vonných svíček pár a je taky hezky. A pak počítač. S Hugem, tak mu říkám, moc kamarádi nejsme. Ale já se vyprovokovat nenechám. Jak začne na mě házet nějaké rámečky a mně nesrozumitelné pokyny, zaklapnu mu víko, šoupnu ho pod stůl a hotovo dvacet. A třeba s ním celý týden nemluvím.“

Co vás dokáže rozohnit?

„Jak co. Nemám rád nespravedlnost, zlomyslné a výsměšné ubližování druhým, pomluvy, aroganci, omezenost, tupost, vyčůranost, lhostejnost a mnoho dalších takových nehezkých vlastností. A to, že jsou lidi pořád stejně nepoučitelní. Ve všem.“

Už jste někdy někoho poslal k čertu?

„Ale to víte, že jo. Třeba kritiky. A myslím, že nemusím přidávat detaily.“

Čemu se vyhýbáte jako čert kříži?

 

„Hloupým a zlým lidem. Nedráždit, nekrmit, jak se říká. Potom kozímu mléku a škraloupům, jediné dva pokrmy, které nemůžu. A matice, fyzice, chemii a geometrii, pro mě odjakživa velice nebezpečná, skoro smrtelná setkání. I když jsem z nich měl vždy vysoké bodování. Pro mě je dodnes 7x3 dvacet osm a vůbec to neřeším. Prostě to beru už i s DPH.“

Při jaké příležitosti vám začnou běhat čertíci v očích?

„Nad skvělou zprávou, radostí z něčeho, co vás nadchne, potěší, vyhlídkou něčeho příjemně překvapivého. Ale z alkoholu to není, to vás zklamu, neboť mu vskutku neholduji. Nemám rád »opičku«. A z rajské šťávy čertíci v očích moc neběhají. To spíš nad talířem něčeho dobrého.“

O čem byste řekl, že je to po čertech dobré?

„Třeba teď o naší nové pohádce Čertoviny. I když mně Mirka Spáčilová a její družina už vysvětlí, jak jsem se zase mýlil…“

Čert nikdy nespí. Vy spáváte jak dlouho?

„Já jsem skřivan. Vstávám kolem čtvrté hodiny ranní a udělám nejvíc práce. Ale večer v osm je po mně. Zvlášť teď v zimě, to kolikrát nedočkám večerníčka.“

Dopřejete si občas nějaký hřích?

„Rád si zalenoším, zvlášť když je špatné počasí. Kouknu z okna, vidím ten zmar venku, otočím se hubou ke zdi a pokračuju ve spaní. Rád totiž spím. A teď, když už jsem v důchodu a mnohdy mnoho věcí nemusím, uvařím si hrnec dobrého čaje, zalehnu s knihou a je mi dobře na těle i na duši.“

O hříšné duše mají zájem především čerti, které máte skoro v každé své pohádce. Přijde mi, že se k těmto postavám rád vracíte. Co se vám na těchto bytostech nejvíce líbí?

„Český čert je prostě boží! Protože je spravedlivý. Slušného a řádného člověka žádný čert do pekla neodnese. Je pohodář, trochu pomalejšího vnímání, rád lenoší, trochu provokuje a hlavně je s ním legrace. Český čert je nad všechny čerty na světě, to mi nikdo nevymluví.“

Brzy přijde do kin vaše pohádka Čertoviny. Mohl byste jenom ve zkratce říci, o čem bude?

„Je to omalovánková pohádka z jižních Čech v duchu místních povídaček. Tak trochu ve stylu Princezny ze mlejna. Oslava jihočeské krajiny, lidové architektury, krojů, písniček, prostě taková prostá pohádečka. V pekle zlobí dva mladí čerti. Převrhnou kotel a z něho uteče hříšná duše. Luciper je za trest pošle na svět, aby každý z nich přinesl do pekla náhradní hříšnou duši, jinak běda jim. Čertům se na světě zalíbí, a protože jsou skoro všichni kolem nich hodní, ty dvě nehodné osoby najdou velice brzy. Sedlákova dcera Hanička má ráda chudého čeledína Jana, což její otec zakazuje a chce ji provdat za bohatého, leč nesympatického sedláka Kopyta. Čerti v přestrojení za čeledíny by jim moc rádi pomohli, ale nesmí. Datum veselky se kvapem blíží, stejně jako jejich termín návratu s hříšnými dušemi do pekla.“

Vy jste si dokázal udržet čistou duši?

„To si pište! Sice nevím, kde ji mám, přiznám se, že jsem ji ani nehledal a hlavu si s ní nelámal. Zatím je asi spokojená, jinak by se už ozvala. Nikoho jsem nezabil, k volbám chodím pravidelně, zdravím všude, kam přijdu, starší lidi pouštím sednout, neplivu na chodník a každé jídlo dojídám. “

Podle čeho jste si vybíral herce do role Lucipera? Byl Karel Dobrý jasná volba?

„Lepšího Lucipera nenajdete. V mém posledním filmu Strašidla hrál upíra a také skvěle. Takže role vládce pekel je pro něj jak stvořená.“

Točil jste ve skanzenu Přerov nad Labem, kde jste před devatenácti lety natáčel pohádku Z pekla štěstí 1. Jaký je rozdíl v tom, když jste točil pohádku tehdy a dnes?

„Měl jsem pocit, že žádných devatenáct let mezi pohádkami neuběhlo. Bylo to jako včera, když jsme tam přijeli poprvé. Stejně skvělé přivítání od všech, kteří se o skanzen starají; paní Maruška Křížová byla naší dobrou vílou a snesla by nám modré z nebe, kdyby ho bylo pro pohádku třeba. Myslím, že ve stylu natáčení se aspoň u mě nic nezměnilo.“

Ve filmu Čertoviny se řeší otázka, jestli je láska více než zlato. Odkud se vám dostává nejvíce lásky?

„Tu největší lásku máte z domova. Maminka, babičky, tatínek, dědečkové, tetičky, prostě to je základ celého vašeho budoucího já. Pak školní lásky na věky věků, které končí už o prázdninách, lásky rozverné, romantické, trpitelské, opravdické. Já to mám snadné – mám rád všechny lidi dobré vůle. A oni mi to měrou vrchovatou vracejí. A je mi dobře na světě.“

Vánoce jsou časem lásky. Jak jste je trávil?

„Nemám Vánoce a zimu rád. Nejradši bych zalezl do nory a jako jezevec nebo ježek zimu přespal. Proto jsem se usnesl, že v příštím životě budu vlaštovkou. Ta to tu začátkem podzimu zabalí a vrací se na Velikonoce. Velice dobře si dovedu představit Vánoce ve stínu palem na břehu tyrkysového moře. I to, jak ve stínu pyramid zpívám Nesem vám noviny… Tak jsem zase dal na dveře cedulku Ježíškovi vstup zakázán a on šel o dům dál.“

VIDEO: Slunce, seno, medaile: Režisér Troška vzpomíná na Zemana v Hošticích i populární Zemák.

Video
délka: 03:14

Slunce, seno, medaile: Režisér Troška vzpomíná na Zemana v Hošticích i populární Zemák. David Vaníček, Blesk Zprávy

Fotogalerie
30 fotografií