V Modravě hrajete policistku, je to vaše první role v uniformě?
„Úplně poprvé jsem si ještě jako dítě v jednom televizním pořadu hrála s dětmi na policajty a zloděje…“
Ale to jste na sobě měla spíš uniformu příslušnice Veřejné bezpečnosti…
„Přesně tak, sice jsem měla rudé výložky, ale bílou čepici, protože jsem byla dopravák, tedy spíš dopravačka.“
Od slavného Discopříběhu proteklo ve Vltavě už hodně vody, jezdila jste s divadlem v zahraničí, a pak jste najednou v roce 2009 dostala velkou roli v seriálu Policie Modrava. Jak se vám to poštěstilo?
„Oslovil mě režisér Jaroslav Soukup, se kterým jsem natáčela už Discopříběh. Měla jsem štěstí, že si na mě po létech vzpomněl, nicméně jsem musela dělat konkurz. Stejně jako všichni ostatní herci v seriálu. Proběhly také kamerové zkoušky, zda můžu jako tehdy 40letá hrát 25letou policistku. A asi můžu.“
V seriálu máte jednu z hlavních rolí…
„To je pravda, jsem za ni samozřejmě moc ráda, na druhou stranu se v ní zas tak moc nemůžu herecky ukázat. Tam jsem především policistka a soukromý život mé seriálové postavy je podružný. Ale na druhou stranu tam toho mám, co se týče soukromí, asi ze všech policistů nejvíc.“
Dokážete se ztotožnit se svou postavou?
„Ale jo, je to taková normální holka, má problémy jako každý, je to prostě vedle policistky také jen člověk.“
Po pilotním dílu v roce 2008 byla v natáčení několikaletá pauza, než Nova rozhodla o pokračování. Nebyl to pro vás problém?
„Nebylo to pro herce úplně snadné. Všichni jsme mezitím zestárli, někteří ztloustli, proplešli. A přitom jsme měli dějově navázat na předchozí den, to bylo hlavně pro některé dost složité. Já jsem naštěstí nepřibrala.“
A ve srovnání s druhou sérií?
„U mě je jediným rozdílem, že v druhé sérii už mám srovnaný rovnátky zub. Už se nemusím na kameru nastavovat při smíchu jen z jedné strany!“ (směje se)
Malá odbočka z Modravy, to je vaše jediné fyzické vylepšení?
„Ještě mám voperované trifokální čočky, takže už zase výborně vidím. Jinak mám vše původní.“
V seriálu nosíte bouchačku, jaký máte vztah ke zbraním, umíte střílet?
„Ne, bojím se střelných zbraní, jsem sice trochu takový kluk, zvládám mužské práce, třeba štukování nebo malování, ale zbraně, to vůbec. Přitom ale sebeobranu ovládám, myslím si, docela dobře, mám černý pás v judu. Takže bacha na mě! Ale policistku bych asi dělat nemohla, nevím, jsem také moc lekavý typ.“
Seriálový manžel vám dává co proto, dost často brečíte, jde vám to snadno, takový seriálový pláč?
„Nedělá mi to problémy. Je to samozřejmě těžší než na divadle, kde vás role nese dějem a dostanete se do toho spontánně. Při natáčení prostě řeknou klapka a musím plakat. Člověk se musí hodně soustředit.“
A tečou pravé slzy, nebo je to trik?
„Tečou, ale samozřejmě když už je to třeba popáté, tak to jde těžko.“
To jde asi lépe ženám, ne?
„Ani ne, herci jsou také dost často hysteričtí a mnohým to jde výborně, třeba takový pan Vala, ten plakal pořád, a jak mu to šlo!“
Čemu se teď po Modravě pracovně hlavně věnujete?
„Mám nějaký dabing, občas něco v televizi, ale hlavně dětská představení v Liduščině divadle. Na složenky mám, takže pohoda. A navíc jsem teď vdaná, tak když bude nejhůř…“ (směje se)
Vy jste vlastně ještě novomanželka, že?
„Je to tak, vdávala jsem se 7. července, po devatenáctileté známosti.“
Před 19 lety jste se s Pavlem zasnoubili?
„Ano, řekli jsme si, že se vezmeme. No a docela dlouho jsme se vzájemně proklepávali. A pak jsem jednou z legrace řekla, že se vdám, až dostanu prsten s brilianty. A já jsem ho fakt dostala, tak jsem řekla ano.“
Jak jste se seznámila s manželem?
„Známe se už od školy, kdy mi bylo šestnáct, ale každý jsme tehdy měli jiného partnera a několik let jsme se potom vůbec neviděli. Až jsme se pak jednou potkali v krámku s elektronikou, který Pavel vlastní, a najednou přeskočila jiskra.“
Máte asi štěstí na toho pravého!
„Musím zaklepat, jak mi nevyšlo první manželství, tak tenhle vztah je zatím super.“
Možná i proto, že nejste oba herci…
„Manžel naštěstí není herec, je úplně z jiného oboru, dělá technologa v jednom teplárenském podniku. Zatímco já pořád někde lítám, on má jisté povolání. Chápe mě i mou práci, nežárlí třeba na filmové polibky, a jestli žárlí, tak mi to nedává najevo, neotravuje mě s tím.“
Také jste zatím neměla jako herečka žádné moc žhavé erotické scény, jestli se nepletu.
„Jednu jsem měla v Modravě! V prvním dílu jsme měli sex v autě, i když nebylo nic vidět. A ještě nás u toho načapal manžel a málem rozbil sklo u auta.“
A předtím, třeba v Discopříběhu?
„Tam jsme měli svatební noc, byla jsem nahá, ale přikrytá, takže byly vidět jen linie těla… Pan režisér byl vkusný a nepotřeboval vidět za každou cenu nahotu. A i když jsem byla třeba ve sprše, tak jsem měla kalhotky, a nebylo nic vidět.“
Jak jste vlastně získala tuto vaši nejslavnější roli?
„Pan režisér Soukup chtěl neokoukané tváře, a tak hledali vhodné herce hlavně na školách v Česku i na Slovensku. No, a my jsme měli na konzervatoři vývěsku, že se máme dostavit na konkurz. Velká konkurence, tak jsem si řekla, že to nemá cenu a nešla jsem tam.“
Aha, a…
„…a pak mi zavolali dodatečně, jak to, že jsem nepřišla, že u mě nemají čárku! Takže jsem tam musela doběhnout. A to jsem zrovna byla od sluníčka spálená jako prasátko. Fakt jsem vypadala blbě! A navíc jsem ještě byla v telecích letech, takže jsem měla záchvaty smíchu, pořád jsem se tlemila jako pitomá…“
Řekli vám hned, že vás berou?
„Ne, a nechali mě pěkně vydusit, asi dva měsíce. Pak jsem ještě šla na poměření, jak jsme vedle sebe velcí s Rudou Hrušínským, jestli nejsem náhodou o hlavu větší. Bylo to dobrý, jsem o kousek nižší.“
Tehdy jste ale byla trochu plnější než dnes, jestli si dobře pamatuju…
„Byla jsem oplácanější v obličeji, a měla jsem taky velký zadek, ale váhově jsem úplně stejně jako dneska. Asi se to někde rozleželo.“
Rudolf byl ještě mladší než vy?
„Ano, o dva roky. Ale to nebyl problém. Horší to je třeba teď v Policii Modrava, kde mám hereckého partnera o 15 let mladšího a máme být jako vrstevníci.“
Když se vrátím k té erotické scéně v Discopříběhu, jste stydlivá?
„Strašně! Nemám navíc zapotřebí někde exhibovat. A kdo takové scény jednou natočí, už je to navždy, lítá to po internetu. Na druhou stranu zase dostává asi hodně rolí… A kdekoliv se pak něco nahého mihne, tak má roli. Ale já už zase nejsem ve věku, že bych se mohla svlékat.“
Neřekl bych, jste štíhlá, pohledná…
„Díky, ale už to není kolem padesátky ono, nemám na to postavu.“
Narážíte na takzvané neúprosné zákony gravitace?
„Ta mi zas tak nevadí, protože mám malá prsa, ale nechci ukazovat něco, co už nestojí za to. Možná kdyby to bylo dřív… Ale nebylo. Na druhou stranu je dobré, že se na to mohu dnes už vymlouvat. Vždycky řeknu: Buďte soudný, to už by fakt nebylo dobrý…“
Mnohé herečky se ale svlékly až ve zralém věku, třeba Jana Švandová!
„No jo, ale ta má hezké tělo! A ta prsa tam prostě byla, bylo to dobrý. Ale na tom já prostě nestavím.“
Jak si vlastně udržujete tak štíhlou postavu, cvičíte, málo jíte?
Ne, já jím hodně… A necvičím! Prostě to vyběhám v práci, intenzivně pracuju, to je nejlepší pohyb. Poskakuju po jevišti, pak už bych na nějakou posilovnu vůbec neměla energii. Také musím něco udělat doma, to je také docela dobré cvičení. Je to se mnou každopádně doma dost těžký, jsem totiž hyperaktivní. Pořád musím něco dělat. Neumím si sednout a odpočívat. Jsem už třeba v posteli a ještě musím hýbat nohou, potřebuji se prostě dovybít…“
To z vás musí asi mít manžel radost…
„To jo...“ (směje se)
Mimochodem, manželství s Pavlem je vaše už v pořadí druhé?
„Ano, poprvé jsem měla svatbu v 19 letech. Musela jsem se vdávat, jak se v té době říkalo, čekali jsme dítě.“
Narodila se vám zdravá holčička, ale pak vás potkalo velké neštěstí…
„Holčička zemřela, když jí bylo půl roku, na syndrom náhlého úmrtí kojence. Tehdy se tomu tak ale ještě neříkalo. Selhalo jí srdíčko… Byla jsem pak na práškách, na psychiatrii, bylo to těžké. Pak jsem se pokoušela znovu otěhotnět, ale bohužel to nevyšlo.“
Když jste potkala vašeho nynějšího manžela, měl osmiletou holčičku, jak jste s ní vycházela?
„Bylo to pro ni těžké a nemám jí za zlé, že mi dávala zabrat. Měla v tom zmatek. Dneska, kdy je jí 27 let, už jsme v pohodě a myslím si, že máme moc hezký vztah. Ale tehdy jsem pro ni byla žena, co jí brala tatínka. Musely jsme k sobě najít cestu, tedy hlavně ona ke mně.“
Nahrazovala jste jí mámu?
„Možná trochu ano, ale nechtěla jsem se do té role pasovat, mámu má svoji. Každopádně když má dnes nějaký problém, jde s tím za mnou…“
Manžel je zhruba stejný ročník jako vy?
„Ano, je jen o čtyři a půl roku starší než já, nemám žádného kolouška nebo naopak o 30 let staršího pána.“
Dokážete se vžít do role žen, co jsou se starými muži hlavně pro peníze?
„Ne, absolutně bych nemohla být s někým, ke komu nic necítím, jen pro peníze. To bych nechtěla, ani nedokázala. A to samé platí třeba i o tzv. rolích přes postel. To bych také nedala. Proto už také žádnou větší roli ani nečekám! (směje se) Takže když se vrátím k věku partnerů, myslím si, že žena by měla být vždycky o něco málo mladší. Po vizuální stránce stárne totiž rychleji než muž.“
Jste žárlivá?
„Kdyby mi nějaká žena vysloveně lezla po partnerovi, tak bych asi žárlila, ale jinak nežárlím, důvěřuji mu, nekontroluju ho. Já sama bych nebyla ráda, kdyby mě někdo kontroloval. Kdyby ale mou důvěru partner zklamal a něco bych se dozvěděla, tak by byl konec, to neodpouštím!“
To jste ale drsná a ten přísný výraz tváře, když to říkáte...
„V divadle mi taky říkají mistr ksichtů. Podívejte!“ (Jaroslava předvedla sérii opravdu pozoruhodných výrazů. A mimochodem, při focení nahá nebyla...)
VIDEO: Takhle známe Jaroslavu z Policie Modrava.
Medvecká je týraná žena v seriálu policie Modrava. FTV Prima
