Byl to totiž on, kdo dva měsíce před Svobodovou sebevraždou slyšel ze skladatelových úst mrazivé věty: „Už mě ten život tady nebaví… Je třeba to skončit!“ To ze Svobody vypadlo při skleničce vína, na kterou s Fleischmannem zašel 23. listopadu v nově otevřeném pražském Divadle Hybernia po premiéře muzikálu Golem.

Svoboda s dílem nebyl vůbec spokojen a už při psaní propadal depresím. „Karel tenkrát nadával na všechno. Na ženský, na mužský, na celý svět… O všem měl své představy, které neodpovídaly realitě,“ řekl Blesku Fleischmann s tím, že ani náhodou ho tehdy nenapadlo, že by to Svoboda se sebevraždou myslel vážně.

Svoboda začal podle jeho slov psychicky strádat, až když jeho dcerka Klárka onemocněla leukemií, které v pouhých čtyřech letech podlehla. „Volal mi, že potřebuje se mnou mluvit. Navrhl schůzku na benzince na Plzeňské, tam, kde se sjíždí z Motola, kde byla Klárka hospitalizována,“ vzpomíná Fleischmann.

Tenkrát to byl prý už úplně jiný Karel Svoboda. „Ta nemoc dcery ho moc vzala a ten konec už totálně,“ říká Michel. Na počest Karla Svobody dnes Frekvence 1 i Evropa 2 hrají jeho písničky.

Majitel českých rádií se seznámil se skladatelem v 90. letech minulého století. Tehdy Svoboda s Michalem Zelenkou (†63), manželem zpěvačky Petry Janů (64), založil rádio Vox. „Debatovali jsme spolu jako konkurenti. Karel měl rádio, ve kterém výhradně propagoval československou hudbu a vyžadoval mluvené slovo správnou češtinou. Já jsem byl s tou hudbou jinde a byl jsem spíš pro to slovo z ulice. Nicméně jsme si náramně rozuměli,“ říká Fleischmann.

Ještě víc je pak spojil nápad založit nový deník. „Karel chtěl vydávat Národní listy, které v roce 1861 založil Julius Grégr, tedy můj praprapradědeček. Nakonec k tomu ale, ani nevím proč, nedošlo,“ vzpomíná.

Fotogalerie
63 fotografií