Na rozdíl od jiných kluků jeho věku malého Vlastimila Harapese autíčka nezajímala. „Vyrůstal jsem se sestrou a viděl jsem, jak si hraje s panenkami, tak jsem chtěl taky panenku. Ale maminka mi říkala, prosím tě, tady máš autíčko a nevymýšlej si. Ale já jsem po panence toužil. Nakonec jsem dostal dřevěnou pannu, ne příliš pěknou, která měla vlasy z bavlnky. A já jí ty vlasy pořád česal, tak moc, až jsem jí je všechny vyčesal a zůstala holohlavá,“ svěřil se Blesk.cz tanečník a mnohaletý sólista Národního divadla.
Vlastimil Harapes - O Vánocích v dětství Tereza Kühnelová, Petr Soukup
Vánoce v dětství má ale spíš spojené s exotickým ovocem. „V té době bylo mnoho nedostatkového zboží a na Vánoce maminka vždy nějak sehnala pomeranče a dala je nahoru vysoko na skříň a my jsme se na ně se sestrou chodili denně dívat a čekali jsme na den, kdy je budeme moc ochutnat,“ zavzpomínal Harapes.
Kvůli vysoké ceně mu maminka také na několik let odepřela banány. „Když jsem je viděl poprvé, ptal jsem se maminky, co to je, a ona mi odvětila, že je to moc hnusný, že by mi to vůbec nechutnalo. Ochutnal jsem je až po letech a chutnají mi dodnes,“ usmíval se Harapes, který v současnosti vánoční svátky už tolik neprožívá.
